OBSCURE SPHINX - Emovere
Tři skladby s celkovou stopáží 29 minut, tomu říkám správná plocha pro EP sludge doomového stylu. Studiový návrat po mnoha letech se polské skupině hnané charismatickým ženským vokálem jednoznačně povedl.
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Dreck: až budu mít chvilku času vypíšu Ti sem skladby + časové úseky z "Pain Necessary To Know" a ty mi o nich povíš, že nejsou notně načichlé industriálkem - pokud nevíš "kde to ten RIP bere"
kde?
análgun couvá?
rip: tu marastí recku jsem krátce prolítl...
jinak s přístupem "píšou to všichni, tak to tak je" přeju hodně úspěchů ;p
a ještě - počítám, že mluvíš jen o recenzích v samých metalových zinech, kde si pod pojmem industrial představí ministry, že :)) nicméně neříkám, že tam není lehký industriální nádech...
RIP: a nebo jsou všichni ostatní recenzenti stejně blbí jako ty (omlouvám se za off topic) :-)
pro mne je směrodatné, co o tom píše análgán na letmo.nět
Dreck: tak sem si právě dal tu práci a načetl i jiné recky ... zajímavé že na Marastu Ti slovo industrial nevadí. Obě Tebou zmiňovaná slova jsou ve většině recenzí na nové ED ... takže si to vysvětluji buďto tím, že buďto tak zcela přesně nevíš co si představit pod těmi dvěma slovy, nebo jsi nové ED slyšel z rychlíku.
vike: :)))))))))
rip: kdyz ti trocha zkresleni a v metalu ne zrovna tradicnich efektu tolik prida k noisovemu feelingu... ale nakonec proc ne :)
dreckus: souhlasim se zpevem, ani me nenapadlo ze tam chybi cisty vokal, dle meho humbloveho opinionu je ten zpev presne takovy jaky ma byt. Hodi se tam, libi se mi to komplet, od druheho a tretiho poslechu vyse.
ripe, vryj dreckusovi pod kůži namísto buznění ED raději nožík
a nerad bych aby se tato debata zvrhla jako u minuklých ED .. jetsli tam ten džez je a nebo nejni ... podle mě to noisový feeling má a to dost ...
dreckus: ve zvuku chlapče ve zvuku ...
dreckus / vsechno, co neni heavy metalova fistule resp heavy metalove kytarove solicko je noise ci industrial :-)
tak jen stručné zopakování: vynikající album (a to mě painters palette nikdy až tak moc nechytlo), které se okamžitě vryje pod kůži, i přes svou neschematičnost. Že chybí čistý vokál, jsem si uvědomil až po zdejších recenzích :)) ten řev tam naprosto sedí.. vlastně celé album je i přes svou komplikovanost správně zemité. Jedna z nejlepších metalových nahrávek minulého roku. A to jsem v podstatě zapřísáhlý odpůrce různých instrumentálních masturbací - E.D. ten případ ale nejsou ani v nejmenším.
a btw pořád mi není moc jasné, kde rip bere ten industrial, nedejbože noise :) právě oceňuju, že je téměř všechno postavené jen na skutečných nástorjích s minimem (o to však účelnějších) efektů.
to sa dalo cakat, ze aspon niekomu sa to nebude pacit, ale ja by som na jeho mieste dal aj tych intelektualov do uvodzoviek :)
Arrow nam vsetkym dal... :))))
To je tak pěkná recenze, že už se nemůžu dočkat, až si to poslechnu!
Tři skladby s celkovou stopáží 29 minut, tomu říkám správná plocha pro EP sludge doomového stylu. Studiový návrat po mnoha letech se polské skupině hnané charismatickým ženským vokálem jednoznačně povedl.
Jedni z mála u nás (ne-li vůbec jediní) představitelé zatuchlého hnilobného death/doomu o sobě dávají vědět novým EP, jehož trojice chorobných songů také jasně demonstruje fakt, že tato obluda už dozrála na úroveň plnohodnotného alba. Čím dříve, tím lépe!
Pokračování, která neukončují děj, to mají těžké. Druhé Silo je pomalé, vláčné a nestane se v něm vlastně nic, co by se nevešlo do jednoho dvou dílů. Nečtenářům knih navíc nemusejí být zřejmé všechny pohnutky jednajících. Tak snad to třetí řada narovná.
Ruské skupiny většinou ignoruji, ale než jsem si všiml, že je tahle z Jekatěrinburgu, upoutal mě jejich starosvětský thrash. Nic převratného se sice neděje, spíš je to jako výlet zpět časem, ale pro pamětníka celkem dobrý.
Keith Buckley (ex-EVERY TIME I DIE) jako by se svými kumpány zkoušel štěstí v hodně melodickém metalcore, nebo možná spíše post-hardcore, ale na mě je to hodně plytké a podbízivé. BETTER LOVERS, kde působí další členové ETID, jsou úplně jiná liga.
Trochu Red Dead Redemption pro čtenářky Marianne. Pod krví a špínou se schovávají scenáristická klišé a dutá schémata revizionistických westernů. Má to sice patřičně gritty look, ale nekouše to. Spousta sentimentu a neschopnosti poradit si s postavami.
Veteráni stonerrockového stylu toho mají za sebou už hodně, ale stále jim to hodně sluší a tak i album roku 2024 v sobě nese odkaz na klasické devadesátky a tedy dobu, kdy tahle skupina tvořila po boku KYUSS historii.
Vložit diskusní příspěvek