Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
omezovač
není to špatný, ale asi si pořídili omezovač rychlosti
Triumph or Vagony
dodatek: možná by se to mělo jmenovat spíš "Triumph Of Agony"
progressive true heavy metal
Adamos
Pro mě taky. A to jsem jí ani neslyšel. Nebude to tím že to jsou Demiovy bratři ve zbrani Rhapsody?
Jo vlastně Rhapsody of fire - to je fakt trapný jméno. LOL
pro mě též
Tak teda nevim, někdo (myslím Marty) se tady ironicky ptal na pomalost a oháněl se nějakým bridgem jedné skladby. Tahle deska je prostě pomalá a utahaná k uzoufání. Pomalé věci mi zase až tolik nevadí, ale tohle je prostě špatně od základu. Tedy alespoň pro mě.
no hlavně ty máš co říkat
Hooya a myslet? Ale jděte...
no já to pochopil tak že má rád jak Manowar, tak Rhapsody a v současnosti vedou Rhapsody, chtělo by se to víc zamyslet, než začnu urážet
já jen reagoval na "Tesim se na na vic nez na Manowar coz mluvi za vse"
Tak klídek jo? Nevšimnul jsem si, že by ellric někoho urážel!
to mluví za vše, že si debil
A abych nezapomel. Je to genialni album. Naprosta bomba. Tesim se na na vic nez na Manowar coz mluvi za vse ;)
urcite to tu uz bylo, ale ja sem novacek ;)
Nevite nekdo o textech cesky? Pozadi, pribehu atd.?
Dik moc
DJ Hooya: Tím jsem chtěl naznačit, že by mohlo být i hůř...
ehm, "díky bohu za takové kopírování" ?
Co tady proboha plácáte o Manowar? Jestli je tam nějaká podobnost, tak u JEDNÉ písně a ještě jen na začátku. A je taky paradox, že když se konečně pokusí o změnu (parádní Silent Dream - tomu říkám ZMĚNA), tak to pisálek samozřejmě ignoruje a plácá něco o kopírování sebe sama. Zaplať pánbůh za takové kopírování. A pomalost? Co takhle třeba bridge hned v úvodní Triumph Or Agony? Ach jo...
*krouti hlavou*
Panove a damy nechapu co vam na novem albu prijde tak hrozne. Rhapsody hraji svuj unikatni styl metalu a diky bohu, ze se nesnazi silene experimentovat a jen decentne sperkuji to co jiz je dokonale. Ano tato deska je o poznani klidnejsi nez jine a co? Pokud nekomu prijde tato hudba nudna, tak predpokladam, ze se dotycnemu tvorba rhapsody ve skutecnosti nikdy nelibila a jen kazdym albem doufa, ze zacnou rhapsody tvorit v jeho duchu a kdyz to neprichazi tak se rozciluje cim dal vic. Podtrzeno a shrnuto, i mne se posledni album libi a to velmi. Je to jejich klasicka hrdinska fantasy. A diky bohu za to. Ale celkove, se tady vetsina ctenaru diva na power atd. metal uplne jinyma usima nez ja takze se ani tak nedivim vasim reakcim. Ale srovnavat rhapsody s manowarem je opravdu trapne. Takze jen tak dal Rhapsody.
to ti Darkmoor nikdy nezapomene :)))))))
V jisté BDM RPG hře vytváříte ultimátní postavu a její charakteristiky definujete následovně: Násilí: 100%, Technické skills: 100%, Skladatelská inteligence: 100%, Šarm: 100%, Oddanost 100%, Laskavost: 0%. Do kolonky "Jméno" pak vyplníte: DEFEATED SANITY.
Už poněkolikáté zní otázka stejně: Zničil Einar Solberg další desku jinak velice talentované kapely? Odpověď zní: Zase to zvládl. Jeho hlasový projev je jak chilli. Koření. Měl by se používat citem. Když se tam toho najebe hodně, nedá se to žrát.
Hele, Blake Judd ještě žije. Enfant terrible (ale současně i schopný skladatel) US blacku je (znovu) zpět a tentokráte doručuje tradičněji pojatou kolekci. Šlape mu to dobře, tělo už má sice životem zhuntované, mysl však zůstává stále čerstvá.
Návrat po šestnácti letech. Navíc víceméně autorská deska Roberta Smitha. Navazují na nejlepší kousky své diskografie a současně se zbytečně neopakují. Poslouchám to poslední dva týdny a moje dojmy stále rostou.
Bilanční a v rámci možností i moderní album zároveň. Typičtí BODY COUNT místy výrazně oživení působením hostů. Album sotva překvapí něčím neotřelým, ale dá se mu odolávat jen do prvního výkřiku "madafaká". Pak už je to zase všechno zpátky v 90's.
Faust a spol. tentokrát více přitlačili na pilu a natočili o poznání méně přátelskou desku. Více black metalu a méně zjemňujících prvků. I tak je materiál pěkně diversifikovaný, jen je méně přístupný a chybí mu ona zpěvnost, vzletnost a naléhavost.
Čistý death/doom. Špinavý, jeskynním marastem až po krk nasáklý. Ale také spíše jednoduchý, držící se jako klíště žánrových standardů bez nejmenší ochoty alespoň základně experimentovat. Co mu však nechybí, je tolik potřebná neotesanost a hrubozrnnost.
Vložit diskusní příspěvek