OPETH - The Last Will And Testament
Ja mám pocit, že Švédi sa vrátili až niekam k "Deliverance" a skutočne som nečakal, že ma to bude baviť až takto. Prvé vypočutia prinášajú zvedavosť a radosť; rastie to!
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
...
Já sem vždycky preferoval Embrace The Emptiness, ale časem sem se dostal i do Antithesis Of Light, ale nikdy mě to tak nezválcovalo jak prvotina. Ten nový Lycus za mě nic moc, demo a první deska super, tohle mi příjde už dost do death metalu. Ale zvuk to má super, takový drsný.
JJ, aj obalky maju excelentne.
panteraj: Díky díky díky! Neskutečný funebráctví... A koukám, že autor jejich coverů bude taky veselá kopa: https://www.facebook.com/Paolo-Girardi-231799530190138/
*Relapse
Druhy album Lycus, uz u Realpse, TOTO je SKAZA:
https://lycus.bandcamp.com/album/chasms
nova bomba US doom metalu sa vola Lycus, ich placka Tempest je nadherne zufalstvo, kukam, ze v SanFran je furt dobry matros
.. nový album je (opäť raz) geniálny :)
masta: Ty si iný honič-pohonič:-)
Arrow má výborné recenzie, tento album si určite zoženiem, masťa nemám na teba slov...
mora: jasně, když je to pro mě špatně srozumitelný a navíc je to dlouhý text, tak to radši nečtu
něco jinýho by bylo, kdyby jsi mi to dělala rukou/rukama a do ouška si mi šeptala sametovým hláskem nějaká hezká něžná slovíčka ve slovenštině (třeba jak mám šikovný ocásek, jak jsem se pěkně vystříkal apod.), to by bylo moc hezký
masta, ty mas odpor k slovenskemu jazyku??
výjimečně jsem si tuhle recenzi přečetl, a překonal svůj odpor ke slovenskému jazyku, je to vychválený až do nebes, docela bych si to i poslechl.
zajímalo by mě, jestli někdo netuší, zde je tohle album vhodné k dlouhým, procítěným tahům ?
kurevsky dobry album. skoda vole ze sem nestih esoteriky v cernym psoj.
Evoken patria podla mojho nazoru ku sucastnej spicke rydzeho doom metalu. Ich atraktivita spociva vo vyuzivani pocitovych melodii, ktore utocia na posluchaca. Dalsi pocin "Antithesis of Light" posunul latku kvality v tomto style posunul ho dopredu a opat sa odlisuje ako soundom aj charakterom od ostatnych. Vyborna kapela, vyborna diskografia.
Jedine co mozem tejto kapele vytknut, je nekonecne spracovavanie ich oficialnej stranky...co uz ked vsetko plynie tak pomaly
jak pravil merd, jedna se o poctivy doom, zadne prehnane aranze apod. se nekonaji...akorat ty melacholicke sklony a stavy mysli potom...:)
uvidime,uslyseime..za poslech to asi stoji.:)
asi ne :) recenzi jsem jeste nestihnul precist, album naposlouchat taky ne, ale co si z tech cca dvou poslechu pamatuju, tak znelo hodne dobre... pokracuji ve stylu quietus, poctivy doom :)
docela by me to zajimalo..jeden cas se mi opravdu hodne libili...nejaky jiny reakce?
dobrá recenzůra na výborné album...
Ja mám pocit, že Švédi sa vrátili až niekam k "Deliverance" a skutočne som nečakal, že ma to bude baviť až takto. Prvé vypočutia prinášajú zvedavosť a radosť; rastie to!
Aktuální EP ukazuje dvě tváře současně. Zprvu klasický symfonický patos, pak ovšem skladby „200 Years“ a „Live The Tale“, které se bez sborových refrénů obejdou, a hned je to o třídu lepší. Tudy vede cesta z tvůrčí smyčky a bezradnosti posledních alb.
Je to úplne posledný album THE CURE? Dôstojnejší odchod si neviem predstaviť. Spočiatku nenápadný album si ma postupne omotal melancholickou atmosférou. Hustý oblak hmly, z ktorej sa mi nechce hľadať cestu von. ,,Disintegration" pre toto desaťročie.
Návrat niekam k "Ghost Reveries" so zvukom posledných albumov. Stávka na istotu, ktorá však za vrcholmi tvorby zaostáva. Navyše, mňa osobne rozprávač pri sústredenejšom posluchu tohto koncepčného albumu irituje.
V jisté BDM RPG hře vytváříte ultimátní postavu a její charakteristiky definujete následovně: Násilí: 100%, Technické skills: 100%, Skladatelská inteligence: 100%, Šarm: 100%, Oddanost 100%, Laskavost: 0%. Do kolonky "Jméno" pak vyplníte: DEFEATED SANITY.
Už poněkolikáté zní otázka stejně: Zničil Einar Solberg další desku jinak velice talentované kapely? Odpověď zní: Zase to zvládl. Jeho hlasový projev je jak chilli. Koření. Měl by se používat citem. Když se tam toho najebe hodně, nedá se to žrát.
Hele, Blake Judd ještě žije. Enfant terrible (ale současně i schopný skladatel) US blacku je (znovu) zpět a tentokráte doručuje tradičněji pojatou kolekci. Šlape mu to dobře, tělo už má sice životem zhuntované, mysl však zůstává stále čerstvá.
Vložit diskusní příspěvek