Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Tom Morello je King-ať vezmu kteroukoliv z těch desítek písní za posledních 15 let kde hraje, všude vystřihne originální a nenapodobitelné sólo (co by za to plno metalových kytaristů dalo!), jeho studnice inspirace je nejspíš bezedná. A hlas Crise Cornella ve mě už 6 let probouzí ty nejsilnější emoce, basák též skvělý, já mám prostě pro tyhle 4 chlapy slabost. Doporučuji každému, kdo má rád poctivý bigbít a silné melodie. Škoda jen, že se rozpadli :-( Doufám aspoň, že se obnoví RATM
Bez výhrad!
SOUNDGARDEN výborná partička, Cornell výbornej zpěvák, AUDIOSLAVE většinou nuda a recenzi jsem dostal za úkol napsat já!
Chris Cornell není hlavní ikonou Soungarden, ale vždycky byl její neoddělitelnou částí. Měl skvělou partu hudebníků a to dělalo ze Soungarden mimořádnou kapelu. Hlavním článkem jejich soundu byl geniální kytarista Kim Thayil a Ben Shepherd. Vždyť si je poslechněte v jejich kapelách. Je to slyšet. Chris má svůj nezaměnitelný styl a stejně tak Tom Morello. Výsledný sound známe a rozhodně to nic špatného není.
A to že Chris odchází, .. čistá spekulace. Proč by měl? Peněz je dost, je v kurzu a ještě si vydá bokem sólovku.
Pobavil mě i výsledný konec tohoto článku "ideální pro snobské požírače hudebních senzací" .. ha ha. Od posluchače mňoukavého Placeba to sedí. Přiznejme si, že každému ten mozek funguje jinak a každému je příjemná/nepříjemná nějaká hudba. Chtělo by to trochu respektu a tolerance :)
SOUNDGARDEN - Superunknown to mohu tez, to je moc dobra kava. Myslim, ze casem bych mohl rict, ze Soundgarden je asi to nej co grunge nabidl.
Soundgarden řadím mezi mé nej kapely a Cornellovo sólové album Euphoria Morning, to je prostě geniální a nádherná záležitost, ale Audioslave mě nikdy nezaujalo. Sežral jsem jenom "hitovky" Like A Stone a Shadow On The Sun z jedničky a Be Yourself z dvojky, třetí album mě absolutně už nezajímá. Někde jsem zaslech, že Cornell už má připravenou druhou sólovku a odchází z Audioslave. Ani se mu nedivím, když si poslechnete jeho squělé kompozice v Soundgarden a na sólovce, tak tvorba Audioslave se ve srovnání s tím nedá nazvat jinak než sračka. Sorry.
Kdyz jsi clovek odmysli, co vsecko chteji hosi touhle muzikou rici a dokazat, tak se to da celkem poslouchat, urcite bych to nejak nezavrhoval, stejne jako treba prvni album RATM, pak uz to o muzice moc nebylo. Bohuzel i tato sestava si vybrala nemlich stejny smer. Bohuzel, protoze to opravu neni tak spatny.
Nic nového
Naprostý souhlas. Soundgarden pro mě byli, jsou a budou "srdeční" záležitostí, první album Audioslave bylo solidní, i když to už nebylo "to pravé". Out of Exile.
Pro fanoušky Audislave doporučuji videa z "AOL Session" - to nejbrutálnější, co jsem kdy od Cornella slyšel.
http://music.aol.com/artist/main.adp?tab=songvid&artistid=543386&albumid=0
Doporučuji 'Show Me How to Live, Cochise' (In-Studio)
Ziki
Tohle je psychedelická bestie, která je mnohem dusnější než cokoliv z minulosti. A jde vám po krku. Pomalu, ale pevně a vytrvale. Aneb opravdu šťavnatá porce halucinogenního, technického a lehce bizarního disso death metalu.
Je to vskutku těžký poslech. Přesně takový, jaký u takto pojaté nahrávky má být. Zvuk se opravdu povedl. Je těžký, má tlak a výrazně se podílí na faktu, že vám deska nedá nic zadarmo. Pakliže jí dáte šanci, odměna v podobě jedinečné žánrovky se dostaví.
Jen málokdy tak dokonale jméno kapely přiléhá jak na styl, tak na zvuk. Amák vyrobil naprosto tučný bažinatý sound, který skvěle funguje s hudbou i vokálem rozkročeným mezi skřehotavou black metalovou polohu a čistý zpěv trochu evokující například Načevu.
Ja mám pocit, že Švédi sa vrátili až niekam k "Deliverance" a skutočne som nečakal, že ma to bude baviť až takto. Prvé vypočutia prinášajú zvedavosť a radosť; rastie to!
Aktuální EP ukazuje dvě tváře současně. Zprvu klasický symfonický patos, pak ovšem skladby „200 Years“ a „Live The Tale“, které se bez sborových refrénů obejdou, a hned je to o třídu lepší. Tudy vede cesta z tvůrčí smyčky a bezradnosti posledních alb.
Je to úplne posledný album THE CURE? Dôstojnejší odchod si neviem predstaviť. Spočiatku nenápadný album si ma postupne omotal melancholickou atmosférou. Hustý oblak hmly, z ktorej sa mi nechce hľadať cestu von. ,,Disintegration" pre toto desaťročie.
Návrat niekam k "Ghost Reveries" so zvukom posledných albumov. Stávka na istotu, ktorá však za vrcholmi tvorby zaostáva. Navyše, mňa osobne rozprávač pri sústredenejšom posluchu tohto koncepčného albumu irituje.
Vložit diskusní příspěvek