Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
dkm > mene je nekdy vice, stacilo napsat jen to druhe slovicko ze zavorky :-)
Alánku, jestli on autor recenze (krom sebeprezentace) tal nechtěl zjistit, kdo že se mezi ty elitáře na MP počítá:-) a vida husáka
Je to jeho subjektivni pocit z kapely... fajn, kdyz uz to napsal do recky, mohl si odpustit ty nasledujici pindy. Neda se tomu nic nez jen zasmat...
Zajímavá rencenze, jen co je pravda. Hlavně ta pasáž o JARECH nemá chybu. Velmi vtipné, ale vkradá se mi myšlenka zdali si recenzent nevzal moc narocnej ukol. Psat o necem cemu nerozumi. Ale kus ... je to urcite vtip.
Tak o soucasnych Supportech snad ani nema cenu se zminovat -> to je vystavni marnost a zoufalost.
to me taky rozesmalo :-)
ale ohledne Support.. souhlas
ROFL
Na partičce okolo Romana Holého mi vždy vadila určitá povýšenecká sebeprezentace J.A.R. jako výjimečného tělesa, v němž se sdružují páni muzikanti. Stejně tak elitářské „snobství“ jejich posluchačů jako těch jediných vyvolených, kteří pochopili. Možná se na tyto fígle chytne nějaký pravidelný návštěvník tanečně orientovaných hudebních barů v centru Prahy, možná čtenář měsíčníku Report, mě však jejich písně zanechávají chladným.
Všeříkající název alba. Delší tvůrčí pauza u ostravských rozhodně neznamená změnu stylu. Na to už jsou v tom svém pevně usazeni a z této pozice orchestrují další palbu ostrých songů, kterým opět nechybí odpich a chytlavé motivy. Tradičně dobrá práce!
Zásady sice nepustí, ale psát shout po prvním poslechu tohoto (záměrně) kostrbatého propletence není lehký úkol. Na druhou stranu jsou to stále ti samí GIGAN se svým živelně-technickým a pořád kreativním death metalem. A také i pro mnohé nestravitelným.
Dana Schechter (SWANS) a Tim Wyskida (KHANATE) stvořili pod hlavičkou INSECT ARK další neortodoxní dílo ponořené v drone, sludge a noise rocku. Sugestivní dílo, ale je těžké se v té bažině neutopit.
Odporně chutná lahůdka ukuchtěná z nekompromisně kvalitních surovin. Je to "jen" svérázný old school death metal anebo moderní verze extrémních forem metalové muziky? Možná oboje,ale rozhodně unikátní záležitost pro hledače v okrajových hudebních sférách.
Velkolepé, mnohovrstevnaté a produkčně velkorysé dílo. Jiné ani po minulém albu být nemohlo. Pro někoho možná i trochu za hranou kýče, ale když Jón Aldará se velmi dobře poslouchá, ať působí kde chce. Není to na první poslech, ale i po něm už spokojenost.
Deska, která po skvělém singlu ("Break My Lying Tongue") nakonec nedokázala tuto laťku udržet po celou hrací dobu. Silnější skladby se míchají s těmi "vatoidními" a jako celek nahrávka uplyne a příliš emocí nevzbudí. Model VOLA se asi opravdu vyčerpává.
Zásadní kapela mého dospívání a také kapela, kterou jsem 20 let ignoroval přišla s deskou odkazující k tomu nejlepšímu z její historie. Zároveň ovšem ani neevokuje pocit opakování se. "Disintegration" je jen jeden, ale tohle rozjímání mě prostě baví.
Vložit diskusní příspěvek