THE CURE - Songs Of A Lost World
Návrat po šestnácti letech. Navíc víceméně autorská deska Roberta Smitha. Navazují na nejlepší kousky své diskografie a současně se zbytečně neopakují. Poslouchám to poslední dva týdny a moje dojmy stále rostou.
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Rumme, vypadáš jak prase :))
Jenom obyčejný death? Já to tak prostě necítím. Na Scream... jsou náhodou kultovní "fláky" (např. Zombie ritual, Mutilation či titulní Scream bloody gore).
Hele já taky cítím úctu k Chuckovi ale třeba první deska je jenom obyčejný death a není na ni nic tak mimořádného. Což ale vubec Death nesnižuje.
DEATH podle mě zkrátka nemají špatnou desku a i tři první fošny této legendy jsou super.
Jasně The Sound Of Perseverance je taky genialní, ale tam už jsem nebyl šokován. Ten přelom přišel na Symbolic kde se prvně objevil odklon od death metalu k melodice. A první tři alba nejsou zas až tak propracovaná to podle mě začíná až na Human.
DEATH ale není jen Symbolic. Všechny desky jsou naprosto geniální. Hlavně The Sound Of Perseverance. To už je album po hudební stránce naprosto šílené. Něco takového nikdo nezahraje...
fascinující album
Tak tady se všichni lidi co mají obě uši musí jednoznačně shodnout 10/10. Dostat tak neuvěřitelnou propracovanost a melodiku do tak hutného metalu jaký je na Symbolic za to se asi CHuck musel upsat satanovy a ten si ho potom předčasně vzal k sobě. A je to zatracená škoda že se už nedozvíme jaká geniální díla by ještě CHUCK vypustil do světa.
DEATH vždycky byli a navždy budou nejlepší, největší a nejgeniálnější death metalovou kapelou, ne - li vůbec obecně metalovou...
Tohle snad nepotrebuje komentar. Death je pro me jeden z naprostych vrcholu metalove tvorby. Sound of Perseverance je sice snad jeste lepsi, ale kdybych tomuto pocinu nedal 10/10, musely by mi prsty upadnout!
Návrat po šestnácti letech. Navíc víceméně autorská deska Roberta Smitha. Navazují na nejlepší kousky své diskografie a současně se zbytečně neopakují. Poslouchám to poslední dva týdny a moje dojmy stále rostou.
Bilanční a v rámci možností i moderní album zároveň. Typičtí BODY COUNT místy výrazně oživení působením hostů. Album sotva překvapí něčím neotřelým, ale dá se mu odolávat jen do prvního výkřiku "madafaká". Pak už je to zase všechno zpátky v 90's.
Faust a spol. tentokrát více přitlačili na pilu a natočili o poznání méně přátelskou desku. Více black metalu a méně zjemňujících prvků. I tak je materiál pěkně diversifikovaný, jen je méně přístupný a chybí mu ona zpěvnost, vzletnost a naléhavost.
Čistý death/doom. Špinavý, jeskynním marastem až po krk nasáklý. Ale také spíše jednoduchý, držící se jako klíště žánrových standardů bez nejmenší ochoty alespoň základně experimentovat. Co mu však nechybí, je tolik potřebná neotesanost a hrubozrnnost.
Nejvíce přístupná deska GAEREA. Portugalci sice stále preferují rychlá tempa, ale materiál zároveň různě zahlazují, kudrnatí a zjemňují. A vesele do něj integrují jeden post-metalový prvek za druhým. Black metal pro masy, nicméně velmi pěkně složený.
(Raw) blackmetalový projekt z pokojíčku se vším všudy. Tentokrát za materiálem stojí osoba pohlaví něžného. Slyším za tím trochu SATANIC WARMASTER, SARGEIST, ORDER OF NOSFERAT a nebo také WINTER LANTERN. Jednoduchá, leč dobře poslouchatelná deska.
Debutové album hardcore kapely, která je složena ze členů ve svém žánru vyhlášených švédských skupin OUTLAST a VICTIMS. Dvacet minut nekompromisního nátěru brousícího až do oblasti crustu.
Vložit diskusní příspěvek