CHIENS - 1.8.7. MYSELF
Francouzský vyhlazovák. Nahrubo nemletý torza grindcore, fastcore a powerviolence v dokonalém poměru. Deska, která vás nenechá oddechnout. Nesmlouvaná, rytmicky neskutečně nadupaná s mixem podepsaným Kurtem Ballouem.
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
? je celkom pohodovy album. Co sa tyka textov-viem celkom slusne po Anglicky ale pravdupovediac texty ma az tak nezaujimaju-hodnotim hudbu a ta je o trosku slabsia ako na One...inac album je ok
Neal Morse je a bude vždy totální špica
jen tak z lehka...kritika a kritika je rozdíl...jednou někdo udělá něco trochu jinak...a odborníci na kritiku ukáží čím je jejich srdce plné...podívejte...nejdříve si to zkuste a pak kritizujte...Neal Morse...nemohu si pomoci...je prostě špica a špicou zůstane...je to osobnost...to co se rodí jemu za muziku...to jde mimo mnohé z nás...jsme jen konzumenti...mé ženě se naopak líbí více jeho poslední věci...myslím, že jako jeden z mála patřičně uctívá Stvořitele daru hudby...stačí se zaposlouchat a odložit stranou pýchu a předsudky.J
Marigold
V phode... Nehovorím, že tento album je zlý, ale textovo by sa to od One malo líšiť aspoň tým, aby človek nemusel čumieť do bookletov a overovať si, ktorý text ku ktorému albumu vlastne patrí...
Tie variácie na rovnakú tému je ošemetná záležitosť. Napr. Dream Theatru sa čosi také akosi principiálne netolerovalo (I.part - Octavarium: Pink Floyd - Shine On).
Heidegger: No, popravdě si radši třikrát poslechnu kultivovanou variaci na totéž téma, než abych byl vystaven majty blody botl metal tématice či nefalšovanému blackovému zlu... Ovšem dost mi vadí ty narážky na očistu "uncleaned ones" ohněm... to smrdí španělskou inkvizicí :o)))
Musím povedať, že texty z ? mi už pekne lezú na nervy... Nie kvôli Ježiškovi, Bohu otcu (ani Duchu Svätému), ale kvôli tomu, že Morse už tretí raz za sebou napísal to isté. Nejde ani o rozličné variácie na tú istú tému, ale o Boha-pustú seba-vykrádačku. Cvála Bohu - netýka sa to hudby; aj keď nejde o nič prevratné, akoby nás sám Morse rád o tom presvedčil (Spark).
Vod tý doby, co našel Ježíše, ne? ...Už jsi našel Ježíše, Stone???
Jsem nějak nezaregistroval, od kdy začal Marigold používat tuhlectu "kněžskou" mluvu :)
Chronickym "dobrozvykem" - teda alespoň v mejch vočích...
Jo, Bodinovo I AM je v pohodě. Taky to mám rád...
YESácky Ritual nie je zlátanina trojakordových piesní...
Je fakt, že u Morsa je takáto tvorba "symfónií" už chronickým "zlozvykom".
Bodinov I AM zbožňujem.
ad "jedna skladba": to si rikate metlivy server??? a co crimson od edge of sanity?
ale jistě že ano Morbo, Vikeho pravé jméno a příjmení je totiž Omyl Přírody:-)
Sakra, teď mi to došlo (dneska mi nějak všechno dochází vopožděně - inu pondělí)...THE TANGENT vydali novou desku!!! To jsem vůbec nevěděl! Tak dík za info Marigolde, jdu na ní! ;)
Hehehehe, toho jsem si vůbec nevšim! :) Že by i vike občas učinil omyl tolik typický pro nás smrtelníky???
drum'n'bass, ked uz :)
AMEN
Jasně, záleží na úhlu pohledu. Vona je vlastně beztak celá tahle debata vo hovně, protože řeší čistě teoretickou záležitost a vůbec nemá nic společnýho s kvalitou písně...
Abych pravdu řekl, vůbec mi nezáleží na tom, zda je ta skladba složená z několika částí, jde mi o tu jednotnou atmosféru a "příběh", který vypráví. A z tohoto hlediska je pro mě např. "In Earnest" od THE TANGENT naprosto jednolitou a ucelenou záležitostí i přes to, že má 20 minut...
BURZUM - Rundgang um die transzendentale Säule der Singularität
;)
staci najit vhodny drum'n'base atp a muzete krepcit i vic jak 10-15 minut vkuse...
Francouzský vyhlazovák. Nahrubo nemletý torza grindcore, fastcore a powerviolence v dokonalém poměru. Deska, která vás nenechá oddechnout. Nesmlouvaná, rytmicky neskutečně nadupaná s mixem podepsaným Kurtem Ballouem.
Bavorští BLACKEVIL jsou takový Eintopf stylů tvrdšího metalu. Je tam od každého trochu, nejvíc heavy a thrash, ale i dalších ingrediencí jako speed, black, death. Jsem ve stádiu rozvažování, zda je za tím složitější koncept, nebo je to jen Eintopf.
Příjemně energický, hravý a silový progresivní metal plný i výrazných melodií. Hudba nezastírající inspirace u CONCEPTION nebo KAMELOT, perfektně prezentovaná a doplněná dominantním vokálem ve stylu Roy Khana. Cílová skupina je tím jasně definovaná.
Kytarista Wes Thrailkill se svými druhy předvádí další instrumentální divočinu, která kromě metalové progrese nabízí i odbočky do mathrocku, djentu, nebo dokonce i elektroniky. Fanoušky kytarových hrdinů typu PLINI určitě potěší.
Minule jsem zase kecal. Tohle je totiž další dokonalá deska tohoto úžasného tělesa. Radost tohle poslouchat. Už zas.
Trochu prog rock/metalová exhibice. Toho tydlikání a hračičkování je místy opravdu hodně. Ale tito Švédové umí i příjemné melodie a přirozeně plynoucí pasáže, takže jim to předvádění odpustím. Ostatně, když na to mají, tak proč se trochu nepředvést, že?
Žijeme ve zlatých časech českého thrash metalu! Takové období hojnosti prostě nepamatujeme. Kapely na nás chrlí v horším případě dobré, v tom lepším (i v tomto) desky výborné a my si čvachtáme jako ten pověstný manža. Více v recenzi, teď si třepu palicí.
Vložit diskusní příspěvek