Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
https://www.youtube.com/watch?v=PALjbTo1D5U&feature=youtu.be
Organin orgán mi bohužel unikl...
ns SW je temny akorat Vaderuv outfit a Lein bobr...
Za gramatické chyby a podobná zvěrstva sorry...
Ani ten můj blábol nečtěte, o nic nepřijdete...
Teď budu zcela mimo časovou realitu, ale tehdy jsem ještě Metalopolis neznal, a vzhledem k děsivým zprávám o chystaných nových třech dílech pod kačeřím vedením (o co tam půjde? love story mezi Lukem a Marou Jade? Reinkarnace Sarumana v podobě C´baotha? bože, bože...)... E III podle mě měla obrovský potenciál, ale těžce ho promrhala. I když je film od podstaty temný, Lucasovi se už prostě nepodařilo vrátit se do let, kdy dělal E IV a byl to mladý šílenec s dlouhými vlasy a kšiltovkou, kterému je všechno jedno a jde si za svým snem. Z filmu je strašně vidět, že ho točil protřelý businessman s kalkulačkou v ruce. Kromě toho si ani neohlídal výkony herců (Obi OK, Anakin taky, ale pitomě se šklebící Ian McDiarmid je, sorry, skoro náhradou za proklínaného Jar Jara - rozdíl mezi jeho důstojným/zvráceným/hnusným vystupováním v E VI a přiblblými grimasami v VI je astronomický). Taky ten způsob, jak do filmu muselo být nacpáno všechno co je v E IV, aby i blbý pochopili, že to navazuje, je k zoufání - proč tam musí být Hvězda smrti, když bude dostavěna až za 18 let, proč tam musí být mladý Tarkin, který si ani není podobný, proč tam musela být dvojčata, vždyť je to všechno tak zbytečný. Suma sumárum, jeden z nejtemnějších námět celého sci-fi světa by využit na 50%, jako tehdejší star-wars fanatik jsem ale čekal 110%. Nesplnilo se.
Třeba se pletu a celou legraci zachránili kreslené Klonové války. Na ty jsem už ale neměl odvahu...
nevedel jsem ze marigold vypada jak vojtech bernatsky s delsimi vlasy
povedené
http://ziza.ru/2007/09/21/dart_vejjder_ispolnjaet_bljuz.html
vike: dej mu radši za pravdu než vyjímečně
manatar > ja ti dam vyjimecne ...
Throndar: jo, posadit jo... jen ty motolce... na posteli napred pomalu sednout, dlooouho sedet a paak pomalicku vstat...
septic: a posadit jsi se mohl?
:)
Fernet: tys mi panecku pres vikend dal... celou nedeli jsem zvracel
chujovina,
zase!?!
vike má výjimečně pravdu, Darth Maul skutečně patří k nejlepším postavám série
puč
já si to asi pučim od prvního dílu abych to konečně pochopil - resp. viděl ty počátky
vikouš: To jsi docela solitér :o)))
I vzývám vike, nechť přihodí kvalifikovaného drupíka.
Takze musim konstatovat, ze z nove serie se mi zdaleka nejvice zamlouval 1. dil ... v dalsich dilech zel Ewan zustal sam, Liam a Maul chybeli :-)
Už poněkolikáté zní otázka stejně: Zničil Einar Solberg další desku jinak velice talentované kapely? Odpověď zní: Zase to zvládl. Jeho hlasový projev je jak chilli. Koření. Měl by se používat citem. Když se tam toho najebe hodně, nedá se to žrát.
Hele, Blake Judd ještě žije. Enfant terrible (ale současně i schopný skladatel) US blacku je (znovu) zpět a tentokráte doručuje tradičněji pojatou kolekci. Šlape mu to dobře, tělo už má sice životem zhuntované, mysl však zůstává stále čerstvá.
Návrat po šestnácti letech. Navíc víceméně autorská deska Roberta Smitha. Navazují na nejlepší kousky své diskografie a současně se zbytečně neopakují. Poslouchám to poslední dva týdny a moje dojmy stále rostou.
Bilanční a v rámci možností i moderní album zároveň. Typičtí BODY COUNT místy výrazně oživení působením hostů. Album sotva překvapí něčím neotřelým, ale dá se mu odolávat jen do prvního výkřiku "madafaká". Pak už je to zase všechno zpátky v 90's.
Faust a spol. tentokrát více přitlačili na pilu a natočili o poznání méně přátelskou desku. Více black metalu a méně zjemňujících prvků. I tak je materiál pěkně diversifikovaný, jen je méně přístupný a chybí mu ona zpěvnost, vzletnost a naléhavost.
Čistý death/doom. Špinavý, jeskynním marastem až po krk nasáklý. Ale také spíše jednoduchý, držící se jako klíště žánrových standardů bez nejmenší ochoty alespoň základně experimentovat. Co mu však nechybí, je tolik potřebná neotesanost a hrubozrnnost.
Nejvíce přístupná deska GAEREA. Portugalci sice stále preferují rychlá tempa, ale materiál zároveň různě zahlazují, kudrnatí a zjemňují. A vesele do něj integrují jeden post-metalový prvek za druhým. Black metal pro masy, nicméně velmi pěkně složený.
Vložit diskusní příspěvek