NAILS - Every Bridge Burning
Rezavá a drásavá sedmnáctiminutovka, která v tempu polevuje až u poslední skladby. V čem ale nesleví je hutnost, tlak a brutalita, která je pro NAILS signifikantní. Po všech směrech povedené navázání na minulou desku.
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
"No, já jsem tu desku neslyšel ani jednou. Zatím nic moc......." tak toto patri do zlateho fondu... skutocna perla ducha :P
drecK> jj, a ako som uz pisal vikeovi, plne ta rozumiem :)
tak u toho zustan
No, já jsem tu desku neslyšel ani jednou. Zatím nic moc.......
Archangel - [30.6.2006 13:17]
oroblem je v tom, ze si troufam dnes uz na 99,9% odhadnout, jestli nejaky album pro me skryva neco, co odhalim az po vic poslesich a bude to stat za to.. u novych tool mam po dvou psolesich pocit naproste sedi a vubec nic me je nenuti poslechnout znovu
vike: kvalitu desky porovnavam i z toho pohledu, zda je pruhledna a zrejma hned na poprve > cilize nema cenu ji posluchat podruhe, potreti s tim, ze to bude neco objevneho.
nefilozofujte, pak se v tom tadi nevyznám
aa / to chapu... vzdyt je to ciste subjektivni vec, kterou navic ovlivnuji i faktory, ktere nemaji se samotnou hudbou nic spolecneho... z tohohle si samozrejme legraci nedelam.
vike> plne ta chapem, ale niekedy sa mi to proste nezacne pacit na prvykrat. co je na tom, ak sa mi to zacne pacit trebars az na 3.krat, nevidim v tom nic zle, prave naopak (navyse niekedy cloveka az fascinuje, ako sa mu nieco nepacilo na 1x a potom si to po case pusti a je z toho na vety... ;)
myslim, ze tak po 666 poslesich bys v tom mohl najit tajemstvi svateho gralu... ale musis mit celou dobu na pameti, ze to neni hudba pro kazdeho a ze je ve skutecnosti jina nez jak se zda...
Pocitam, ze tomu dam tak yeste 100-200 poslechu a zacne se mi to libit
Je jasne, ze tady nekteri jedinci na silu poslouchaji 10X 20X jednu desku a po 21X uz pomalu pronikaji do te hloubky, kterou ta deska ma. Tj. nase metalova elita - smetanka - inteligence. :-)))))
vike - [30.6.2006 09:42]
Preto pocuvam pop a pozeram sa na fistujucich trpaslikov - oboje zabera hned. :-)
* Horeuvedene informacie mozu aj nemusia byt pravdive.
Abych pravdu rekl, neresim, jestli a jak se mi bude nahravka libit s odstupem casu... je to jen hudba :-)
vike : Wtf ? Co je na tom divného ? Ještě řekni, že tobě je hned po prvním poslechu u každé desky jasné jak moc se ti bude líbit třeba za rok :)
myslis u retarderu?
no offense / ale s temi opakovanymi poslechy a postupnym pronikanim, objevovanim perel a skvostu az pri xtem poslechu mi to prijde trochu jako u retardu...
musim sa pridat k dreckovi, oba albumy mi pripadaju "nepristupne", ale s opakujucim sa posluchom su (
"prekvapivo") lepsie...
ale aj tak mi Lateralus pripada pristuponejsi a tie prave perly na tomto albume odkryvam az teraz postupne :)
no nevim, ja ji slysel taky zatim 2x a vubec nic.. pritom lateralus me bavil okamzite napoprve
taky mam dva zarezy a zacina se mi to dost libit. ale nezda se mi to tak uletovy, tak rafinovany aby me to dostavalo jako jine veci. az na par momentu je vsechno v rovine typickou pro tool takze si to s nicim nespletete, vyhravky, rytmika, ja bych uvital vetsi pestrost, aby sli tool za hranice vlastni tvorby. ale to neudelaji, ponevadz soucasny jejich styl je dost ocenovan a navic jim vynasi.
Zatím jsem tuto desku slyšel jen 2x (s koncertem dvaapůlkrát) a připadá mi, že je to skutečně daleko přístupnější materiál, než předchozí desky. Když si vzpomenu, jak dlouho jsem se "dostával" do "Lateralus"... I zvuk je takovej měkčí.
Včera se mi konečně podařilo "správně" si prohlédnout booklet, je fakt úžasnej.
Rezavá a drásavá sedmnáctiminutovka, která v tempu polevuje až u poslední skladby. V čem ale nesleví je hutnost, tlak a brutalita, která je pro NAILS signifikantní. Po všech směrech povedené navázání na minulou desku.
Další alternativa pro příznivce BORKNAGAR je tato parta z Rocky Mountain. Sice nic převratného, ale jízda je to patřičně ostrá i melodická, plná hezkých momentů a přesvědčivé instrumentace. I střídání growlingu a čistého vokálu je namixováno s přehledem.
Páni muzikanti, hoďte tam něco svižného a veselého, kytary ať závodí s klávesami. Dobré, to je ono. Trochu kýčovité jak ti Taliáni STAMINA. A kdo je ten starý pěvec v novém čepci? Ale, nebyl on u ROYAL HUNT? Dobře jste to skloubili, radost poslechnout.
V pátek nás čeká masivní exploze v podobě novinky německých kanonýrů, to se cítím oprávněn tvrdit už na základě luxusního čtyřpísňového EP, které obsahuje ten nejlepší melodický black / death s hnilobným pachem obinadel a lidského masa. Fans do haptáku!
A jsou zpět. Po dekádě odmlky. Opět rozjuchaní, lehce infantilní, ale hlavně maximálně kreativní a hraví. Deska, u které se prostě nejde nepohupovat do rytmu. Je v tom nezbedná nakažlivost.
Řecký instrumentální postrock, jenž koketuje s blackgazem, ambientem i cinematickou hudbou, který se nebojí ani klávesových ploch a piana. Fascinující vizuál skvěle odráží znepokojivost a melancholičnost jejich hudby.
Další španělský příspěvek do už nyní bohaté nadílky výborných doom metalových nahrávek letošního roku. „Espectres“ je klasický, dřevní a čistý doom, přesto stále velmi emotivní a prodchnutý krásně ponurou atmosférou.
Vložit diskusní příspěvek