Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Paráda!!!
Byla to vážně bašta! Zvuk bezva, projekce skvělé! A jestli to, co běželo na plátně ke konci, byl výřez z připravovaného videoklipu, tak se máme zase na co těšit... Juch!
Pridavek
Jo a jeste jedna vec: Pridavek byl v podobe skladby Aenima. Vyborny bylo, ze muzikanti neodesli do satny, ale sedli si vedle bicich na Maynarduv praktikabl a koukali na lidi, jak rvou. :) V tu chvili taky kdosi z prvnich rad porusil zakaz fotografovani, na coz reagoval bubenik, ze hodil po onom cloveku flasku s vodou a clovek z ochranky na strane pod podiem, ktery ho zacal hledat pomoci baterky (a to hned nekolikrat za sebou). :))
Chyba v playlistu!!! Z nove desky jeste zaznela skladba Jambi. A navic skvele uvedena: "...bsdfkjhwerbxcvkjhwrt, 10 000 Days, sdflkjweroiuxcvlkjert, Jambi". Super koncert!
tiež mám pocit, že to bol koncert roka...mňam!
Progresivní metalcore, který nese všechna stylová klišé, ale rozhodně mu nechybí švih a tempo. A vlastně je to i pestré, od death razance přes deathcore až po djent a melodické vyhrávky. Výsledek je sice takové načančané nic, ale za poslech stojí.
Irové pokračují ve své vizi neotřele pojatého a math rockem ušpiněného post rocku, jako by se stále snažili vyrovnat debutu, kterým se blýskli již v roce 2009. Opět chybí asi jen špetka, aby to bylo na potlesk.
Tento projekt táhne především charakteristický vokál Donovana Melero z HAIL THE SUN, což ve spojení se Sergio Medinou z ROYAL CODA znamená ono emotivně bolavé ukřičené post hardcore inferno, které odkazuje k domovským skupinám obou zmíněných hudebníků.
Rakouská brutální parta si za tematickou oblast své tvorby vybrala sériové vrahy. Je tedy asi logické, že těžiště i jejich třetího alba je deathgrindový nářez. A je to slušná porce třeba pro příznivce belgických ABORTED.
Klasický "Rogga" Johansson a jeho user-friendly death metal. Letos sice nemá oslnivou formu (viz slabší PAGANIZER), ale stále je to se ctí. Minulá deska byla lepší, ale i tady si skalní fanoušek najde to své. Hned po prvním poslechu vidíte všechny karty.
Trochu emařiny, trochu punkrocku a špetka indie melancholie. KOVADLINA řiznutá CARCIO RADIO. Ve výsledku celkem pozitivní vibe. Nová kapela se staronovými tvářemi a Banánem u mikrofonu. Hardcorovější MŇÁGA? Možná.
Tahle britská parta si prostě musí vybrat co chce. Koncept, ve kterém střídáte mělký emotivní rock a temnou post metalovou vlnu šilhající po blackaze v konečném důsledku působí jako zmatlaný dort od Pejska a Kočičky.
Vložit diskusní příspěvek