NAILS - Every Bridge Burning
Rezavá a drásavá sedmnáctiminutovka, která v tempu polevuje až u poslední skladby. V čem ale nesleví je hutnost, tlak a brutalita, která je pro NAILS signifikantní. Po všech směrech povedené navázání na minulou desku.
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
a já myslel, že do studia se chodí, když je co nahrát a jsou prachy:-)))
RIP - do studia ve vrcholné formě?:-)))
911: oni to studio tuším vyhráli v divácké múze, takže v tomto případě studio <> peníze. To nic nemění na tom, že do studia se chodí "ve vrcholné formě" :)
Cožeto mam za sebou? to nadávání?? :)
Slawa: zakamuflovat u Vás snad půjde právě ten zpěv ... to by v tom byl ďas, aby když nasadí třebas 10* aspoň jednou nenasadil čistě :)
to slawa, myslim že prave ve studiu poznáě nejvíc jak instrumentálne neopresný vše je, p.s. studio je velká škola, lecos se tam dá zakamuflovat to je pravda, ale tím to všechno strácí, a taky to stojí čas = peníze, ješteže nikdo nenehrává moc akustický nástroje tam a nazpěvu je lyšet ale uplně vše.
na r.i.p. a se nenadává ten už to má za sebou :-)
pocitac: nemuzu nadavat...sam mam hromadu antifanousku :) navic ma vicemene ve vsem pravdu :)
:-)
hele kluci tohle mate nacvicene? Nechce se mi verit, ze se tu debatuje a ne nadava na RIPa :-)))
RIP: Tu "slávu" (samozřejmě myšleno trochu jinak než jak je většinou myšlena) myslím tím, že Metalopolis má více čzenářů než HVP.
Co se týče článku se myslím shodujeme celkem často. Co se týče přístupu je rozdíl spíš v původním záměru a stylu uchopení reportáže. Nicméně jsem Tě chtěl vlastně jen pozdravit, viděl jsem tě po dlouhé době. See ya.. :-)
Slawa: je úplně něco jiného hrát ve studiu a hrát koncert, jak jste na tom musíte vědět sami. Mnohé zjistíš až ve studiu, co do příště zlepšit. Afrův zpěv je u vás největší problém a on melodické linky prostě nedává z opravdu dost značného poměru k celku. Rozhodně byl nejfalešnějším zpěvákem celého dne – pokud vím pěje již nějaký ten pátek a co mám možnost ho sledovat jeho výkony se nezlepšují. Ale ve studiu to jistě půjde zakamuflovat.
Cubicula: Ano sem píši, děkuji za pochvalu. Rozhodně bych neřekl že jsem „slavnější kolega“ - v čem vidíš jakoukoliv "slávu"? Stejně tak si nejsem tak zcela jist, že se shodujeme. Zcela jistě se neshodujeme v přístupu.
Nazdar ripátko, tak sem ty píšeš jo? :) Hezkej clanek, az na par veci se celkem shodujem. Tak preji hodne zdaru muj slavnejsi kolego :)
Budem totiz tocit ten demac a zajimalo by me, co ohledne instrumentalnosti mame zlepsit... tohle je pravdepodobne jeden z poslednich (ne-li posledni) konzert pred natacenim, tak aby sme tak nejak vedeli co je slaba stranka atd. Chapes? Jinak sorry ze s tim tady prudim. S
Myslim co se instrumentalnosti tyce? To o Afrovi sem slysel uz vickrat, s tim neco udelame, me jde o tu instrumentalni stranku, o tom si se v tom clanku totiz nejak ani nezminil... Odp. Dik
Slawa: Bylo to lepší než například v InSpirálu, kde Afro svým zpěvem opravdu intenzivně trhal uši, a isntrumentální nepřesnosti byli velmi snadno rozpoznatelné. Proč nezpívá čistě, je v tom úmysl? Neslyšel se? Neudrží tón? I ta nahrávka co máte na webu je falešně - každý kdo má minimum hudebního sluchu to zaregistruje. Fotky posílám přes úschovnu.
Cuz RIPe, hele muzem se prosimte nejak domluvit na tech fotkach? Kdyztak muj mail mas... Jeste k clanku: dik za objektivni kritiku, akorat sem z toho nakonec nepochopil, jestli ten konzert nakonec byl podle tebe "valnych" nebo "nevalnych" kvalit... :o) Slawa
Rezavá a drásavá sedmnáctiminutovka, která v tempu polevuje až u poslední skladby. V čem ale nesleví je hutnost, tlak a brutalita, která je pro NAILS signifikantní. Po všech směrech povedené navázání na minulou desku.
Další alternativa pro příznivce BORKNAGAR je tato parta z Rocky Mountain. Sice nic převratného, ale jízda je to patřičně ostrá i melodická, plná hezkých momentů a přesvědčivé instrumentace. I střídání growlingu a čistého vokálu je namixováno s přehledem.
Páni muzikanti, hoďte tam něco svižného a veselého, kytary ať závodí s klávesami. Dobré, to je ono. Trochu kýčovité jak ti Taliáni STAMINA. A kdo je ten starý pěvec v novém čepci? Ale, nebyl on u ROYAL HUNT? Dobře jste to skloubili, radost poslechnout.
V pátek nás čeká masivní exploze v podobě novinky německých kanonýrů, to se cítím oprávněn tvrdit už na základě luxusního čtyřpísňového EP, které obsahuje ten nejlepší melodický black / death s hnilobným pachem obinadel a lidského masa. Fans do haptáku!
A jsou zpět. Po dekádě odmlky. Opět rozjuchaní, lehce infantilní, ale hlavně maximálně kreativní a hraví. Deska, u které se prostě nejde nepohupovat do rytmu. Je v tom nezbedná nakažlivost.
Řecký instrumentální postrock, jenž koketuje s blackgazem, ambientem i cinematickou hudbou, který se nebojí ani klávesových ploch a piana. Fascinující vizuál skvěle odráží znepokojivost a melancholičnost jejich hudby.
Další španělský příspěvek do už nyní bohaté nadílky výborných doom metalových nahrávek letošního roku. „Espectres“ je klasický, dřevní a čistý doom, přesto stále velmi emotivní a prodchnutý krásně ponurou atmosférou.
Vložit diskusní příspěvek