OPETH - The Last Will And Testament
Návrat niekam k "Ghost Reveries" so zvukom posledných albumov. Stávka na istotu, ktorá však za vrcholmi tvorby zaostáva. Navyše, mňa osobne rozprávač pri sústredenejšom posluchu tohto koncepčného albumu irituje.
GENGHIS TRON - Dead Mountain Mouth - zpět na článek
-
Cockless Elegy
27.10.2006 09:06Buky: Tak díky Tobě jsem si sehnal GTI a je to výborné:-)
wollo
24.10.2006 19:05Sakra já si teď vzpomněl, že Grotesque Through Incoherence mám už asi 2 měsíce doma:-), akorát já si moc nepamatuju názvy, tak jsem používal ten zjednodušenější GTI. Samozřejmě souhlasim a taky doporučuju - perfektní věc.
wollo
24.10.2006 17:44BuKy - Tak jestli ty kapelky co uvádíš budou v podobnym duchu jako GENGHIS TRON, tak jdu samozřejmě do nich. Zvláště když ta druhá kapela, jak uvádíš, je francouzská, jelikož fratící mají řádně úchylnou scénu:-)
BuKy
24.10.2006 17:14noisy - moc pěkná a výstižn metafora se ti na konci povedla, jen co je pravda... :)
nicméně i tahle deska dokáže být mnoha posleších vlídn a přívětivá, ale tak je to ostatně u všech tech-chao...
Genghis Tron jsem si zamiloval.
rovněž mimo jiné doporučuju zběsilou partu tech-chao-grind-metal-core partu Arsonists Get All The Girls, kde se taktéž roubí elektronika na naprosto prasáckou jízdu, tam ale vyloženě plní funkci koření a hudební směřování zdaleka tolik neovlivňuje...
no a Francouze Grotesque Through Incoherence už snad každý, kdo četl tuhle recku, zná...
DEFEATED SANITY - Chronicles Of Lunacy
V jisté BDM RPG hře vytváříte ultimátní postavu a její charakteristiky definujete následovně: Násilí: 100%, Technické skills: 100%, Skladatelská inteligence: 100%, Šarm: 100%, Oddanost 100%, Laskavost: 0%. Do kolonky "Jméno" pak vyplníte: DEFEATED SANITY.
LEPROUS - Melodies Of Atonement
Už poněkolikáté zní otázka stejně: Zničil Einar Solberg další desku jinak velice talentované kapely? Odpověď zní: Zase to zvládl. Jeho hlasový projev je jak chilli. Koření. Měl by se používat citem. Když se tam toho najebe hodně, nedá se to žrát.
NACHTMYSTIUM - Blight Privilege
Hele, Blake Judd ještě žije. Enfant terrible (ale současně i schopný skladatel) US blacku je (znovu) zpět a tentokráte doručuje tradičněji pojatou kolekci. Šlape mu to dobře, tělo už má sice životem zhuntované, mysl však zůstává stále čerstvá.
THE CURE - Songs Of A Lost World
Návrat po šestnácti letech. Navíc víceméně autorská deska Roberta Smitha. Navazují na nejlepší kousky své diskografie a současně se zbytečně neopakují. Poslouchám to poslední dva týdny a moje dojmy stále rostou.
BODY COUNT - Merciless
Bilanční a v rámci možností i moderní album zároveň. Typičtí BODY COUNT místy výrazně oživení působením hostů. Album sotva překvapí něčím neotřelým, ale dá se mu odolávat jen do prvního výkřiku "madafaká". Pak už je to zase všechno zpátky v 90's.
DJEVEL - Natt Til Ende
Faust a spol. tentokrát více přitlačili na pilu a natočili o poznání méně přátelskou desku. Více black metalu a méně zjemňujících prvků. I tak je materiál pěkně diversifikovaný, jen je méně přístupný a chybí mu ona zpěvnost, vzletnost a naléhavost.
Vložit diskusní příspěvek