INSECT ARK - Raw Blood Singing
Dana Schechter (SWANS) a Tim Wyskida (KHANATE) stvořili pod hlavičkou INSECT ARK další neortodoxní dílo ponořené v drone, sludge a noise rocku. Sugestivní dílo, ale je těžké se v té bažině neutopit.
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
...ešte nie tak celkom neskoro: f.w. bude ešte v holansku na headway festivale (minulý rok tam bolo fajn...)
Rakva> Az po mne!!!
Slayer> neskoro...
No skoda,ze som sa nezviezol v Suzuki do Pesti...aspon by som okostoval nejake to madarske pivicko...Fates Warning musi byt nazivo riadne technicky nater a kedze bol vraj krystalicky zvuk,tak je to bez debaty.Nabuduce budem vediet,ze sa treba hlasit do "osadky" skor..ze Koscj ...hehe... ;-)))
Najvacsi fesak naokolo! :-))
Rakva>
:o))) a ty si bol ktory????
Veruze koncert to bol na jednicku s hviezdickou. Wendigo som si zohnal uz pred koncertom a bol som velmi prijemne prekvapeny, takze som vedel, ze budu chutovky dve. FW som videl uz druhy krat, ale ked som ich videl v USA ako predkapelu DT a Queensryche, tak mali horsi zvuk ako na priemernej dedinskej agro akcii. Tentokrat vsak plnohodnotne vynahradili. 10/10
akoby ta Budapest bola niekde na Madagaskare... (alebo Madargaskare ??? :o))) )
skoda ze tie nase konciny su v madarsku kuwa!
Dana Schechter (SWANS) a Tim Wyskida (KHANATE) stvořili pod hlavičkou INSECT ARK další neortodoxní dílo ponořené v drone, sludge a noise rocku. Sugestivní dílo, ale je těžké se v té bažině neutopit.
Odporně chutná lahůdka ukuchtěná z nekompromisně kvalitních surovin. Je to "jen" svérázný old school death metal anebo moderní verze extrémních forem metalové muziky? Možná oboje,ale rozhodně unikátní záležitost pro hledače v okrajových hudebních sférách.
Velkolepé, mnohovrstevnaté a produkčně velkorysé dílo. Jiné ani po minulém albu být nemohlo. Pro někoho možná i trochu za hranou kýče, ale když Jón Aldará se velmi dobře poslouchá, ať působí kde chce. Není to na první poslech, ale i po něm už spokojenost.
Deska, která po skvělém singlu ("Break My Lying Tongue") nakonec nedokázala tuto laťku udržet po celou hrací dobu. Silnější skladby se míchají s těmi "vatoidními" a jako celek nahrávka uplyne a příliš emocí nevzbudí. Model VOLA se asi opravdu vyčerpává.
Zásadní kapela mého dospívání a také kapela, kterou jsem 20 let ignoroval přišla s deskou odkazující k tomu nejlepšímu z její historie. Zároveň ovšem ani neevokuje pocit opakování se. "Disintegration" je jen jeden, ale tohle rozjímání mě prostě baví.
16 minut šťavnatého technického thrashingu a dva covery od kapely, která má řemeslo v paži. Je v tom ta patřičná lehkost, drive i finesa, které člověk od téhle žánrové generace automaticky čeká. Jako drobný příkrm v čase thrashového hladu obstojně zasytí!
Trochu rozpačitý počin po čtyřech letech od minulého alba "The Fallen Crimson". Nedotažené, možná zbytečně stručné album stojí na pouhých náznacích síly, kterou skupina v minulosti disponovala. Ale hezké momenty s typickým rukopisem se najdou, to zase jo.
Vložit diskusní příspěvek