NAILS - Every Bridge Burning
Rezavá a drásavá sedmnáctiminutovka, která v tempu polevuje až u poslední skladby. V čem ale nesleví je hutnost, talk a brutalita, která je pro NAILS signifikantní. Po všech směrech povedené navázání na minulou desku.
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
"Podobně jako ty vztahuju progresivitu na strukturu písně, ale valná většina lidí zde vztahuje progresivitu na jiné vyznění alba v rámci diskografie."
podla mna aj jedno aj druhe spada pod hlavicku terminu "progresivny" :)
A což se kouknout do slovníku cizích slov: Progresivní = pokrokový, vzestupný, jevící znaky pokročilejšího vývoje, které původní formě chybějí...
Mě osobně je u prdele, jestli je hudba pokroková nebo ne. Musí být prostě dobrá a to na progresu nezávisí.
Sluvko " progresivni " uz pochytili i ve Sparku a v novem cisle se ho absolutne nebali nekolikrat pouzit tez v souvislosti s novymi Iron Maiden :-))
Morbo - [6.9.2006 15:54]
vseobecne v jakekoliv diskuzi o hudbe lide pouzivaji terminy na nespravnych mistech.
Nedavno me pobavil jeden clovek, co nazval svou skladbu "minimalistickou". Byly to 4 tony dokola se opakujici, po dobu 5ti minut. Bohuzel to nema s minimalizmem moc spolecneho, nazval bych to spis "primitivismem".
K Fear Of The Dark (v pořadí 2. studiové album, které jsem od nich slyšel po Somewhere) mám velice vyhraněný postoj : "Buď anebo". Miluji Be Quick, Afraid, Childhood, Wasting, Fugitive a titulní. Zbytek je hodně špatný (krom pár dobrých momentů - např. sólo v The Apparation).
Damien: Narazil jsi na zprofanovanost slova "progresivní". Lidi tenhle výraz znásilnili jak špinavou děvku. Dneska už se timhle slovem ohání uplně každej a každej v jinym smyslu. Nemálo lidí už používá progresivní jako synonymum slova "skvělý". Je to smutný, ale je to tak. Podobně jako ty vztahuju progresivitu na strukturu písně, ale valná většina lidí zde vztahuje progresivitu na jiné vyznění alba v rámci diskografie. Osobně druhý přístup dost dobře nechápu, protože se dá popsat mnohem lépe než zmatkovat slovem "progresivní", ale budiž (ono v tomnhle případě stačí slůvko "originální", ale lidi nejspíš baví dělat zmatky)...
Já osobně se většinou snažim už vyhíbat diskuzím, ve kterých se ozývá ono magické slůvko, protože dopadají jako pověstné debaty blbýho se slepym....
Strach ze tmy byva u fanousku jednim z nejoblibenejsich alb, u me ale vubec. Nektere kusy povazuji vylozene za vysmech fanouskum, metalu, a Iron Maiden. Napriklad Weekend warrior,nebo From here to eternity.
Mně se Bruceho zpěv nelíbí na No Prayer a Fear Of The Dark (kromě pár songů). Z nového alba se mi moc nelíbí na These Colours (pasáž před refrénem) - jen tam tak poštěkává a vyjřikuje. Jinak jsem s novým albem velice spokojen. Ohodnotím jej ale, až ho pořádně naposlouchám.
Stray : No to srovnání s Dream Theater jsi trefil perfektně, protože "Octavarium" je stejná žebrota jako tihle Ironi ;)
IM jsem nikdy nijak zvlášť neholdoval, ale třeba Brave New World je v přímém srovnání s novou deskou zábavná muzika se spoustou nápadů....
zvláštní album
jako by to nebyly mejdni a pri tom byly jako nikdy predtim. pekne album ale chybi me tam posledni 3 alba super otvirak jako Futureal, be quick.., nebo aces high je to skoda mam rad proste jednoduchy pisnicky ktery maj poradnej drajf ale tyhle mejdni me nezklamali 8/10
...
No jo, čertuřel nezbývá než souhlasit se Silverwingem. Bruce má už vyhaslý hlas a v některých pasážích působí jakoby se o něj pokoušela mrtvička (čím to ale je, že na svých sólovkách působí naprosto svěže???). Album je celkově nudné a zdá se mi nedotažené. Ano, a asi budu v opozici, ale jako nejlepší skladba se mi zdá Different World :-)
Je to takový Maidenovský "Octavarium" - cesta jinam, co na rozdíl od "Dance Of Death" nesmrdící Harrisovsko/Murrayvskou zatuchlinou ala "Mother Russia"...
Damien Silwering: Tvůj názor bych akceptoval u kteréhokoliv alba z období "No Prayer For The Dying" až "Dance Of Death", kde snad jediné "Brave New World" považuji za povedené se vším všudy (8,5/10) i tak příliš klasické, ale u téhle bezchybné novinky ho nechápu. Té desce nechybí nic a to co jí dělá jinou než ty předtím, tak to rozhodně nejsou vybrnkávačky, ale prostě sakra dobré skladby, které jsou tentokrát snad nejblíž k tomu co chtěl vždy s Maidnama dělat Dickinson.
Hopsa hejsa do Brandejsa
Lidi sorry, ale při čtení některých příspěvků (případně i názorů recenzentů) na téma nové desky Železné Panny si připadám jako v Jiříkově vidění. Chápu, že skalní IM fanoušci na své milášky nedají dopustit, ale některé příspěvky fakt nevychytávám :D Progresivita ? Proboha kde ? Když hodim na začátek a konec songu brnkání, čímž ho natáhnu na neúnosnou míru, tak jsem progresivní ? Hned několik písní je v podstatě variací na jednu a tutéž melodii. Navíc ta jejich "legendární" rytmická figura, díky které by mohli hrát úlohu metronomu při závodech klusáků, mi způsobuje záchvaty smíchu. O Brucově řekl bych až zoufalém zpěvu zde již bylo řečeno mnohé. Nebylo by na škodu, kdyby tuhle Železnou Panu už konečně někdo odpanil nebo skončí jako stará zapšklá matróna.
vedecky se na IM musi pohlizet trochu se smisenymi pocity ne? :D
ba co, vedecky se da pohlizet i na hovinko z rohu ulice :) (aniz bych tam chtel nejakou souvislost mezi obema produkty avizovat)
Naprostý souhlas!
..jinak k tématu Kratší vs. Delší skladby,za sebe mi nikdy nevadila jakkoli naddimenzovaná skladba pokud obsahovala nosný motivy,naopak mám rád dlouhý kompozice a v jejich rámci hluchý místo nebo repetici snesu....mnohem horší mi přijde,když se hrací doba nahání kratšíma vycpávkovýma skladbama,který sou bezradný sami o sobě(za všechno mě napadá druhá polovina Fear of The Dark).....
Peto jsi docela pozorná,že sis všimla jakej sem ročník,psal sem to jen 1x:)...jinak děkuju za pochvalu,muziku mám rád a tak na ní pohlížím skoro až vědecky(vysoká škola je mor:D),proto se rozepíšu a končí to románem,v zásadě sem ale sdělil co sem chtěl,snad to bylo přínosný pro diskuzi,sorry že se tam odstavce opakovaly,chyba se vloudila...
Vrrr: ok, promiň nějak jsem to opominul. Nová placka je úplně z jiného soudku než Tvé (ale i mé) oblíbené alba, tak doufám, že ji brzo objevíš.
Third horseman: možná máš pravdu, možná ne. Víš, Maiden jsou ohromné poctivky a chtějí dát svým fans co nejvíc. Někdy ale platí: méně znamená více.
Peta: Ano, ale presto to silne pripomene. BTW po nekolikerem poslechu se pridavam na stranu tech, co tvrdi, ze by zkraceni skladeb prece jen pomohlo.. Kdyby bylo album ve vysledku o tretinu kratsi, bylo by to asi lepsi. Ale muj vysledny nazor na album to nijak zasadne nemeni. Je to takove album pro nadchazejici podzim, rozjimave
Rezavá a drásavá sedmnáctiminutovka, která v tempu polevuje až u poslední skladby. V čem ale nesleví je hutnost, talk a brutalita, která je pro NAILS signifikantní. Po všech směrech povedené navázání na minulou desku.
Další alternativa pro příznivce BORKNAGAR je tato parta z Rocky Mountain. Sice nic převratného, ale jízda je to patřičně ostrá i melodická, plná hezkých momentů a přesvědčivé instrumentace. I střídání growlingu a čistého vokálu je namixováno s přehledem.
Páni muzikanti, hoďte tam něco svižného a veselého, kytary ať závodí s klávesami. Dobré, to je ono. Trochu kýčovité jak ti Taliáni STAMINA. A kdo je ten starý pěvec v novém čepci? Ale, nebyl on u ROYAL HUNT? Dobře jste to skloubili, radost poslechnout.
V pátek nás čeká masivní exploze v podobě novinky německých kanonýrů, to se cítím oprávněn tvrdit už na základě luxusního čtyřpísňového EP, které obsahuje ten nejlepší melodický black / death s hnilobným pachem obinadel a lidského masa. Fans do haptáku!
A jsou zpět. Po dekádě odmlky. Opět rozjuchaní, lehce infantilní, ale hlavně maximálně kreativní a hraví. Deska, u které se prostě nejde nepohupovat do rytmu. Je v tom nezbedná nakažlivost.
Řecký instrumentální postrock, jenž koketuje s blackgazem, ambientem i cinematickou hudbou, který se nebojí ani klávesových ploch a piana. Fascinující vizuál skvěle odráží znepokojivost a melancholičnost jejich hudby.
Další španělský příspěvek do už nyní bohaté nadílky výborných doom metalových nahrávek letošního roku. „Espectres“ je klasický, dřevní a čistý doom, přesto stále velmi emotivní a prodchnutý krásně ponurou atmosférou.
Vložit diskusní příspěvek