Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
blbosti
Mě se právě vůbec nelíbí stará tvorba Slayer. Největší hnus je podle mě Season in Abys. Kolovrátky, hnusná střední tempa...bléééé. Ale takový divine intervention... to už je jiná písnička. Pamatuju si, jak jsem měl kdysi na jedné straně kazety Divine a na druhé Vader De profundis. Kurevsky mocná kombinace! Dvojitá oslava tekoucího železa..., symfonie jisker. A že je God hate us all hnusné??? Ok, žádná revoluce, ale příjemný trashový dýchanek. Kéž by každé album bylo takhle hnusné...
Toto sa neda s WPB ani porovnavat. O triedu lepši material (hoc Playing, Beauty, Human su tiez vyborne).
enemy of god mne zasa evokuje angel of death :D
ale tento not of this god mi takto narychlo pripomenul war ensamble
mne sa to podobá na Kreator - Enemy of God
Pomozte mi. Uvod Not Of This God je tiez velmi podobny na niečo starsieho od Slayer, len si neviem vybavit čo.
všimol som si, že úvodný riff Unit 731 je veľmi podobný ako úvodný riff v Serpents Of The Light (Deicide)
Akurat mi hraje Divine a to je "nebe a dudy" s WPB :)
Jenže pozor na mě, mě se líbí i nový Obituary a Tardy Brothers ;o)
....a taky jsem nedávno viděl šot kde Metallica hraje Raining Blood ;o)
Spojení Slayer a Master of Puppets bylo parafrází na staré dobré časy thrash metalu.
To byste se divili
http://www.youtube.com/watch?v=LcuTiz2C1vo
The Puppet Master nahral predsa King Diamond :)
Slayer nahráli Master of puppets?
Máš rád (chováš) rybičky?
vieš anglicky alebo nemecky?
SPARK
Před časem jsem vzal všechny SPARKy co mám od 92´a pročítám jeden za druhým, teď končím 98´ ročník.
Je to už kus mého života a jsem Spárkař s potěšením.
Neříkám, že je dokonalý, má spoustu stránek fakt vo hovně a někdy si říkám, kdo to může vůbec číst a starší čísla mě někdy baví víc než to nový, jsou trendový a fakt je vidět inzerent za každou stránkou, jenže futr píšou o metalu a tak jako muziku poslouchám, chodím na koncerty, tak si o ní i rád čtu a internet mi nestačí ( byly časy, kdy jsem kupoval SPARK, METAL HAMMER, WHIPLASH, ROCK REPORT, BIG BANG a snad i něco dalšího ;o)
SLAYER
Jinak Slayer WPB teď poslouchám a zatím mě baví kluci šedivý a ano, už to není Master of Puppets, ale kurwa furt lepší než 90% současného Metalcoru.
SPAYERK
S novým Slayer to je jako se Sparkem, je tu už dlouho, živý rodinu a takový odvaz už to není, byť tvrdý to je.
Marco - [3.11.2009 15:04]
Som jeho pravidelným čitateľom a nevysmievam sa z neho, aj keď sa mi dosť vecí na ňom nepáči.
když tu padl Spark tak ten už se dobrý 2 roky skoro nedá číst,čím dál víc tam začali omezovat tématický články a prakticky celej obsah se změnil na rozhovory s kdejakým nounejmem z dánska co tam klopí naučený promokecy...přijde mi to jako posbíraný co se kde válelo,časopisu chybí tvar,jen sbírka přepisů telefonátů....
Zásadní kapela mého dospívání a také kapela, kterou jsem 20 let ignoroval přišla s deskou odkazující k tomu nejlepšímu z její historie. Zároveň ovšem ani neevokuje pocit opakování se. "Disintegration" je jen jeden, ale tohle rozjímání mě prostě baví.
16 minut šťavnatého technického thrashingu a dva covery od kapely, která má řemeslo v paži. Je v tom ta patřičná lehkost, drive i finesa, které člověk od téhle žánrové generace automaticky čeká. Jako drobný příkrm v čase thrashového hladu obstojně zasytí!
Trochu rozpačitý počin po čtyřech letech od minulého alba "The Fallen Crimson". Nedotažené, možná zbytečně stručné album stojí na pouhých náznacích síly, kterou skupina v minulosti disponovala. Ale hezké momenty s typickým rukopisem se najdou, to zase jo.
Objev na první poslech srovnatelný s Nory MEER, Dánové ISBJÖRG uchvacují podobně hravým a progresí provoněným poprockem. Ty melodie, klavír a vzletné aranže včetně sebevědomých vokálů mě napoprvé prostě dostaly do kolen. Uvidíme, zda první dojem vydrží.
Rogga Johansson nepolevuje. PAGANIZER jsou jednou z jeho hlavních kapel a samozřejmě doručují švédskou deathmetalovou klasiku. Rychlejší kousky jsou standardem bez překvapení, osvěžení naopak přinášejí ty pomalejší. Nejlepší skladba je ta úplně poslední.
SENTIENT HORROR narukovali k mrtvým do služby a v novém zaměstnání se jim daří náramně. Lásku k (převážně) švédskému death metalu nezapřou, hlavně pak k prvotnímu chrastění v režii ENTOMBED. Živelná OSDM deska s lehkou thrashovou patinou. Šlape to skvěle.
Urzovci jsou zpět a vyráží do klubů, radujme se! To by asi tak stačilo. Snad jen drobná poznámka. Minulá deska byla a je až příliš dokonalá. Nová je dokonalá poněkud méně, je pouze vynikající. Kdo by to byl čekal?
Vložit diskusní příspěvek