Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
posluchmi curwa
po prvych troch skladbach som to chcel vcera odniest naspat do obchodu, nedal by som tomu ani 3/10.... ako velky fanusik dt to nerad hovorim ale som velmi sklamany.... a co to je za zvuk preboha?
chcem verit tomu ze s dalsimi pocluchmi sa to zlepsi, budem na tom intenzivne pracovat.... zatial mrdka roka....
Rudi: Na teple popevky tu mas posledny Porcupine Tree :)
Ja by som si naopak rád vychutnal aj celý album v štýle "I Walk Beside You", myslím, že v tomto prípade hovorím aj za kolegu Straya, momentálne dovolenkujúceho.:o)
No.1
Velmi dobry album. Po scenes from memory sa dalo cakat naozaj vselico. Najprv 40 minuitovy epos 6degrees, potom trvdarna a preteky o zivot ToT a teraz krasna naladova doska, s peknymi pohodovymi skladbami.
Ako negativum by som povedal, ze je o dost menej progresivne ako ostatne albumy. Na celom albume su snad len dve take intrumentalne pasaze ala Dream Theater. Mi to celkom chyba.
Klasický "Rogga" Johansson a jeho user-friendly death metal. Letos sice nemá oslnivou formu (viz slabší PAGANIZER), ale stále je to se ctí. Minulá deska byla lepší, ale i tady si skalní fanoušek najde to své. Hned po prvním poslechu vidíte všechny karty.
Trochu emařiny, trochu punkrocku a špetka indie melancholie. KOVADLINA řiznutá CARCIO RADIO. Ve výsledku celkem pozitivní vibe. Nová kapela se staronovými tvářemi a Banánem u mikrofonu. Hardcorovější MŇÁGA? Možná.
Tahle britská parta si prostě musí vybrat co chce. Koncept, ve kterém střídáte mělký emotivní rock a temnou post metalovou vlnu šilhající po blackaze v konečném důsledku působí jako zmatlaný dort od Pejska a Kočičky.
Nesúhlasím úplne s kolegom Shnoffom, že „PowerNerd“ je „ezo“. Devinovej potrhlosti je v textoch síce dosť, no v prvom rade ide o priamočiary prog’n'roll, ktorý strhne a baví od začiatku až do konca. Ad koniec: na „Ruby Quaker“ sa už so Shnoffom zhodneme.
Devinovu sólovou tvorbu buď milujete nebo je vám lhostejná. Nenávidět Devina nějak nelze. PowerNerd je asi očekávatelný, vrstevnatý ezo prog opus, který potěšil, ale nijak mě na lopatky nepoložil. Kromě songu "Ruby Quaker" ovšem. To je šleha jako kráva.
Hvězda za rok třicetiletých Jezdců jakoby po druhém dechu na albu "Der Rote Reiter" (2017) znovu začínala blednout. Po ukrutné nudě z divného alba "The Divine Horsemen" (2021) je toto EP už druhou studiovou nahrávkou, ale stále se neděje nic vzrušujícího.
Finský prog-power metal, který vykresluje kouzelné melodie a nápadité kytarové a hlavně klávesové instrumentální variace. Jde o one-man projekt, to je i kámen úrazu, nevýrazný zpěv spíš ruší a syntetické bicí také nic moc. Škoda, jinak super poslech.
Vložit diskusní příspěvek