Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Morbo: Na Altars mi nešahej:)
Jestli jsou MA přeceňovaný, tak by mě taky zajímali ty kapely, který teda nejsou. No vlastně už slyšim ódy na Death, že ano?!
S tim souhlasim tak napůl. Přijde mi až neuvěřitelný, jakej je mezi jednotlivejma deskama kvalitativní rozdíl. Některý jsou neskutečnym způsobem dokonalý a kultovní (Domination, Gateways), některý velmi kvalitní (Covenant, Blessed) a některý uplně nepochopitelně plytký a nudný (Heretic, Altars - nepamatuju, že bych se někdy dokázal propracovat na konec a zůstal vzhůru).
Tak to by mě teda taky zajímalo:-)
mohu se Vas panove zeptat co to je za kapely??
To je síce fakt, ale vštko sú to kapely novšieho dáta. Si zas myslím ja. MA to drhnú oklo 20 rokov a pochybujem, že budú niečo na svojom štýle ešte niečo meniť, ale možno sa toho dočkáme.:)
Damiene máš recht v tomto žánru jsou lepší kapely než přecenovaný MORBID ANGEL.
Taky tady se s oslavnými chorály na tuto desku (a na Morbid Angel jako kapelu vůbec) nemohu ztotožnit. "Domination" je první věcí, kterou jsem od nich slyšel, a zároveň i tou nejhorší. Teda ne že by se mi FFTTF a Gateways nějak zvlášť zamlouvaly... Jistě, frontman Trey je skvělým kytaristou s originálním stylem hry a Sandovala dodnes považuji za jednoho z nejlepších bubeníků na scéně. Co je to však platné, když kapela jako taková prostě neumí napsat píseň ? "Songwritting" je fakt mizerný. Deska jako taková je vlastně poměrně dost nudná přehlídka riffů, změn tempa, chropotu a sól, skladby nemají absolutně žádné vnitřní pnutí, žádný děj, prostě nic. Takhle to na mě bohužel působí. Navíc ten, jak je pro MA ostatně typické, mdlý a nedynamický sound... Kdepak, v deathmetalovém žánru existuje mnoho lepších kapel než je tenhle morbidní cherubínek.
dobry album ale podla mna najvynimocnejsie a najlepsie a vsettko naj maju predovsetkym
altars of madness, covenant, blessed are the sick
Tie kopáky zabíjajú ešte dnes. Monstrózny Death Metalový album ktorý dáva všetkým na prdel aj v tomto tisícročí. Jeden z absolútnych vrcholov žánru!!!
Výnimočný album. Toto sa asi naozaj nikdy neopočúva.
jako hezky provedeny slohovy cviceni, ale to je asi tak vsechno...
strap: aha
pisu na marast ocekavjte tento tydne prvni dve desky Monstrosity
strap: pro kterou konkurenci?
prave pisu elaborat jaky si prejes pro konkurenci muzeme posleze porovnat. Jinak pak klidne uvitam s nekym spolupraci. Narozdil od kolegu z Metalopolis jsem zameren spis na zamorskou scenu a ma nelibost k te Svedske je dost znama...
jo
bomba album,tohle když sem si tehdy před 11 lety přinesl domů ,myslel sem že mi při jeho poslechu prasknou repráky,album který nezestárlo ani o jeden rok za celou tu dobu,ani dnešní death kapely tohle nikdy už ani snad nemůžou splodit ...
Ja len, že ak budete pokračovať v tomto retro death seriáli, tak by ste mohli spomenúť aj nejaké neprávom zabudnuté albumy ako napr: 2./3. album od Therionu, alebo niečo od Nocturnus, Atheist,...
Osobne mam v topu jiny veci nez Death ktery zase tak rad nemam. Treba Pierced from within, Obscura, Millenium, Focus, Here in after a vubec silna to scena to byla...
Spolu s DEATH - "Spiritual Healing" death metalové album desetiletí...
Strap: ale vůbec ne, naopak díky za příspěvek!
V jisté BDM RPG hře vytváříte ultimátní postavu a její charakteristiky definujete následovně: Násilí: 100%, Technické skills: 100%, Skladatelská inteligence: 100%, Šarm: 100%, Oddanost 100%, Laskavost: 0%. Do kolonky "Jméno" pak vyplníte: DEFEATED SANITY.
Už poněkolikáté zní otázka stejně: Zničil Einar Solberg další desku jinak velice talentované kapely? Odpověď zní: Zase to zvládl. Jeho hlasový projev je jak chilli. Koření. Měl by se používat citem. Když se tam toho najebe hodně, nedá se to žrát.
Hele, Blake Judd ještě žije. Enfant terrible (ale současně i schopný skladatel) US blacku je (znovu) zpět a tentokráte doručuje tradičněji pojatou kolekci. Šlape mu to dobře, tělo už má sice životem zhuntované, mysl však zůstává stále čerstvá.
Návrat po šestnácti letech. Navíc víceméně autorská deska Roberta Smitha. Navazují na nejlepší kousky své diskografie a současně se zbytečně neopakují. Poslouchám to poslední dva týdny a moje dojmy stále rostou.
Bilanční a v rámci možností i moderní album zároveň. Typičtí BODY COUNT místy výrazně oživení působením hostů. Album sotva překvapí něčím neotřelým, ale dá se mu odolávat jen do prvního výkřiku "madafaká". Pak už je to zase všechno zpátky v 90's.
Faust a spol. tentokrát více přitlačili na pilu a natočili o poznání méně přátelskou desku. Více black metalu a méně zjemňujících prvků. I tak je materiál pěkně diversifikovaný, jen je méně přístupný a chybí mu ona zpěvnost, vzletnost a naléhavost.
Čistý death/doom. Špinavý, jeskynním marastem až po krk nasáklý. Ale také spíše jednoduchý, držící se jako klíště žánrových standardů bez nejmenší ochoty alespoň základně experimentovat. Co mu však nechybí, je tolik potřebná neotesanost a hrubozrnnost.
Vložit diskusní příspěvek