Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Uff
A co bych mel zavidet? :-) Sjezdy a vyjezdy na basu? Nepresnou rytmiku? Spatny mix nahravky? A nebo vykradeny obal ci zatuchlou a nevyraznou hudbu 80tych let? Pardon, radsi si pujdu pustit poradnou muziku - pokud ti to nevadi. :-) PS: Odkdy pouzivaji fanousci black metalu (a praotce black metalu) vyrazy jako "Kristova noho"? Ze by nova doba? :-))
Kudrnáč
Kristova noho, další ubožák, co závidí úspěch druhejm. Kdo umí, ten umí, kdo neumí, píše...
V pripade Toor se neoplati rekl bych radsej nic. :-)
Ale že majú aj nejakú výberovku dvojalbum, kde vraj sú piesne z najlepších albumov. Neoplatí sa radšej to?
Sežen Institut Klinické Smrti.
Jednoznacne: Chcipni o kus dal.
rolo
kladivo na carodejnice a armagedon podla mna:-)
teraz som to dopočúval, celkom v pohode album
Made in Hell je bomba! Mne sa to páči! Weronyka, ktoré staršie torri si mám zohnať?
Ak mám byť úprimný, tak Torr som nikdy veľmi nemusel, ale v poho. O:)
ozzy
mno ja keby si zozeniem Made In Hell, tak starsiu tvorbu nikdy nevyhladavam :-D pocula som to mozno 5 krat a nezabilo ma to, ale ani ma to nelakalo...za to to Kladivo Na Carodejnice alebo Armageddon je proste pecka.
Werka, zas na druhej strane ak si niekto prečíta na toto recku v Sparku, tak si to asi zoženie. Cyklo tomu dal 5/6 a Made in Hell dokonca plný kotel. O:) Tak čo? Kde je pravda? O:)
jedine...
...co ma mrzi je, ze ked si niekto, kto Torr nepozna, precita tuto recenziu, tak po tom nikdy ani nesiahne...album som este nepocula, nemozem hodnotit... ale tie stare alba su fakt pecka! a podla mna by nemali zapadnut prachom...
*school O:)
V Sparku hodnotili Metal Black redaktori, ktorí proste majú radšej old scool style. No a u vás je to trochu inak a to je asi tak všetko. O:)
Ressurection bylo kvalitní agro s dobrym zvukem. Nový album je fakt špatný. Dokonce tak že ho tady nikdo nechce recenzovat. Paraelu mezi Venom a Torr rozhodně vidím. Už jen v tom že obě kapely maj aspoň jednu dobrou desku.
Z môjho pohľadu bol Törr na domácej scéne zásadnou kapelou v časoch demáčov a tak po 2. album. Že od tých čias nepokročila ďalej ani kapela, ani jej fanúšikovia, je vec jedných aj druhých, ale myslieť si o tom všetkom môže každý, čo chce.
Ressurection ti přišel skvělý, no nevím tedy :-) Jinak Törr nelze srovnávat s Bathory, Venom ani Celtic Frost. To byly kapely stylotvorné. Torr se jenom veze v intencích Venom.
vyklatime modly
Venom: Metal Balack som nepočul a ani netúžim počuť :-)
V jisté BDM RPG hře vytváříte ultimátní postavu a její charakteristiky definujete následovně: Násilí: 100%, Technické skills: 100%, Skladatelská inteligence: 100%, Šarm: 100%, Oddanost 100%, Laskavost: 0%. Do kolonky "Jméno" pak vyplníte: DEFEATED SANITY.
Už poněkolikáté zní otázka stejně: Zničil Einar Solberg další desku jinak velice talentované kapely? Odpověď zní: Zase to zvládl. Jeho hlasový projev je jak chilli. Koření. Měl by se používat citem. Když se tam toho najebe hodně, nedá se to žrát.
Hele, Blake Judd ještě žije. Enfant terrible (ale současně i schopný skladatel) US blacku je (znovu) zpět a tentokráte doručuje tradičněji pojatou kolekci. Šlape mu to dobře, tělo už má sice životem zhuntované, mysl však zůstává stále čerstvá.
Návrat po šestnácti letech. Navíc víceméně autorská deska Roberta Smitha. Navazují na nejlepší kousky své diskografie a současně se zbytečně neopakují. Poslouchám to poslední dva týdny a moje dojmy stále rostou.
Bilanční a v rámci možností i moderní album zároveň. Typičtí BODY COUNT místy výrazně oživení působením hostů. Album sotva překvapí něčím neotřelým, ale dá se mu odolávat jen do prvního výkřiku "madafaká". Pak už je to zase všechno zpátky v 90's.
Faust a spol. tentokrát více přitlačili na pilu a natočili o poznání méně přátelskou desku. Více black metalu a méně zjemňujících prvků. I tak je materiál pěkně diversifikovaný, jen je méně přístupný a chybí mu ona zpěvnost, vzletnost a naléhavost.
Čistý death/doom. Špinavý, jeskynním marastem až po krk nasáklý. Ale také spíše jednoduchý, držící se jako klíště žánrových standardů bez nejmenší ochoty alespoň základně experimentovat. Co mu však nechybí, je tolik potřebná neotesanost a hrubozrnnost.
Vložit diskusní příspěvek