THE FOREST FORGETS - Of Wind & Willows
Postmetalový koktejl, ve kterém je namixováno hodně rozdílných vlivů, od DEFTONES přes náznaky TOOL až k post rocku či dravému i melodickému post hardcore. Trochu zvláštní koktejl, ale říz to rozhodně má.
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
...u mě vítězí false a pak překvapivě rise to ruins...
Mindloss??? False nic?
ja mam od Carcass nejradeji Necrotism... a od Gorefest Mindloss...
aha, tak je asi jen inspiroval kolegy :)
a an Swansongu nebyl...
Milda : Amott, Michael
od Carcass znám bohužel jen skvělej Heartwork, nicméně tohle album si tedy rozhodně zkusím sehnat - ono to není překvápko takovej odklon, jestli tam byl v tu dobu Arnott s jeho zálibou v 70tých letech (viz. Spiritual Beggars)
To Milda ( jestli me "uslyši" ): zaujalo mě tvoje "Především Soul Survivor považuji za opravdu nadčasový a ojedinělý klenot deathmetalové scény." Já taky, ale pro mě není ojedinělý. Společně se Swansong od Carcass, kteří inspiraci hledali taky v 70. létech. I kdyz hudebně už to není death metal, tak myslím že ta kombinace s drsným vokálem je geniální.
Pisu trochu pozde ale po tom co procitam tyto prispevky mi to neda. Vetsine z vas se asi libila posledni alba jako chapter 13, a vadi vam ze nepokracuji v tomto stylu. Napadlo me ze se ale treba na cas rozpadli protoze je tahle hudba proste zacala dost nudit. Po 7 letech se treba proste chteli vratit k hudbe ktera je bavila vic. V recenzi se psalo o ubytku fanousku po albu Erase, no a ted pro zmenu ztratili vas ale ziskali si zase ty stare fanousky ze zacatku vcetne me. Ale nejlepsi album je stejne False
těšil jsem se na La muerte, jako prase a vono to tak horký nebude. Čekal jsem pokračování death and rollu alá Chapter 13 a von to death metal. mám rád všechny desky ale vrchol první dekády GF je Erase. La muerte : otvírák nemá chybu, zvuk nemá chybu, pár fíglů, triků a dobrých nápadů, ale stopáž je skutečně smrtící, na jeden zátah ztrácím koncentraci někde ve třech čtvrtkách, čekal jsem posun a ne návrat ač profi zahranej. Je to z mého pohledu krok zpět a to je škoda, ale asi marketing vydavatele je nekompromisní. Další deska bude jasný signál jak to kluci vlastně myslí! No stejnak viva Gorefest!!!
no ale dost planych reci, de je moja recka na soul survivor? :)) este v nedelu po navrate z BA som ju cital, dnes som chcel dat hodnotenie a nic...kua, nehovorte mi ze si pametam recenziu ktora neexistuje, lebo sa zacnem vazne zamyslat nad sebou
hehe, ja som si vravel, ze vyzeras trochu "neisto", ale pripisoval som to tvojej nature ;-)
haaa, omyl:) som isiel sice z prace, ale byvala sefka oslavovala narodky aj meniny a mal som v sebe uz niekolko dämenoviek a asi 4 dcl ribezlaku :))
Masla som videl včera a už konečne vyzeral triezvo, takže neviem, asi flashback
dozvuky dreckusovej medicíny
coze?
co to co to? este pred par dnami recka na soul survivor bola a uz je prec...??
sere mě že sem si CD nějak poškrábal takže se mi při la muerte kouše
P.S.: La Muerte je mé nejoblíbenější album GOREFEST; i když jen o chlup před všemi ostatními. Dnes v něm marně hledám slabší skladbu.
Jak se Brutal Assault blíží, už se mi těžko spí. TO BUDE KOTEL!!!!
Délka je O.K.
Mně se zpočátku zdály ty poslední dvě - tři skladby také jaksi navíc, ale po mnoha a mnoho příjemných posleších tam "sedí jako vyšité". Skladba La Muerte je teď pro mně jedna z těch NEJ instrumentálek. Jak se tam to tempo rozjíždí a zase upadá... báseň...
Postmetalový koktejl, ve kterém je namixováno hodně rozdílných vlivů, od DEFTONES přes náznaky TOOL až k post rocku či dravému i melodickému post hardcore. Trochu zvláštní koktejl, ale říz to rozhodně má.
Moje první setkání s tvorbou této rakouské kapely probíhá za asistence emocemi prosycené muziky z různých "post" žánrů. Je tam dostatek nápadů i děje, aby to utáhlo přes hodinu trvající stopáž a zároveň motivovalo k opětovnému poslechu. Fakt supr chlapy!
Tradiční melodický heavy metal, ovšem výborný. Na desce je vše v pořádku, kvalitním zpěvem počínaje a vymazlenou produkcí konče. V rámci žánru mohu jen doporučit, jen tomu chybí nějaká ta vlastní přidaná hodnota.
Zmar nad zmar. GRAVE DIGGER přestali být opravdu zajímaví někdy kolem alba "Ballads Of A Hangman" (2009) a od té doby už si vlastně jen zoufale tahají ze své riffové zastavárny, co jim dříve nepřišlo dost dobré. A tentokráte to tedy rozhodně dobré není.
Parádní švédský old school death, který se vrací v čase do devadesátek a servíruje správně dusivou porci švédské žánrové klasiky zarámovanou do charakteristického chrastivého zvuku. Tohle by mělo chutnat především fanouškům starých DISMEMBER a ENTOMBED.
Třetí album švédských mladíků přináší zároveň i jejich nejvyspělejší materiál. Přechod k velkému labelu z intenzity jejich groovem načichlého blackujícího thrashe pranic neubral, navíc skupina přidala ještě více šikovnosti při kompozici. Svižný poslech!
Na rozdíl od kolegy Manatara si nemyslím, že se tihle Švédové nějak příliš stylově rozvírají. Většinu času je to prostě symfoničtěji pojatý black/death, který neurazí, ale nic zásadního se neděje. Jen ty čisté vokály trochu vybočují.
Vložit diskusní příspěvek