OPETH - The Last Will And Testament
Návrat niekam k "Ghost Reveries" so zvukom posledných albumov. Stávka na istotu, ktorá však za vrcholmi tvorby zaostáva. Navyše, mňa osobne rozprávač pri sústredenejšom posluchu tohto koncepčného albumu irituje.
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Ta nejsilenejsi snad jeste prijde :-)
Nemohli by jste zpětně zrecenzovat Obscuru ? Rád bych slyšel názor na nejšílenější nahrávku co znám...
... a prave o tom se bavime
gorguts nebudou
Naprosto souhlasím, pro mě spolu s Decapitated největší tahák letošního BA. Tak snad někdy příště..
tak tak
:-(
Tak ani letos se Gorguts na Brutal Assaultu nedočkám. Na tuto kapelu jsem se těšil ze všech nejvíce! :-(
no jo, s těma PESTILENCE se mi to povedlo :-), na druhou stranu ale nepíšu, že PESTILENCE jsou Američani :-) a s ohledem na fakt, že v období kolem roku 1993 byli v Americe tak trochu jako doma a je tu ještě ten Tony, no ale dobře, za tuhle nepřesnost se omlouvám.
darkmůra: woe! :)
asteňák: Obscuru nemuzu o nic min, ale u me si lepe stoji From Wisdom :)
stejne mam od Gorguts nejradeji obskurni Obscuru
myslíš někdo, kdo zná skupinu Cinyc?
no hura, konecne nekdo :)
Já si taky přihřeju polívčičku, Pestilence jsou Holandská kapela, jediný kdo z nich byl Amík byl basák Tony Choy, který ovšem hrál také v Cinyc a Atheist.
Recka vcelku pekna..ale ty kapely co je mezi ne cpes..Ja ti nevim.
Noisy, "Jestliže v Americe představovali zvěstovatele progres death metalu skupiny jako PESTILENCE, CYNIC nebo NOCTURNUS", ty asi nevis, odkud Pestilence byli, vid? :-)))
Návrat niekam k "Ghost Reveries" so zvukom posledných albumov. Stávka na istotu, ktorá však za vrcholmi tvorby zaostáva. Navyše, mňa osobne rozprávač pri sústredenejšom posluchu tohto koncepčného albumu irituje.
V jisté BDM RPG hře vytváříte ultimátní postavu a její charakteristiky definujete následovně: Násilí: 100%, Technické skills: 100%, Skladatelská inteligence: 100%, Šarm: 100%, Oddanost 100%, Laskavost: 0%. Do kolonky "Jméno" pak vyplníte: DEFEATED SANITY.
Už poněkolikáté zní otázka stejně: Zničil Einar Solberg další desku jinak velice talentované kapely? Odpověď zní: Zase to zvládl. Jeho hlasový projev je jak chilli. Koření. Měl by se používat citem. Když se tam toho najebe hodně, nedá se to žrát.
Hele, Blake Judd ještě žije. Enfant terrible (ale současně i schopný skladatel) US blacku je (znovu) zpět a tentokráte doručuje tradičněji pojatou kolekci. Šlape mu to dobře, tělo už má sice životem zhuntované, mysl však zůstává stále čerstvá.
Návrat po šestnácti letech. Navíc víceméně autorská deska Roberta Smitha. Navazují na nejlepší kousky své diskografie a současně se zbytečně neopakují. Poslouchám to poslední dva týdny a moje dojmy stále rostou.
Bilanční a v rámci možností i moderní album zároveň. Typičtí BODY COUNT místy výrazně oživení působením hostů. Album sotva překvapí něčím neotřelým, ale dá se mu odolávat jen do prvního výkřiku "madafaká". Pak už je to zase všechno zpátky v 90's.
Faust a spol. tentokrát více přitlačili na pilu a natočili o poznání méně přátelskou desku. Více black metalu a méně zjemňujících prvků. I tak je materiál pěkně diversifikovaný, jen je méně přístupný a chybí mu ona zpěvnost, vzletnost a naléhavost.
Vložit diskusní příspěvek