Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
hrali u nas v snine nedavno...nazivo to uslo...som si pekne zatancoval :)
BTW ..... BODY: Fakt si Vaše nahrávka zaslouží tak nízké hodnocení???? Nebo nám snad LŽOU úplně ve všem????? Na něěěéééé se voe hošy!!! Mám dojem, že by zdejší radnici slušela defenestrace:-)))
(A mě by předpokládám slušel BAN:-)))))))
A je to to tadýýýýýý!!!!!!!! Tady máte jasný důkaz úrovně zdejší redakce:-)) Zajímalo by mě, kolik nesmyslných bludů bychom ještě odhalili v případě, že by MP navštěvovali všichni zde recenzovaní "umělci". Jsem zdrcen, konsternován, zrazen, zhren a znechucen..........
???
Zdravim,
tu Body. Len na doplnenie, pred St.BLACK som fungoval len v jednej kapele, ktora jeden krat zmenila nazov. Tolko k mojmu "drivejsimu pusobeni v ruznich prevazne metalovych kapelach"...
V jednoduchosti je síla. Nikterak komplikovaná, leč skvěle poskládaná doom/post-metalová kolekce. PILLAR OF LIGHT doručili naléhavou, rozervanou a po emoční stránce velmi silně vybavenou desku. Láska na první poslech. Nejlepší skladba: "Infernal Gaze".
Poslouchat GIGAN je těžší než pracovat v kamenolomu. Až o Vánocích jsem se novou kolekcí konečně prokousal a opět došel k závěru, že Američané natočili skvělou desku. Čtvrtou skladbu však stále nezvládám. Lépe stravitelná je snad i plechovka hřebíků.
Švýcarská kapela představuje postrock jako syntezátorový taneční žánr s velkou mírou epiky a filmovosti. Oceňuju tu hlavně snahu uchopit žánr trochu neotřelým způsobem a pokusit se z něj vymačkat nějaké dosud neviděné tvary.
Futuristický black metal, tentokrát s hodně experimentálními vlivy, které připomínají jiné projekty principála Colina Marstona, hlavně BEHOLD THE ARCTOPUS a DYSRHYTHMIA. To ale nic nemění na tom, že KRALLICE jsou silně znepokojiví a atmosféričtí.
Důstojné rozloučení s producentem Stevem Albinim. Album, které musí přijít v ten správný čas. Ačkoliv je kompozičně klidnější a dá se říci že i více monotónní, tak se mi hodně líbí spojení pocitu naděje, smíření a melancholie, které z něho prýští.
PANZERFAUST dech nedošel, ba právě naopak, tetralogii "The Suns Of Perdition" totiž uzavřeli zcela triumfálním způsobem. Komplexní, chytře poskládaná deska, která vrcholí ve své druhé polovině. Takové "The Damascene Conversions" se prostě nejde nabažit.
Posedmé a opět neotřelé, napěchované po okraj hudebním dějem, který mě nepřestává překvapovat v hledání neobjevených cest mezi mathrockem a post-náladovkou. Pocta lidem i místům. Hravé, šílené a vtahující svoji neopakovatelnou atmosférou.
Vložit diskusní příspěvek