THE FOREST FORGETS - Of Wind & Willows
Postmetalový koktejl, ve kterém je namixováno hodně rozdílných vlivů, od DEFTONES přes náznaky TOOL až k post rocku či dravému i melodickému post hardcore. Trochu zvláštní koktejl, ale říz to rozhodně má.
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Bolo by chybou zanevrieť po Werk 80 na teutónskych ex-deatherov. Taktiež ma od pestrého avšak poplatného dobe Willenskraft nič od nich nezaujalo. Po príjemnej tohtoročnej oldschoolovej ochutnávke Masters Of Darkness som však opáčil aj Okkult-a. A prekvapenie sa konalo. Nekomplikované ale účinné symfo s príchuťou Laibach, atmosféra za ktorú by sa nemusel hanbiť ani King Diamond , Krullov fajn growl miestami až patrične Mamelizovaný, gitarovo v rozpetí od Comecon až po Rammsteinov. Chytľavý album, z ktorého rôznorodej kolekcie vyčnieva blacková atmosférická kráska Necromancy Divine ma baví viac než aktuality Kingdoms Disdained či Red Before Black.
A propopó, prečo Hallucinations a nie Todessehnsucht? Odpoveď na túto filozofickú otázku by ma posunula o dosť bližšie k podstate celého bytia…
Pastilence
Jo ja začal tady ty deat metalový vykopávky poslouchat až teď ale zatím se mě libi nejvic asi jen ty Pastilence. ATROCITY - Hallucinations mě spiš nudili než upoutali, asi kvůli tomu že sem tuto hudbu vlasně ani nikdy moc neposlouchal. Ale je to pěkne poslouchat jek se deat vyvíjel.
Tak tohle album si spolu s MASSACRE, MORGOTH, PESTILENCE a INCUBUS budu muset brzy sehnat. Dobrá vzpomínka na časy triček bez rukávů, těsné džíny a tenisky s velkým jazykem...o)) Asi jediné období (88-93) kdy mě death metal bavil.
Postmetalový koktejl, ve kterém je namixováno hodně rozdílných vlivů, od DEFTONES přes náznaky TOOL až k post rocku či dravému i melodickému post hardcore. Trochu zvláštní koktejl, ale říz to rozhodně má.
Moje první setkání s tvorbou této rakouské kapely probíhá za asistence emocemi prosycené muziky z různých "post" žánrů. Je tam dostatek nápadů i děje, aby to utáhlo přes hodinu trvající stopáž a zároveň motivovalo k opětovnému poslechu. Fakt supr chlapy!
Tradiční melodický heavy metal, ovšem výborný. Na desce je vše v pořádku, kvalitním zpěvem počínaje a vymazlenou produkcí konče. V rámci žánru mohu jen doporučit, jen tomu chybí nějaká ta vlastní přidaná hodnota.
Zmar nad zmar. GRAVE DIGGER přestali být opravdu zajímaví někdy kolem alba "Ballads Of A Hangman" (2009) a od té doby už si vlastně jen zoufale tahají ze své riffové zastavárny, co jim dříve nepřišlo dost dobré. A tentokráte to tedy rozhodně dobré není.
Parádní švédský old school death, který se vrací v čase do devadesátek a servíruje správně dusivou porci švédské žánrové klasiky zarámovanou do charakteristického chrastivého zvuku. Tohle by mělo chutnat především fanouškům starých DISMEMBER a ENTOMBED.
Třetí album švédských mladíků přináší zároveň i jejich nejvyspělejší materiál. Přechod k velkému labelu z intenzity jejich groovem načichlého blackujícího thrashe pranic neubral, navíc skupina přidala ještě více šikovnosti při kompozici. Svižný poslech!
Na rozdíl od kolegy Manatara si nemyslím, že se tihle Švédové nějak příliš stylově rozvírají. Většinu času je to prostě symfoničtěji pojatý black/death, který neurazí, ale nic zásadního se neděje. Jen ty čisté vokály trochu vybočují.
Vložit diskusní příspěvek