Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
...ešte nie tak celkom neskoro: f.w. bude ešte v holansku na headway festivale (minulý rok tam bolo fajn...)
Rakva> Az po mne!!!
Slayer> neskoro...
No skoda,ze som sa nezviezol v Suzuki do Pesti...aspon by som okostoval nejake to madarske pivicko...Fates Warning musi byt nazivo riadne technicky nater a kedze bol vraj krystalicky zvuk,tak je to bez debaty.Nabuduce budem vediet,ze sa treba hlasit do "osadky" skor..ze Koscj ...hehe... ;-)))
Najvacsi fesak naokolo! :-))
Rakva>
:o))) a ty si bol ktory????
Veruze koncert to bol na jednicku s hviezdickou. Wendigo som si zohnal uz pred koncertom a bol som velmi prijemne prekvapeny, takze som vedel, ze budu chutovky dve. FW som videl uz druhy krat, ale ked som ich videl v USA ako predkapelu DT a Queensryche, tak mali horsi zvuk ako na priemernej dedinskej agro akcii. Tentokrat vsak plnohodnotne vynahradili. 10/10
akoby ta Budapest bola niekde na Madagaskare... (alebo Madargaskare ??? :o))) )
skoda ze tie nase konciny su v madarsku kuwa!
V jisté BDM RPG hře vytváříte ultimátní postavu a její charakteristiky definujete následovně: Násilí: 100%, Technické skills: 100%, Skladatelská inteligence: 100%, Šarm: 100%, Oddanost 100%, Laskavost: 0%. Do kolonky "Jméno" pak vyplníte: DEFEATED SANITY.
Už poněkolikáté zní otázka stejně: Zničil Einar Solberg další desku jinak velice talentované kapely? Odpověď zní: Zase to zvládl. Jeho hlasový projev je jak chilli. Koření. Měl by se používat citem. Když se tam toho najebe hodně, nedá se to žrát.
Hele, Blake Judd ještě žije. Enfant terrible (ale současně i schopný skladatel) US blacku je (znovu) zpět a tentokráte doručuje tradičněji pojatou kolekci. Šlape mu to dobře, tělo už má sice životem zhuntované, mysl však zůstává stále čerstvá.
Návrat po šestnácti letech. Navíc víceméně autorská deska Roberta Smitha. Navazují na nejlepší kousky své diskografie a současně se zbytečně neopakují. Poslouchám to poslední dva týdny a moje dojmy stále rostou.
Bilanční a v rámci možností i moderní album zároveň. Typičtí BODY COUNT místy výrazně oživení působením hostů. Album sotva překvapí něčím neotřelým, ale dá se mu odolávat jen do prvního výkřiku "madafaká". Pak už je to zase všechno zpátky v 90's.
Faust a spol. tentokrát více přitlačili na pilu a natočili o poznání méně přátelskou desku. Více black metalu a méně zjemňujících prvků. I tak je materiál pěkně diversifikovaný, jen je méně přístupný a chybí mu ona zpěvnost, vzletnost a naléhavost.
Čistý death/doom. Špinavý, jeskynním marastem až po krk nasáklý. Ale také spíše jednoduchý, držící se jako klíště žánrových standardů bez nejmenší ochoty alespoň základně experimentovat. Co mu však nechybí, je tolik potřebná neotesanost a hrubozrnnost.
Vložit diskusní příspěvek