OPETH - The Last Will And Testament
Ja mám pocit, že Švédi sa vrátili až niekam k "Deliverance" a skutočne som nečakal, že ma to bude baviť až takto. Prvé vypočutia prinášajú zvedavosť a radosť; rastie to!
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
krasny album a srat na to co bolo pred tym divam sa na to co vydali teraz a co hraju teraz a zrovna toto im vyslo jak hovado !krasna atmosfera!
Sengir: No ja novinku ešte nemám poriadne v sebe, pretože, ako sme u MOONSORROW zvyknutí, je to na dlhšie večery, ale zatiaľ sa mi to veľmi pozdáva.
Mne do príbehu tie tri vsuvky pasujú. A opäť tá úžasne podmanivá atmosféra...
Sákryš to jsem se zase uklikl..
Marco: No u mě velká spokojenost. Přijde mi, že kluci ještě trochu přitvrdili, ale ta melodičnost tam pořád je. Jen lehce rozpačitý pocit mám z těch 3 krátkých vsuvek, ale pravděpodobně to má nějaký význam v příběhu, které alba moonsorrow tradičně vypráví, takže proč ne (a v Havietty je i hezký motiv)..
Marco: No u mě velká spokojenost. Přijde mi, že kluci ještě trochu přitvrdili, ale ta melodičnost tam pořád je. Jen lehce rozpačitý pocit mám z těch 3 krátkých vsuvek, ale pravděpodobně to má nějaký význam v příběhu, které alba moonsorrow tradičně vypráví, takže proč ne (a v Havietty je i hezký motiv)..
Čo poviete na novinku - "Varjoina Kuljemme Kuolleiden Maassa"? Bude aj recenzia?
sengir: odporúčam neguru bunget, je to síce v podstate black, ale podobne pôsobivé
"Tulimyrsky" je skutočne úžasné album s pôsobivou, epickou, výpravnou atmosférou. Krásna hudba!
Naozaj sa mi vo viacerých úsekoch na tomto počine vybaví Bathory a ich dvojdielna sága "Nordlands".
"Tulimyrsky" je skutočne úžasné album s pôsobivou, epickou, výpravnou atmosférou. K
...sengir:..moonsorrow neznám nijak do detailu ,ale co sem slyšel mi nutně připomělo Bathory...zejména poslední dvojalbum Nordlands by mohlo uspokojit vikingůchtivý uši....
V-Havitetty
No mě zpočátku V-Havitetty dost zklamalo, bylo to tak dlouhý, že jsem nedokázal udržet pozornost a vyposlechnout to celý najednou. Ale po více posleších se mi to zase jak už to u Moonsorrow bývá hrozně zalíbilo. Mám hrozně rád ty folkový vsuvky, neznám kapelu která by tvořila něco podobnýho (čestná výjimka Finntroll - Visor om slutet), všechny ostatní pagan/folk kapely i když je mám třeba rád prostě hrajou takovej ten rychlej nenáročnej metal jako Korpiklaani, nebo i Eluvietie a Ensiferum stále podle stejný šablony... Neznáte kapelu která by hrála podobnou muziku jako právě Moonsorrow? Ať už metal nebo i čistej folk.
Mne sa ,,tulimyrsky" velmi paci!Hlavne ta uzasna atmosfera a to hovorene slovo mi vobec neprekaza,prave naopak,robi atmosferu este sugestivnejsiou!To ked si pustim v noci do sluchadiek...je to skratka super,je to priroda!Uz predosle ,,hävittety" bolo perfektne.
Tulimyrsky
Co se týče Verisäkeet, zřejmě záleží na vkusu každého z nás. Mě ta deska kupříkladu uzemnila, ale ze začátku jsem jí taky nevěřil. Jak je tu už řečeno, Moonsorrow se neposlouchají, Moonsorrow se žijí.
Tulimyrsky je pro fanoušky takový bonbónek. Podle mě ani nechtěli udělat něco převratného, zkrátka tam něco mrskli a zní to zase sakramentsky dobře! To vyprávění tam docela dobře sedne bych řekl. Představuju si film, na jehož začátku i konci je prostě všemoudrý vypravěč, který se oné ohnivé bouře zůčastnil a vzniká tak pověst pro mladší generace. Kdo prostě miluje pohanství, epiku popř. fantasy, musí u Moonsorrow slzet stejně tak jako já :)
Tulimyrsky
Hmm moc to ve fóru mé oblíbené kapely nežije. Tak dám námět k diskusi - jak se vám líbí poslední počin Tulimyrsky? Obě nahrávky z demáčů mě nijak nezklamaly ani nenadchnuly, standartně dobrá práce od moonsorrow (i když ve srovnání s jejich dnešní tvorbou dost zběsilé). Covery velmi dobré - hlavně od Metallicy, no a titulní song, to je kapitola sama pro sebe. Hudebně se mi zamlouvá ale hrozně mi to kazí ti vypravěči. Většinou mi nějaké prology nebo krátká mluvená vsuvka nevadí, navíc finština je tak krásný jazyk (fakt :) ) ale tady to s jejich nasazením přehánějí, navíc jejich tón je takový mdlý, jakoby prostě z musu zašli do studia, odříkali svůj text a konečně hurá domů.
uzasne album, tiez mam rad dlhe tracky... no a metalopolis nestoji za nic, ludia co pisu recenzie ani nerozumeju tomu co pisu
sa neobmedzuj povedz to z celého hrdla!
ja chci neco rict....aaaaaaa :]
Slovan...mas pravdu, tohle uz neni jen hudba...tohle je...to se neda ani pospat, to je zivot. Smysl zivota.
5/10??? Kult!
Toto nie je predsa metal, ktory ma mat velke vykony gitaristov ci bubenikov. Moonsorrow je atmosfericky VIKING metal a je skor pre ludi, ktori sa venuju tomuto obdobiu (pohasnke casy) a tym padom vie nadchnut. To nie je uvrestany kreator, ci presne nacasovany Arch enemy, popripade tisicdvojhmatovy Death. Toto nie je len hudba, ale pre niekoho aj zivotny styl...
Ja mám pocit, že Švédi sa vrátili až niekam k "Deliverance" a skutočne som nečakal, že ma to bude baviť až takto. Prvé vypočutia prinášajú zvedavosť a radosť; rastie to!
Aktuální EP ukazuje dvě tváře současně. Zprvu klasický symfonický patos, pak ovšem skladby „200 Years“ a „Live The Tale“, které se bez sborových refrénů obejdou, a hned je to o třídu lepší. Tudy vede cesta z tvůrčí smyčky a bezradnosti posledních alb.
Je to úplne posledný album THE CURE? Dôstojnejší odchod si neviem predstaviť. Spočiatku nenápadný album si ma postupne omotal melancholickou atmosférou. Hustý oblak hmly, z ktorej sa mi nechce hľadať cestu von. ,,Disintegration" pre toto desaťročie.
Návrat niekam k "Ghost Reveries" so zvukom posledných albumov. Stávka na istotu, ktorá však za vrcholmi tvorby zaostáva. Navyše, mňa osobne rozprávač pri sústredenejšom posluchu tohto koncepčného albumu irituje.
V jisté BDM RPG hře vytváříte ultimátní postavu a její charakteristiky definujete následovně: Násilí: 100%, Technické skills: 100%, Skladatelská inteligence: 100%, Šarm: 100%, Oddanost 100%, Laskavost: 0%. Do kolonky "Jméno" pak vyplníte: DEFEATED SANITY.
Už poněkolikáté zní otázka stejně: Zničil Einar Solberg další desku jinak velice talentované kapely? Odpověď zní: Zase to zvládl. Jeho hlasový projev je jak chilli. Koření. Měl by se používat citem. Když se tam toho najebe hodně, nedá se to žrát.
Hele, Blake Judd ještě žije. Enfant terrible (ale současně i schopný skladatel) US blacku je (znovu) zpět a tentokráte doručuje tradičněji pojatou kolekci. Šlape mu to dobře, tělo už má sice životem zhuntované, mysl však zůstává stále čerstvá.
Vložit diskusní příspěvek