Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
hanba Slovenska, ze tam bolo az 300 ludi pozriet na vypaseneho agrarnika v obtiahnutych kozenych gatoch. :D
Plagat som nikde nevidel.
ironicky, ten plagat vyzera ako obalka National Geographic venovaneho antickym vykopavkam :)
Tych 300 ludi je asi tak 3x tolko ako som tam osobne cakal a v Prahe pred par rokmi mal 600 ludi, takze ziadna hanba Slovensku, skor hanba organizatorovi, ze nevedel odhadnut, kolko ludi pride. Keby to dali do Babylonu, zvuk by bol omnoho lepsi a aj sala by vyzerala v pohode zaplnena.
Boli dost dobry ... mne osobne vadil len zvuk a atmoska ... tych 300 ludi je dost malo ... hanba slovensku ...
To co odohrali sa dost odlisovalo od toho co mali na tom playliste. Z noveho albumu nehrali nic, skoda ze nazahrali aspon Cherokee Warior - dobra vecicka.
rakva mylis sa..trilogy hral. Ale samozrejme ze nie cele, ale iba part I.
Zabudli ste dodat, ze fotky urobil vas cteny a mily kamarat Rakva.
Ak sa nemylim tak Trilogy suite Op.5 nehrali.
Všeříkající název alba. Delší tvůrčí pauza u ostravských rozhodně neznamená změnu stylu. Na to už jsou v tom svém pevně usazeni a z této pozice orchestrují další palbu ostrých songů, kterým opět nechybí odpich a chytlavé motivy. Tradičně dobrá práce!
Zásady sice nepustí, ale psát shout po prvním poslechu tohoto (záměrně) kostrbatého propletence není lehký úkol. Na druhou stranu jsou to stále ti samí GIGAN se svým živelně-technickým a pořád kreativním death metalem. A také i pro mnohé nestravitelným.
Dana Schechter (SWANS) a Tim Wyskida (KHANATE) stvořili pod hlavičkou INSECT ARK další neortodoxní dílo ponořené v drone, sludge a noise rocku. Sugestivní dílo, ale je těžké se v té bažině neutopit.
Odporně chutná lahůdka ukuchtěná z nekompromisně kvalitních surovin. Je to "jen" svérázný old school death metal anebo moderní verze extrémních forem metalové muziky? Možná oboje,ale rozhodně unikátní záležitost pro hledače v okrajových hudebních sférách.
Velkolepé, mnohovrstevnaté a produkčně velkorysé dílo. Jiné ani po minulém albu být nemohlo. Pro někoho možná i trochu za hranou kýče, ale když Jón Aldará se velmi dobře poslouchá, ať působí kde chce. Není to na první poslech, ale i po něm už spokojenost.
Deska, která po skvělém singlu ("Break My Lying Tongue") nakonec nedokázala tuto laťku udržet po celou hrací dobu. Silnější skladby se míchají s těmi "vatoidními" a jako celek nahrávka uplyne a příliš emocí nevzbudí. Model VOLA se asi opravdu vyčerpává.
Zásadní kapela mého dospívání a také kapela, kterou jsem 20 let ignoroval přišla s deskou odkazující k tomu nejlepšímu z její historie. Zároveň ovšem ani neevokuje pocit opakování se. "Disintegration" je jen jeden, ale tohle rozjímání mě prostě baví.
Vložit diskusní příspěvek