Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
2 Natias "skunkworks i balls to ... jsou perfektní alba, bohužel se pak na sólovkách vrátil k mejdnovskýmu hejvy metálu."
Zvláštne. Skunkworks je fantastický rockový album. A Chemical Wedding je jeden z najlepších heavy metalových albumov, ktoré som kedy počul. Ale ja som vždy pred Dickinsonom smekal, lebo podľa mňa jeho sólovky okrem hlasu nemajú s Maiden nič spoločné...
Iron Maiden - Run to the Hills - videoklip česky
Iron Maiden - Run to the Hills - sleduj videoklip z koncertu hezky česky:
http://sledujcesky.cz/iron-maiden-run-to-the-hills
david.ch - [1.10.2012 20:18]
kazdy mame na to iny nazor, ked mam chut na kratke uderne veci,mozem si vybrat z 80ties, ked chcem dlhsie 'epickejsie' veci, je tu tvorba po roku 2000. Aspon je u IM z coho vyberat
ja som rad, ze takeho alternativneho gitaristu nemal :)
Skunkworks mam velmi rad, ale jeden krok stranou mne osobne stacil, radsej nech sa drzi metálku
dickinson sa vratil k metalku, lebo mu nestihal gitarista, na koncerte z DVD anthology z tych cias je jasne, ze dickson to proste nazivo prznil, to bolo o par tried nizsie, keby mal kvalitneho alternativneho gitaristu, tak by historia vyzerala inak
Co se týče Adriana na posledních albech, píše hodně,to je fakt, ale? Podle stejné formulky, pod sedm minut to za každou cenu nesmí jít a to není Adrian, kterého jsem znal z dřívějška. Vlastně už dneska je jasné, jak bude znít příští řadovka Maiden. To jsem moc odbočil, zůstaňme v 80tkách,
skunkworks i balls to ... jsou perfektní alba, bohužel se pak na sólovkách vrátil k mejdnovskýmu hejvy metálu.
v tom case by bolo najjednoduchsie - vydavat dlhe eposy s gule trhajucimi vyskami, inak si myslim, ze zivotny vykon dickinson podal na skunkworks - jeden z najnedocenejsich albumov rocku
Jj. Jinak Bruce se tenkrát měnil i výrazově. Nejlepší výkon podal na SIT a nejagresivnější na NPFTD. Na FOTD zní jako Gillan. Možná to souvisí právě s Janickem a jeho hardrockovému feelingu.
ktovie, gers tam ma par paradnych kuskov (be quick, wasting love, fear is the key) aj par najslabsich (weekend warrior, apparition).. maideni uz boli podla mna moc pod tlakom, NPFTD urobili ako chceli, ale ludia chceli dlhe harrisove kusy, tak skusili urobit kompromis, kedze uz aj dickinson pokukoval po niecom inom, rockovejsom, sam sa v obdobi balls to picasso vyjadril, ze NPFTD bol uplne nahovno, zatial co FOTD uz islo spravnym smerom, kedze nebol az taky konzervativny.. v kapele to vrelo a na FOTD to pocut
No Smith se na posledním albu podílel na 6 písních z 10, například to futuristický intro Satellite 15.. je jeho.
Konečně!! Konečně to někdo vidí stejně. Po odchodu Adriana začali dávat vatu. S Janickem to už nebylo 100%. Na NPFTD se ještě podílel Adrian, Janick jen nahrával. Veliká škoda nevyužití Adrianova talentu v současných Maiden. Píše bohužel podle Harrisovy šablony.
podla mna dickinson podava zivotny vykon v loneliness of a long distance runner, to je neuveritelnym sposobom zaspievane... NPFTD je zase posledny album maidenu bez vaty a na stopercent, priamociary narez, na fear of the dark sa uz naslo par zbytocnych vypchavok, inak je ten album, samozrejme, klasicka palba
maideni naveky
SIT je u mě taky jednička. Dickinson tady zpívá trochu jinak než na předešlých albech a ty umělohmotně znějící kytary mají taky něco do sebe :-) Je velká škoda, že tak skvělý alba, jako SIT a NPFTD jsou dost nedoceněný fanouškama i samotnou kapelou. A mimochodem, co říkáte na Harrisovu sólovku? Čekal jsem něco uplně jinýho, čekkl jsem nějakej progres a moderní metal, ale Harris je asi opravdu starej konzervativní pes :-) Ale není to zlý, vlastně je to dost dobrý.
SIT jednoznačně nejlepší album IM vůbec! Vskutku nadčasová záležitost, ta atmosféra je prostě elektrizující!
Sea of Madness má zajímavou/ divnou melodii
Moje první seznámení s Iron Maiden se odehrávalo za zvuvků SiT. Plakát s obalem mi visel na dveřích. Nelze být kritický, ale ta deska je vážně famózní.
pre mna takisto jednicka v diskografii.
Imho, Dickinson podava svoj zivotny vykon v Caught somewhere in time, ta sila v hlase vo vyskach v refrene...
Přesně toto mě taky dost mrzí. No a naživo hrajou občas Heaven Can Wait, která je ale oproti ostatním věcem z té desky vážně slabá, no a Wasted Years. Přitom, jak se píše tady, Alexander The Great nehráli naživo nikdy, přičemž by to musel zážitek jako prase!
Pokud máte čas, mrkněte na Somewhere In Tour 86.
http://www.youtube.com/watch?v=xDuNbmZ2vv4
Irové pokračují ve své vizi neotřele pojatého a math rockem ušpiněného post rocku, jako by se stále snažili vyrovnat debutu, kterým se blýskli již v roce 2009. Opět chybí asi jen špetka, aby to bylo na potlesk.
Tento projekt táhne především charakteristický vokál Donovana Melero z HAIL THE SUN, což ve spojení se Sergio Medinou z ROYAL CODA znamená ono emotivně bolavé ukřičené post hardcore inferno, které odkazuje k domovským skupinám obou zmíněných hudebníků.
Rakouská brutální parta si za tematickou oblast své tvorby vybrala sériové vrahy. Je tedy asi logické, že těžiště i jejich třetího alba je deathgrindový nářez. A je to slušná porce třeba pro příznivce belgických ABORTED.
Klasický "Rogga" Johansson a jeho user-friendly death metal. Letos sice nemá oslnivou formu (viz slabší PAGANIZER), ale stále je to se ctí. Minulá deska byla lepší, ale i tady si skalní fanoušek najde to své. Hned po prvním poslechu vidíte všechny karty.
Trochu emařiny, trochu punkrocku a špetka indie melancholie. KOVADLINA řiznutá CARCIO RADIO. Ve výsledku celkem pozitivní vibe. Nová kapela se staronovými tvářemi a Banánem u mikrofonu. Hardcorovější MŇÁGA? Možná.
Tahle britská parta si prostě musí vybrat co chce. Koncept, ve kterém střídáte mělký emotivní rock a temnou post metalovou vlnu šilhající po blackaze v konečném důsledku působí jako zmatlaný dort od Pejska a Kočičky.
Nesúhlasím úplne s kolegom Shnoffom, že „PowerNerd“ je „ezo“. Devinovej potrhlosti je v textoch síce dosť, no v prvom rade ide o priamočiary prog’n'roll, ktorý strhne a baví od začiatku až do konca. Ad koniec: na „Ruby Quaker“ sa už so Shnoffom zhodneme.
Vložit diskusní příspěvek