INSECT ARK - Raw Blood Singing
Dana Schechter (SWANS) a Tim Wyskida (KHANATE) stvořili pod hlavičkou INSECT ARK další neortodoxní dílo ponořené v drone, sludge a noise rocku. Sugestivní dílo, ale je těžké se v té bažině neutopit.
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
i s tebou, frikuline :P
super konzert
No, já na koncerte byl, 300 lidí tam bylo akorát,bylo narváno,je to malej sál, a na rozdíl od recenze, mě přišlo že spíš dolaďovali zvuk na root, tak první tři až čtyři písničky,což je normální, atmosféra byla super, opravdu po nějaké době super zahrané, super zvuk,byl jsem nadšen. takže satan s vámi děti moje......
bohuš: to usuzuješ podle reakce třech čtyřech lidí tady??
Příspěvek zrušen redakcí
Konečně
No konečně se Moonspell vrací tam kam patří (jako před pár roky My Dying Bride).Doufám že budu brzo slintat jako při poslechu Wolfheart.
To se mi líbí, jak v době vydání Sin/Pecado na to album každý plival a dnes skoro každý se nad ním rozplývá. Protože jsem k Moonspell nekritický, mám a líbí se mi všechny desky. Škoda že jsem tam nemoh být :-(
dreckus: presne to iste napadlo aj mna :) nic zo sin/pecado...niet co lutovat :)
"Celý koncertní set se skládal výhradně ze skladeb z prvních dvou ryze metalových alb „Wolfheart“ a „Irreligious“ a zároveň poslední nesmlouvavé černi - „The Antidote“."
jsem rad ze me ani nenapadlo na ten koncert jet :)
Sracka
vike: spíš logické, ale nechme toho.
proc?
hmm ... 300 lidi na Root a Moonspel vs. 100 lidi na Enslaved ... smutne
vzhledem k tomu, ze od Moonspell mam nejradsi uplne jina alba nez autor recenze, jsem o par radu spokojenejsi :)
Dana Schechter (SWANS) a Tim Wyskida (KHANATE) stvořili pod hlavičkou INSECT ARK další neortodoxní dílo ponořené v drone, sludge a noise rocku. Sugestivní dílo, ale je těžké se v té bažině neutopit.
Odporně chutná lahůdka ukuchtěná z nekompromisně kvalitních surovin. Je to "jen" svérázný old school death metal anebo moderní verze extrémních forem metalové muziky? Možná oboje,ale rozhodně unikátní záležitost pro hledače v okrajových hudebních sférách.
Velkolepé, mnohovrstevnaté a produkčně velkorysé dílo. Jiné ani po minulém albu být nemohlo. Pro někoho možná i trochu za hranou kýče, ale když Jón Aldará se velmi dobře poslouchá, ať působí kde chce. Není to na první poslech, ale i po něm už spokojenost.
Deska, která po skvělém singlu ("Break My Lying Tongue") nakonec nedokázala tuto laťku udržet po celou hrací dobu. Silnější skladby se míchají s těmi "vatoidními" a jako celek nahrávka uplyne a příliš emocí nevzbudí. Model VOLA se asi opravdu vyčerpává.
Zásadní kapela mého dospívání a také kapela, kterou jsem 20 let ignoroval přišla s deskou odkazující k tomu nejlepšímu z její historie. Zároveň ovšem ani neevokuje pocit opakování se. "Disintegration" je jen jeden, ale tohle rozjímání mě prostě baví.
16 minut šťavnatého technického thrashingu a dva covery od kapely, která má řemeslo v paži. Je v tom ta patřičná lehkost, drive i finesa, které člověk od téhle žánrové generace automaticky čeká. Jako drobný příkrm v čase thrashového hladu obstojně zasytí!
Trochu rozpačitý počin po čtyřech letech od minulého alba "The Fallen Crimson". Nedotažené, možná zbytečně stručné album stojí na pouhých náznacích síly, kterou skupina v minulosti disponovala. Ale hezké momenty s typickým rukopisem se najdou, to zase jo.
Vložit diskusní příspěvek