Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
blbosti
Mě se právě vůbec nelíbí stará tvorba Slayer. Největší hnus je podle mě Season in Abys. Kolovrátky, hnusná střední tempa...bléééé. Ale takový divine intervention... to už je jiná písnička. Pamatuju si, jak jsem měl kdysi na jedné straně kazety Divine a na druhé Vader De profundis. Kurevsky mocná kombinace! Dvojitá oslava tekoucího železa..., symfonie jisker. A že je God hate us all hnusné??? Ok, žádná revoluce, ale příjemný trashový dýchanek. Kéž by každé album bylo takhle hnusné...
Toto sa neda s WPB ani porovnavat. O triedu lepši material (hoc Playing, Beauty, Human su tiez vyborne).
enemy of god mne zasa evokuje angel of death :D
ale tento not of this god mi takto narychlo pripomenul war ensamble
mne sa to podobá na Kreator - Enemy of God
Pomozte mi. Uvod Not Of This God je tiez velmi podobny na niečo starsieho od Slayer, len si neviem vybavit čo.
všimol som si, že úvodný riff Unit 731 je veľmi podobný ako úvodný riff v Serpents Of The Light (Deicide)
Akurat mi hraje Divine a to je "nebe a dudy" s WPB :)
Jenže pozor na mě, mě se líbí i nový Obituary a Tardy Brothers ;o)
....a taky jsem nedávno viděl šot kde Metallica hraje Raining Blood ;o)
Spojení Slayer a Master of Puppets bylo parafrází na staré dobré časy thrash metalu.
To byste se divili
http://www.youtube.com/watch?v=LcuTiz2C1vo
The Puppet Master nahral predsa King Diamond :)
Slayer nahráli Master of puppets?
Máš rád (chováš) rybičky?
vieš anglicky alebo nemecky?
SPARK
Před časem jsem vzal všechny SPARKy co mám od 92´a pročítám jeden za druhým, teď končím 98´ ročník.
Je to už kus mého života a jsem Spárkař s potěšením.
Neříkám, že je dokonalý, má spoustu stránek fakt vo hovně a někdy si říkám, kdo to může vůbec číst a starší čísla mě někdy baví víc než to nový, jsou trendový a fakt je vidět inzerent za každou stránkou, jenže futr píšou o metalu a tak jako muziku poslouchám, chodím na koncerty, tak si o ní i rád čtu a internet mi nestačí ( byly časy, kdy jsem kupoval SPARK, METAL HAMMER, WHIPLASH, ROCK REPORT, BIG BANG a snad i něco dalšího ;o)
SLAYER
Jinak Slayer WPB teď poslouchám a zatím mě baví kluci šedivý a ano, už to není Master of Puppets, ale kurwa furt lepší než 90% současného Metalcoru.
SPAYERK
S novým Slayer to je jako se Sparkem, je tu už dlouho, živý rodinu a takový odvaz už to není, byť tvrdý to je.
Marco - [3.11.2009 15:04]
Som jeho pravidelným čitateľom a nevysmievam sa z neho, aj keď sa mi dosť vecí na ňom nepáči.
když tu padl Spark tak ten už se dobrý 2 roky skoro nedá číst,čím dál víc tam začali omezovat tématický články a prakticky celej obsah se změnil na rozhovory s kdejakým nounejmem z dánska co tam klopí naučený promokecy...přijde mi to jako posbíraný co se kde válelo,časopisu chybí tvar,jen sbírka přepisů telefonátů....
Posedmé a opět neotřelé, napěchované po okraj hudebním dějem, který mě nepřestává překvapovat v hledání neobjevených cest mezi mathrockem a post-náladovkou. Pocta lidem i místům. Hravé, šílené a vtahující svoji neopakovatelnou atmosférou.
Půlhodina emocemi a expresivitou natlakovaného HC papiňáku. Screamo vokál nutně nemusí být pro každého, ale parádně čitelný a průrazný zvuk a značná naléhavost hovoří jasnou řečí. K tomu jeden z coverartů roku. Deska i pro žánrové ignoranty, jako jsem já.
Reinkarnace švédské devadesátkové kapely, která se svého času svezla s proudem melodického death metalu. Staří páprdové se nedávno po dvaceti letech dali znovu dohromady, aby si zahráli už jen pro radost. Možná pro radost, ale zato pěkně zostra.
Polská deska snažící se prodat djent a progresivní metal v jeho instrumentální podobě. Velká spousta hostů, z nichž nejvíce září asi jméno Jeffa Loomise. Výsledek trochu sráží stále stejné postupy, okatě fádní djentové zářezy a poněkud unylé melodie.
Instrumentální projekt frontmana ELDER Nicka DiSalvo je asi přesně takový, jaký bychom od něj čekali. Tedy plný psychedelie a progresivní rockové klasiky, obsahuje ale i plnější stonerrockovou složku. Příjemné album bez překvapení.
Progresivní metalcore, který nese všechna stylová klišé, ale rozhodně mu nechybí švih a tempo. A vlastně je to i pestré, od death razance přes deathcore až po djent a melodické vyhrávky. Výsledek je sice takové načančané nic, ale za poslech stojí.
Irové pokračují ve své vizi neotřele pojatého a math rockem ušpiněného post rocku, jako by se stále snažili vyrovnat debutu, kterým se blýskli již v roce 2009. Opět chybí asi jen špetka, aby to bylo na potlesk.
Vložit diskusní příspěvek