INSECT ARK - Raw Blood Singing
Dana Schechter (SWANS) a Tim Wyskida (KHANATE) stvořili pod hlavičkou INSECT ARK další neortodoxní dílo ponořené v drone, sludge a noise rocku. Sugestivní dílo, ale je těžké se v té bažině neutopit.
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Jo, mluvim o Vreid.
Milorg je docela dobra deska bych rekl. Nic svetoborneho, nedej boze prekvapiveho/noveho, ale dobre se to posloucha a to je hlavni. Zpevak zni jako Shagrath z roku 1997 :))
6taku nepodstatnost?
Divím se, že si toho nikdo nevšimnul dřív:-))
2004??? ;-)))
avenger
od kdy je volyne v zapadnich cechach??? ;-)
Tusim jednou Kjelsson vyjel nohou smerem k divakum, potom se velmi - ale opravdu velmi - zle tim smerem podival ...
Dalas:aha,tak to potom jo...pro takovyhle dutohlavy je i par poradnejch kopancu do palice malo...
Příspěvek zrušen redakcí
No bylo tam pár ožralých hovádek, kteří mu lomcovali se stojanem mikrofonu, takže se mu ani nedivím.
"kopal do lidi v prvni lajne"? Proboha,proc?:-)
Vynikající koncert,jenom bych doplnil,že ona instrumentálka byla skutečně z desky Mardraum a skladba se jmenuje Mardraum :-)).Jo a Avenger vůbec nevystoupily,prý z technických důvodů.
na ja, vyborny koncertik :)
Vsak se taky Kjellson nepekne na ty vytecniky podival :-)
Akorat bych doplnil, ze ona instrumentalni lahudka pochazi tusim z alba Mardraum a ze to byla pecka.
Jinak lahudka a klobouk dolu pred Enslaved i zvukarem.
to, ze jsem tam nakonec nesel, si budu vycitat jeste hodne dlouho... :-(
Ámen. Pod Dalasova slova se můžu klidně podepsat. Byl to skutečně kvalitní zážitek. Jen štěstí, že páně Kjellsona někdo "nesejmul" flaškou či půlitrem jak tam jednu chvíli kopal do těch lidí v první "lajně" :-)))
Dana Schechter (SWANS) a Tim Wyskida (KHANATE) stvořili pod hlavičkou INSECT ARK další neortodoxní dílo ponořené v drone, sludge a noise rocku. Sugestivní dílo, ale je těžké se v té bažině neutopit.
Odporně chutná lahůdka ukuchtěná z nekompromisně kvalitních surovin. Je to "jen" svérázný old school death metal anebo moderní verze extrémních forem metalové muziky? Možná oboje,ale rozhodně unikátní záležitost pro hledače v okrajových hudebních sférách.
Velkolepé, mnohovrstevnaté a produkčně velkorysé dílo. Jiné ani po minulém albu být nemohlo. Pro někoho možná i trochu za hranou kýče, ale když Jón Aldará se velmi dobře poslouchá, ať působí kde chce. Není to na první poslech, ale i po něm už spokojenost.
Deska, která po skvělém singlu ("Break My Lying Tongue") nakonec nedokázala tuto laťku udržet po celou hrací dobu. Silnější skladby se míchají s těmi "vatoidními" a jako celek nahrávka uplyne a příliš emocí nevzbudí. Model VOLA se asi opravdu vyčerpává.
Zásadní kapela mého dospívání a také kapela, kterou jsem 20 let ignoroval přišla s deskou odkazující k tomu nejlepšímu z její historie. Zároveň ovšem ani neevokuje pocit opakování se. "Disintegration" je jen jeden, ale tohle rozjímání mě prostě baví.
16 minut šťavnatého technického thrashingu a dva covery od kapely, která má řemeslo v paži. Je v tom ta patřičná lehkost, drive i finesa, které člověk od téhle žánrové generace automaticky čeká. Jako drobný příkrm v čase thrashového hladu obstojně zasytí!
Trochu rozpačitý počin po čtyřech letech od minulého alba "The Fallen Crimson". Nedotažené, možná zbytečně stručné album stojí na pouhých náznacích síly, kterou skupina v minulosti disponovala. Ale hezké momenty s typickým rukopisem se najdou, to zase jo.
Vložit diskusní příspěvek