Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
https://www.youtube.com/watch?v=PALjbTo1D5U&feature=youtu.be
Organin orgán mi bohužel unikl...
ns SW je temny akorat Vaderuv outfit a Lein bobr...
Za gramatické chyby a podobná zvěrstva sorry...
Ani ten můj blábol nečtěte, o nic nepřijdete...
Teď budu zcela mimo časovou realitu, ale tehdy jsem ještě Metalopolis neznal, a vzhledem k děsivým zprávám o chystaných nových třech dílech pod kačeřím vedením (o co tam půjde? love story mezi Lukem a Marou Jade? Reinkarnace Sarumana v podobě C´baotha? bože, bože...)... E III podle mě měla obrovský potenciál, ale těžce ho promrhala. I když je film od podstaty temný, Lucasovi se už prostě nepodařilo vrátit se do let, kdy dělal E IV a byl to mladý šílenec s dlouhými vlasy a kšiltovkou, kterému je všechno jedno a jde si za svým snem. Z filmu je strašně vidět, že ho točil protřelý businessman s kalkulačkou v ruce. Kromě toho si ani neohlídal výkony herců (Obi OK, Anakin taky, ale pitomě se šklebící Ian McDiarmid je, sorry, skoro náhradou za proklínaného Jar Jara - rozdíl mezi jeho důstojným/zvráceným/hnusným vystupováním v E VI a přiblblými grimasami v VI je astronomický). Taky ten způsob, jak do filmu muselo být nacpáno všechno co je v E IV, aby i blbý pochopili, že to navazuje, je k zoufání - proč tam musí být Hvězda smrti, když bude dostavěna až za 18 let, proč tam musí být mladý Tarkin, který si ani není podobný, proč tam musela být dvojčata, vždyť je to všechno tak zbytečný. Suma sumárum, jeden z nejtemnějších námět celého sci-fi světa by využit na 50%, jako tehdejší star-wars fanatik jsem ale čekal 110%. Nesplnilo se.
Třeba se pletu a celou legraci zachránili kreslené Klonové války. Na ty jsem už ale neměl odvahu...
nevedel jsem ze marigold vypada jak vojtech bernatsky s delsimi vlasy
povedené
http://ziza.ru/2007/09/21/dart_vejjder_ispolnjaet_bljuz.html
vike: dej mu radši za pravdu než vyjímečně
manatar > ja ti dam vyjimecne ...
Throndar: jo, posadit jo... jen ty motolce... na posteli napred pomalu sednout, dlooouho sedet a paak pomalicku vstat...
septic: a posadit jsi se mohl?
:)
Fernet: tys mi panecku pres vikend dal... celou nedeli jsem zvracel
chujovina,
zase!?!
vike má výjimečně pravdu, Darth Maul skutečně patří k nejlepším postavám série
puč
já si to asi pučim od prvního dílu abych to konečně pochopil - resp. viděl ty počátky
vikouš: To jsi docela solitér :o)))
I vzývám vike, nechť přihodí kvalifikovaného drupíka.
Takze musim konstatovat, ze z nove serie se mi zdaleka nejvice zamlouval 1. dil ... v dalsich dilech zel Ewan zustal sam, Liam a Maul chybeli :-)
Posedmé a opět neotřelé, napěchované po okraj hudebním dějem, který mě nepřestává překvapovat v hledání neobjevených cest mezi mathrockem a post-náladovkou. Pocta lidem i místům. Hravé, šílené a vtahující svoji neopakovatelnou atmosférou.
Půlhodina emocemi a expresivitou natlakovaného HC papiňáku. Screamo vokál nutně nemusí být pro každého, ale parádně čitelný a průrazný zvuk a značná naléhavost hovoří jasnou řečí. K tomu jeden z coverartů roku. Deska i pro žánrové ignoranty, jako jsem já.
Reinkarnace švédské devadesátkové kapely, která se svého času svezla s proudem melodického death metalu. Staří páprdové se nedávno po dvaceti letech dali znovu dohromady, aby si zahráli už jen pro radost. Možná pro radost, ale zato pěkně zostra.
Polská deska snažící se prodat djent a progresivní metal v jeho instrumentální podobě. Velká spousta hostů, z nichž nejvíce září asi jméno Jeffa Loomise. Výsledek trochu sráží stále stejné postupy, okatě fádní djentové zářezy a poněkud unylé melodie.
Instrumentální projekt frontmana ELDER Nicka DiSalvo je asi přesně takový, jaký bychom od něj čekali. Tedy plný psychedelie a progresivní rockové klasiky, obsahuje ale i plnější stonerrockovou složku. Příjemné album bez překvapení.
Progresivní metalcore, který nese všechna stylová klišé, ale rozhodně mu nechybí švih a tempo. A vlastně je to i pestré, od death razance přes deathcore až po djent a melodické vyhrávky. Výsledek je sice takové načančané nic, ale za poslech stojí.
Irové pokračují ve své vizi neotřele pojatého a math rockem ušpiněného post rocku, jako by se stále snažili vyrovnat debutu, kterým se blýskli již v roce 2009. Opět chybí asi jen špetka, aby to bylo na potlesk.
Vložit diskusní příspěvek