Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
v-dur
30.8.2005 09:16Imothep: To je to.. ked to takto napises, vsetko naprosto sedi, ale ked si to clovek vypocuje, je to proste rozdiel :)
Imothep
30.8.2005 09:14Machina : ale jo, dokazu uznat, ze zmrsenej zvuk, garazova produkce, naprosto nezvladnutej mix a do toho aranze jak od 5ti leteho ditete (+ samply z klaves znacky Casio, zakoupenych na vietnamskem trhu za 300 kc) mohou mit urcitou specifickou atmosferu, ale opravdu to neni nic, co bych vyhledaval nebo se v tom vyzival :o)
Vike : myslim, ze Morello nebyl nikdy poradne docenen. Tech novych postupu a zvuku, co objevil - cela generace numetalu od nej kradla a krade :o)
Machina
30.8.2005 09:13Milda je prece black metalista - to vi kazde male dite :-D
vike
30.8.2005 09:06milda je metalista :)
vike
30.8.2005 09:04ratm byvavali hodne dobri ... tom morelo umi se strunama pekne kousky :)
Machina
30.8.2005 09:04Imoteph: ty teda valis hochu - zvuk, produkce a aranze Burzum jsou prave naprosta bomba - bez toho by Filosofem nebylo takovy kult a naprosta genialita, jaka je
whip_cz
30.8.2005 08:55Debut RATM je jedna z nejzásadnějších desek devadesátých let.
A vo tom žádní polemyki.
Imothep
30.8.2005 08:52no aspon umeli skladat, aranzovat a veci jako zvuk a produkce jim taky nebyly cizi . . . . ehm . . . coz se o pane Vikernesovi zrejme rict neda :o)
Milda
30.8.2005 08:36RATM a úžasná hudba? RB
whip_cz
30.8.2005 08:19Myslím, že Burzum je podobný případ jako Rage Against The Machine - nepřijatelná ideologie, problematické texty a vedle toho naprosto úžasná hudba....
dreckus
29.8.2005 03:33čirou náhodou jsem teď narazil na recenzi filosofem u jednoho z nejlepších mailorderů (a zároveň recenzujících alba) s jedním z nejširších spekter okrajové hudby (metal tvopří tak 1/10 jejich zájmu) - aquariusrecords.org
By now, unless you've been living underneath a VERY big rock, you know all about Count Grishnackh aka Burzum, Euronymous, Bard Faust, Mayhem, Emperor and all the killing and church burnings and suicides. If for some reason you don't know about all this stuff, go buy yourself a copy of The Lords Of Chaos, a book that covers all that stuff in great detail. The problem with all this drama, murder, satanism, whatever, you forget that the whole reason these guys knew each other, and the only reason any of us cared, was the music they made. And that music they made was black metal. A black metal that thanks to the decidedly non-musical drama, would soon make black metal a household name.
So when folks ask us to recommend some classic black metal, we always recommend Satyricon's Nemesis Divina, Immortal's Battles In The North, Emperor's Anthems To The Welkin At Dusk, and of course Burzum's Filosefem. Filosefem, originally released in 1996 holds a special place in our outsider music hearts, as the first black metal record to turn the whole black metal formula completely upside down. Count Grishnackh was the only member and played all the instruments, even the drums, which gives the whole thing a weirdly damaged droning swing. A rhythm that would define the rhythmic sound of later black metal legends like Graveland and Woodtemple. The guitars are a thick suffocating buzz, razor sharp and totally blown out. And the vocals are an anguished wail, some sort of primeval demonic incantation. But where Burzum stands out most is the addition of a creepy synthesizers that hover in the background of several of the tracks, a haunting melody buried beneath the swirl of fuzz and ultradistortion. Unlike other BM bands, the keyboard isn't a huge wash of strings to add some sort of epic quality, these tracks are already epic enough, here the keyboards are much more spare, a simple minor key melody is picked out, almost childlike, hovering briefly, before the next note follows. Except for one blazing blast of a track, Filosefem is mostly midtempo, lurching and heaving, stumbling down dirt road into a smeared grey landscape. But as the record nears the last few tracks, the record changes, beginning with the nearly half hour long "Rundgang um die Transzendentale Saule der Singularitat", a track that eschews any hint of metal, stripping away the guitars, the drums, everything, and leaving just the synthesizer, as it unfurls a seemingly endless Aphex Twin like four note melody. Forlorn and strangely compelling. And in the context of the whole record, as emotionally devastating as anything we've heard. The final track "Gebrechlichkeit II", brings back the guitars, but makes them nearly static, an endlessly blurry vacuum cleaner like riff, slowly shifting, as another haunting melody drifts wraith like in the background. Definitely one of the most essential and unique metal records of all time.
MageZ
23.8.2005 21:20pocitac: buznum - :DDDDDDD
pocitac
23.8.2005 17:23Buznum
Machina
23.8.2005 16:09dreckus: pekne a presne receno
dreckus
23.8.2005 01:31sice budu asi oznacenej za netolerantni BM krabici, ale neznat burzum a pak široce rozprávět o ostatním black metalu, to je teda naprostý rouhání :) (což se týká asi hlavně ukecanýho DS, i když i tak čumim, že se to tolika lidem vyhnulo..)
dnes už je ten žánr jako celek sice trochu jinde, ale z té staré norské gardy, která ten styl opravdu "vymyslela", je tohle prostě čirá esence... pro mě osobně je Filosofem (i jen kvůli těm prvním dvoum skladbám, bohatě to stačí :) a Transilvanian Hunger od Darkthrone absolutní vrchol toho "treu bm" :) a taky hodně zdravej přístup, kterej je dnes sice pořád strašně rád napodobovanej různejma podzemníma (a často nsbm) kapelama, jenže je to skoro vždycky k zplakání nudný, prázdný plagiát bez feelingu..
no možná takhle žvatlali i starý máničky ohledně venom, hellhammer atd. a ty sračky poslouchat nemůžu :)) ale přesto mi přijde, že od těhlech starob k norskýmu bm 90s je mnohem větší vzdálenost, než od něj k dnešnímu bm... kterej v podstatě zamrzl na místě, jenom na sebe nabaluje tuny mrdek (zejména čti jako "rádoby-gotiku" a "tupej heavy metal" :))
pocitac
22.8.2005 21:59neuveritelna pycovina, Ok prvni dva songy se daj, kdyz privru obe oci maj neco do sebe (hlavne Jesus tod) ale to je vse ... dalsi tri jsou ehm ... co?
Imhotep: jestli jsi slysel prvni song nemusis shanet album ... plati ta tva rovnice :-)))
damien silverwing
20.8.2005 19:25Dal jsem tomu (zatím) jediný poslech, ale nijak zvlášť mě to nezaujalo. Teda divný je to dost, první song je docela skočná hitovka, ale dvacet minut břinkání na nějaké předpotopní casio...to by uspalo i...i někoho jinýho.
pocitac
19.8.2005 19:28Koscj
4.8.2005
az na par drobnosti souhlas!
MoRt8
19.8.2005 17:32IMOTHEP: Tuhle kapelu (projekt) jsem nikdy nesledoval a nemám k tomu žádný vztah. Filosofem je to jediné co jsem slyšel a zcela neovlivněm ničím okolo musím prostě uznat, že ta deska je dobrá. Chce to nějaký ten poslech, ale myslím, že se to celkem vyplatí poznat.
dreckus
19.8.2005 16:31kdepak, to je skutečně hit
SHOUTBOX
NACHTMYSTIUM - Blight Privilege
Hele, Blake Judd ještě žije. Enfant terrible (ale současně i schopný skladatel) US blacku je (znovu) zpět a tentokráte doručuje tradičněji pojatou kolekci. Šlape mu to dobře, tělo už má sice životem zhuntované, mysl však zůstává stále čerstvá.
THE CURE - Songs Of A Lost World
Návrat po šestnácti letech. Navíc víceméně autorská deska Roberta Smitha. Navazují na nejlepší kousky své diskografie a současně se zbytečně neopakují. Poslouchám to poslední dva týdny a moje dojmy stále rostou.
BODY COUNT - Merciless
Bilanční a v rámci možností i moderní album zároveň. Typičtí BODY COUNT místy výrazně oživení působením hostů. Album sotva překvapí něčím neotřelým, ale dá se mu odolávat jen do prvního výkřiku "madafaká". Pak už je to zase všechno zpátky v 90's.
DJEVEL - Natt Til Ende
Faust a spol. tentokrát více přitlačili na pilu a natočili o poznání méně přátelskou desku. Více black metalu a méně zjemňujících prvků. I tak je materiál pěkně diversifikovaný, jen je méně přístupný a chybí mu ona zpěvnost, vzletnost a naléhavost.
NEKUS - Death Apophenia
Čistý death/doom. Špinavý, jeskynním marastem až po krk nasáklý. Ale také spíše jednoduchý, držící se jako klíště žánrových standardů bez nejmenší ochoty alespoň základně experimentovat. Co mu však nechybí, je tolik potřebná neotesanost a hrubozrnnost.
GAEREA - Coma
Nejvíce přístupná deska GAEREA. Portugalci sice stále preferují rychlá tempa, ale materiál zároveň různě zahlazují, kudrnatí a zjemňují. A vesele do něj integrují jeden post-metalový prvek za druhým. Black metal pro masy, nicméně velmi pěkně složený.
VAMPIRSKA - A Liminal Heart Paints The Deepest Shade Of Serenity
(Raw) blackmetalový projekt z pokojíčku se vším všudy. Tentokrát za materiálem stojí osoba pohlaví něžného. Slyším za tím trochu SATANIC WARMASTER, SARGEIST, ORDER OF NOSFERAT a nebo také WINTER LANTERN. Jednoduchá, leč dobře poslouchatelná deska.
DISKUSE A HODNOCENÍ
PRVNÍ HOŘE - Achtung, Sultan!
XIBALBA - Brain-Feedback
SHI - 死 - Pure Disgust
SEPTARIA - A*
LINKIN PARK - From Zero
VOLA - Friend Of A Phantom
REBEL SOULS - Leviathan
NEJČTENĚJŠÍ
1.
FAÜST - Death Galore
2.
PSYCHLONA - Warped Vision
3.
IRON MAIDEN - The Final Frontier
4.
METALLICA - Death Magnetic
5.
DEATH - Symbolic
6.
PRVNÍ HOŘE - Achtung, Sultan!
7.
CRADLE OF FILTH - Nymphetamine