NAILS - Every Bridge Burning
Rezavá a drásavá sedmnáctiminutovka, která v tempu polevuje až u poslední skladby. V čem ale nesleví je hutnost, tlak a brutalita, která je pro NAILS signifikantní. Po všech směrech povedené navázání na minulou desku.
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Každej správnej fanda si album koupí.
prosím
napište sem prosím někdo nějakej link odkud si můžu nový album stáhnout. A nechte si prosím vás to, že každej správnej fanda si album koupí. Dík
rainmaker, no more lies, dance of death, paschendale, journeyman......
výborné skladby!!!!
Nevadí, jen mám problém s tím, že tam jsou tak tři dobrý písničky. Zbytek je špatnej.
Ale nevadí, jen třeba pro mne (mluvím čistě za sebe) je "Dance Of Death" spolu s první sólovkou "Tatooed Millionaire" asi nejhorší album na kterém kdy "Dicki" zpíval (SAMSON nepočítám). Tedy obě za (6/10) horší nikdy nebyl (zas připomenu - pro mne).
To vám ten DoD ozaj tak veľmi vadí. Ja si myslím, že okrem dvoch vecí (New Frontier, Gates Of Tommorrow) je to super doska. Teda až na ten zvuk.
právě čtu Run To The Hills a mrzí mě, že se do knihy už časově nevešlo období přípravy právě nového alba... rozhodně by to bylo působivější vyprávění než k Dance Of death
Čo je to ten metal?
forevr metál kucí
ty umis souhlasit?
souhlasím s tím podemnou
Nemáš zač
Diky ze me nikdy nezklames russele:-)
"Mel jsem rad Judas Priest" Ano a proto jsi takový ****
Nikdy jsem nemel rad Iron Maiden. Mel jsem rad Judas Priest. Ale mam li bejt objektivni k hodnoceni, tak tahle deska si 7/10 zaslouzi.
No progresívny možno aj v tom slova zmysle,,že to treba napočúvať...
no uprimne receno moc me zatim nezaujalo -asi ac ortoxni hardrocker a melody metalista skoncim z mejdny u Brave New World
Také přihodím pár řádků. Minulý víkend a tento týden bylo trochu víc času na poslech. CD přehrávačem prosvištělo dost jazzových a klasických nahrávek, ale našel se i nějaký ten rokec. Physical Graffiti od Led Zeppelin, 10000 days od TOOL, St. Anger od Metallicy, Electric Ladyland od Hendrixe a také nový Maiden. Musím říct, že po vydání a prvém poslechu jsem byl dost rozpačitý, ale včera jsem A Matter ... slyšel asi potřetí a ... no paráda. Ta deska je, zdá se dost dobrá, uvidíme-čas ji prověří.
A mne sa tento album vlastne páči. Akurát spev v prvej piesni mi príde trocha čudný. Refrén je už ale v pohode... Tiež však záleží na tom, akú aparatúru človek práve použije na prehrávanie...:-)))) Myslím si, že je to dobrý album.
TO JE DOST PROGRESIVNI ZPUSOB POSLOUCHANI :) maidni by tim byli urcite poteseni.
Rezavá a drásavá sedmnáctiminutovka, která v tempu polevuje až u poslední skladby. V čem ale nesleví je hutnost, tlak a brutalita, která je pro NAILS signifikantní. Po všech směrech povedené navázání na minulou desku.
Další alternativa pro příznivce BORKNAGAR je tato parta z Rocky Mountain. Sice nic převratného, ale jízda je to patřičně ostrá i melodická, plná hezkých momentů a přesvědčivé instrumentace. I střídání growlingu a čistého vokálu je namixováno s přehledem.
Páni muzikanti, hoďte tam něco svižného a veselého, kytary ať závodí s klávesami. Dobré, to je ono. Trochu kýčovité jak ti Taliáni STAMINA. A kdo je ten starý pěvec v novém čepci? Ale, nebyl on u ROYAL HUNT? Dobře jste to skloubili, radost poslechnout.
V pátek nás čeká masivní exploze v podobě novinky německých kanonýrů, to se cítím oprávněn tvrdit už na základě luxusního čtyřpísňového EP, které obsahuje ten nejlepší melodický black / death s hnilobným pachem obinadel a lidského masa. Fans do haptáku!
A jsou zpět. Po dekádě odmlky. Opět rozjuchaní, lehce infantilní, ale hlavně maximálně kreativní a hraví. Deska, u které se prostě nejde nepohupovat do rytmu. Je v tom nezbedná nakažlivost.
Řecký instrumentální postrock, jenž koketuje s blackgazem, ambientem i cinematickou hudbou, který se nebojí ani klávesových ploch a piana. Fascinující vizuál skvěle odráží znepokojivost a melancholičnost jejich hudby.
Další španělský příspěvek do už nyní bohaté nadílky výborných doom metalových nahrávek letošního roku. „Espectres“ je klasický, dřevní a čistý doom, přesto stále velmi emotivní a prodchnutý krásně ponurou atmosférou.
Vložit diskusní příspěvek