Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Taky radši Tonyho než Ozze.....je to asi věta proti přírodě. Ale prostě to tak slyším :)
Thorn - [27.10.2007 20:11]
:-)))) jj. Vy slováci s tím máte celkem zkušenosti, ne?
mozno by na ten "otca metalovej hudby" mohol byt aj zo zakona, vyzera, ze by to nemal byt problem nechat prejst parlamentom
Tony Iommi je podľa môjho názoru jeden z najlepších gitaristov všetkých čias. Je to gitarista, ktorého riffy nemajú obdoby a bez ktorého by metal pravdepodobne ležal ešte niekde v kolíske. Preto právom nesie aj označenie "otec metalovej hudby". Jeho prínos je nespochybniteľný. Amen.
Jinak z desek Sabbatů s Martinem se mi nejvíc líbí Cross purposes.
A ještě k iommimu - nikdy netvrdí, že by psal texty. Texty psal nejprve Geezer Butler a potom zpěváci a Geoff.
Kdo je pro pasování Imothepa na vrchního lempla na diskuzi?
Iommi je borec, nikdo nemůže upřít Nichollsovi, Diovi, Butlerovi, Wardovi, Martinovi, Appicemu, Ozzymu a vůbec všem muzikantům co kdy prošli Black Sabbath jejich velký přínos do kapely, ale Iommi byl prostě vždycky tahoun. A nechápu proč by měl být piča. Mele snad na svých stránkách takový sračky jako Bigboss, vraždí někoho jako Varg, pálí něco jako Euronymous? Imothepovi pravděpodobně nejde zahrát na nosný riff od Iron mana, tak se vzteká na jeho autora.
Jinak Tonyho martina mám jako zpěváka velice rád a ze zpěváků Black Sabbath byl nejlepší, ačkoliv mi nějak víc voní ten celkový projev kapely ze 70. let.
Že by řízená provokace? :-)
.
ROFL :D::D:D:D::D:D:D:D::D
ozzy je ze zakladni sestavy ano proste je nejlepsi
jedna se o tonyho martyna zpevaka a ne o tonyho lomiho kytarystu ty debile a je to borec ty curaku
ozzy ozbourne je nejlepsy
Imothep:Ty si dost dobrý sráč...!Iommi je piča"..?.Tohle muže napsat jen hospodsky ožrala co v životě nikdy nic nedokázal a jen závidí ostatním..
To ze to neni az tak originalni mi nevadi -hlavne kdyz tam jsou dobry a alespon vysoce nadprumerne hardrock/metalove pisnicky
Imhotep : máš pravdu, že by tahle deska snesla klidně i o bodík nižší hodnocení...možná sem byl až moc hodnej. Recenzi sem psal už před delší dobou a s odtupem měsíců bych byl už asi přísnější.
Do prdele s Ozzym.
Srovnavat Tonyho s čurakem Ozzy nejde ten mu nesaha ani pokotniky,škoda jeho navratu do Black Sabbath je pro ně to nejhorší co je mohlo potkat.Ach ty prachy.
mozna, ale nelibi :o)
v tom pripade by se ti to ale melo libit, ne?
add aktualni deska : Tak je to bohuzel vetsi vesnice, nez popisuje Louza.
4. val je naprosto nechutna zabavovka a napr. ani titulni nezapre vliv z Bukoviny :o)
Jak pise Louza, Martin by se mel drzet schopnych lidi - napr. zmineneho Daria Molla.
No, mne to pripadá ako ďalšia klasická žabo - myšia vojna.
Posedmé a opět neotřelé, napěchované po okraj hudebním dějem, který mě nepřestává překvapovat v hledání neobjevených cest mezi mathrockem a post-náladovkou. Pocta lidem i místům. Hravé, šílené a vtahující svoji neopakovatelnou atmosférou.
Půlhodina emocemi a expresivitou natlakovaného HC papiňáku. Screamo vokál nutně nemusí být pro každého, ale parádně čitelný a průrazný zvuk a značná naléhavost hovoří jasnou řečí. K tomu jeden z coverartů roku. Deska i pro žánrové ignoranty, jako jsem já.
Reinkarnace švédské devadesátkové kapely, která se svého času svezla s proudem melodického death metalu. Staří páprdové se nedávno po dvaceti letech dali znovu dohromady, aby si zahráli už jen pro radost. Možná pro radost, ale zato pěkně zostra.
Polská deska snažící se prodat djent a progresivní metal v jeho instrumentální podobě. Velká spousta hostů, z nichž nejvíce září asi jméno Jeffa Loomise. Výsledek trochu sráží stále stejné postupy, okatě fádní djentové zářezy a poněkud unylé melodie.
Instrumentální projekt frontmana ELDER Nicka DiSalvo je asi přesně takový, jaký bychom od něj čekali. Tedy plný psychedelie a progresivní rockové klasiky, obsahuje ale i plnější stonerrockovou složku. Příjemné album bez překvapení.
Progresivní metalcore, který nese všechna stylová klišé, ale rozhodně mu nechybí švih a tempo. A vlastně je to i pestré, od death razance přes deathcore až po djent a melodické vyhrávky. Výsledek je sice takové načančané nic, ale za poslech stojí.
Irové pokračují ve své vizi neotřele pojatého a math rockem ušpiněného post rocku, jako by se stále snažili vyrovnat debutu, kterým se blýskli již v roce 2009. Opět chybí asi jen špetka, aby to bylo na potlesk.
Vložit diskusní příspěvek