VEIL OF CONSPIRACY - Shape of Grief
Z podzemí Věčného města vzešla tahle gothic/doom parta, která si za vzor bere švédské DRACONIAN a další podobné spolky. Příjemná melancholická záležitost, která na hodinu čas poněkud zpomalí.
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Fleshless ma velmi zaujal a prekvapil, je čímdál lepší a lepší.odporúčam si vypočuť.
To je len a len váš problém:-)
:-)))taky semi hned vybavili při zkratce GC:-)
green carnation do toho netahaj
Kanada svojská je, akurát Gorguts mi pripadajú celkom inde ako Kataklysm a Cryptopsy. A ešte som si včera pustil staré veci od Cyrptopsy, ktoré majú na mnohých miestach postupy v štýle Brutal Truth z "Extreme Conditions...", čo nie je ani tak grindový šlabikár, ako skôr grindová biblia, a napriek tomu som sa nestretol s tým, že by Cryptopsy niekto hodil na policu s nápisom "grind core". Nie že by tam patrili, ale osobne v ich prvých albumoch nachádzam výrazne viac GC ako u Kataklysm z tej istej doby.
Martin: Ono "Gardens Of Grief" od ATG taky nebyla kdovíjaká melodická exhibice. Ať si doplním kteroukoli skandinávskou kapelu kolem roku 1995, žádná z nich mi KATAKLYSM nepřipomíná ani náznakově (technicky, ještě méně pak zvukově). Kanadská extrémní škola v podání KATAKLYSM, CRYPTOPSY nebo GORGUTS byla vždycky hodně svojská, řadil bych ji klidně jako samostatný celek, vůbec bych se nezaobíral nějakým srovnáváním.
Centinex je príklad, doplň si hocijakú inú kapelu z tej doby. Melodických gitár je tam až - až, dokonca mi niektoré pripadajú výraznejšie než tie, s ktorými začínali At The Gates. Že je to extrémny album, o tom niet pochybností, ale zrejme máme rozdielny názor na to, čo je grind, nehovorím, že tam také postupy nie sú, ale v menšine. Temple... je u mňa death metal v jeho extrémnej a živelnej podobe, toľko k tomu, nemienim tu viesť katedru hudobnej teórie a na hádanie sa budem mať nervy vtedy, ak v tom budem taký dobrý, ako napr. Střapák.
S melodikou to na "Temple Of Knowledge" tak horké rozhodně nevidím - a přirovnání k CENTINEX? To se mi zdá hodně přitažené za vlasy, starý KATAKLYSM bych se švédským death metalem vůbec nespojoval (už jen kvůli technické stránce).
Už na "Temple" sú gitary príliš melodické na to, aby to bol grind, dokonca by som povedal, že nedať tam klepačky a Sylvainov chaotický rev, tak je to slušný starý melodický death švédskeho štýlu, napr. Centinex. A tam, kde gitary hrajú pomalšie linky, to pre zmenu pripomína skôr technickejšie hraný Mortician. Takže ak šlabikár, tak hyperblastový (termín mimochodom vytvorený pre Kataklysm). Grind fakt nie.
No dobrá, ale zásadní covery vytvořil Wes...
Ale ale starý KATAKLYSM - ne jako slabikář nebo ne jako grindový? "Temple Of Knowledge" má jistě blíže k technickému grindu než k death metalu, to je ale jen můj názor - zkus mi ho ale vyvrátit.
btw: také jsem si všimnul, že někteří jedinci vesele škatulkují podle rychlosti bicích :-)
Tož u Mortician bol Wes Benscoter nahraditeľný na Re-Animated Dead Flesh :-) A že by bol starý Kataklysm grindový šlabikár, tak to ani veľmi nie. Ináč recenziu beriem, zvlášť oceňujem, že autor v prípade Fleshless na rozdiel od haldy iných recenzentov neoperuje s termínom grind, ktorý rôzni "odborníci" tasia, len čo zaznie klepačka:-)
Z podzemí Věčného města vzešla tahle gothic/doom parta, která si za vzor bere švédské DRACONIAN a další podobné spolky. Příjemná melancholická záležitost, která na hodinu čas poněkud zpomalí.
Ambient, který je široce rozkročen mezi svoji chill a dark zónu říznutý dungeon synthem. Má oblíbená relaxační hudba poslední doby. Oproti minulému albu „Another Time“ sází trochu víc na „vesmírné“ rejstříky a větší dějovost.
Tak tohle album je pro mě trochu oříšek. Emo rock, který osciluje mezi příjemnou energickou ladností a hodně podbízivými a banálními refrény. Ty na efekt stavěné melodie bolí, ale z nějakého důvodu to poslouchám už poněkolikáté. Je to kýč, ale baví.
Němci MAAT jsou další představitelé egyptologického death metalu ve stylu NILE. A vedle například svých krajanů APEP prezentují to asi nejlepší, co v této oblasti v roce 2024 vyšlo. Příjemná procházka mezi hrobkami faraonů.
Indie rocková emařina plná vybrnkávaných smutných songů, které zní jak z doby, kdy emopatka a mrkváče byli posledním výkřikem teenage módy. Solidní a uvěřitelná porce pocitů i atmosféry, jen by to chtělo sem tam trochu víc dynamiky.
Ačkoli Ludva před lety udělil těmto žákům kapitána Kašpárka mrzkou trojku, časem jistě zmoudřel a dnes i on musí uznat, že tato kapela a) má bicí b) drhne velice obstojné bukanýrské retro, u nějž člověk rád hodí dřevěnou nohou. Vidíme se v Písku, vy psi!
Lehce gotický špinavý postpunk ze Záhřebu s výraznou dávkou retro-nostalgie. Podtrhuji slovo punk. Žádný papundekly z kláves a zadumané melancholie, co vás unudí k smrti, ale dost svižná uštěkaná hudba s řádným odpichem.
Vložit diskusní příspěvek