Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Manatar > ty si hlavne hlidej, aby ses kvuli nam 2 nepretrhl :-)
Koscj> V juni je v Blave Avril Lavigne...ides ? Jak nebude napisany report,v zivote uz nenavstivim tieto stranky...!!!! Nech zije Underground !!!! Nech zije TULEN !!!! :-))))))
Manatar : tihle uz me moc nebavi = snadna korist :o)
Stephen> na internetovych magazinoch je skvele to, ze su
a) zadarmo
b) mozes si vybrat, co chces citat, a ostatne okazalo ignorovat
...takze ak ta SEAL uraza, tak sa tvar, ako keby tu ani nebol -- nedal si do toho ani korunu, takze o nic neprides tym, ze sa tu takyto clanok objavi :-)
Imothep: měl bys být za tyto čtenáře rád, alespoň můžeš s bratrem vikem vyniknout :-)
Stephen : Nic proti tobe, ale je opravdu nutne, abys vsude projevoval svoji blbost ?
Tak to je jiná :-)
Stephen - kdyby to nebylo nutné, tak by se tu asi neobjevovaly
VIke - no vidíš a já myslel, že buzny chodí na Waltari
Stephen > imho je, chytaji se na ne totiz ctenari/kreteni :)
Nic proti Sealovi, ale je opravdu nutné, aby se podobné články objevovaly na Metalopolis?
dkm > buzny chodi na Evergay ;-)
však si buzna
toz toto mohlo byt hodne dobre - taky bych se rozmyslel zda Evergrey nebo Seal
Zásady sice nepustí, ale psát shout po prvním poslechu tohoto (záměrně) kostrbatého propletence není lehký úkol. Na druhou stranu jsou to stále ti samí GIGAN se svým živelně-technickým a pořád kreativním death metalem. A také i pro mnohé nestravitelným.
Dana Schechter (SWANS) a Tim Wyskida (KHANATE) stvořili pod hlavičkou INSECT ARK další neortodoxní dílo ponořené v drone, sludge a noise rocku. Sugestivní dílo, ale je těžké se v té bažině neutopit.
Odporně chutná lahůdka ukuchtěná z nekompromisně kvalitních surovin. Je to "jen" svérázný old school death metal anebo moderní verze extrémních forem metalové muziky? Možná oboje,ale rozhodně unikátní záležitost pro hledače v okrajových hudebních sférách.
Velkolepé, mnohovrstevnaté a produkčně velkorysé dílo. Jiné ani po minulém albu být nemohlo. Pro někoho možná i trochu za hranou kýče, ale když Jón Aldará se velmi dobře poslouchá, ať působí kde chce. Není to na první poslech, ale i po něm už spokojenost.
Deska, která po skvělém singlu ("Break My Lying Tongue") nakonec nedokázala tuto laťku udržet po celou hrací dobu. Silnější skladby se míchají s těmi "vatoidními" a jako celek nahrávka uplyne a příliš emocí nevzbudí. Model VOLA se asi opravdu vyčerpává.
Zásadní kapela mého dospívání a také kapela, kterou jsem 20 let ignoroval přišla s deskou odkazující k tomu nejlepšímu z její historie. Zároveň ovšem ani neevokuje pocit opakování se. "Disintegration" je jen jeden, ale tohle rozjímání mě prostě baví.
16 minut šťavnatého technického thrashingu a dva covery od kapely, která má řemeslo v paži. Je v tom ta patřičná lehkost, drive i finesa, které člověk od téhle žánrové generace automaticky čeká. Jako drobný příkrm v čase thrashového hladu obstojně zasytí!
Vložit diskusní příspěvek