MÚR - Múr
Pětice mladíků, co na obalu alba vypadá jako chlapecká kapela z devadesátek, vybublala z islandského podzemí s pozoruhodně vyspělým materiálem. „Múr“ se pohybuje někde na pomezí progresivního metalu, doomu a post-metalu. Výborné album.
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
bach
já sem měl ,,čest´´ Bacha vidět na zmíněném koncerte.... kdo má trochu soudnost a viděl to,musel se nad jeho výkonem pěveckým i vizuálním spíš usmívat.Jednoduše obtloustlej šašek co zpěv utopil v chlastu..na živo bída z nouzí
bach
axl z bachem se nedaj srovnávat v duetu
Neřek bych že byl Bach nejlepší z celýho koncertu, ale byl výbornej. Duet s Axlem ovšem podle mýho jednoznačně vyzněl ve prospěch Mr. Rose
bach
nejlepší z celýho konzertu
Prej byl výbornej.
Byl nekdo na Bachovi v lete kdyz tu hral s G'n'R ?Docela by me zajimalo, jaky to bylo, protoze report se tu tusim neobjevil...
Solinger na Bacha nemá, to je pravda, ale špatný neni.
Tragedie
Jak se dočítám tak Stray má patrně k SKID ROW nostalgický vztah, jinak by tohle nemohl napsat. Ač jindy nejsem přehnaný kritik u SR si servítky brát nebudu.Nová tvář kapely mě příjde jenom stínem minulé a na Sebastiana nový pěvec nemá ani náznakem.To že už nejsou hoši na obálkách časopisů neni totiž tím že hoši zestárli ale jejich současnou muzikou která už dávno nemá to drive ala SLAVE TO THE GRIND.Proto fandům starých SR doporučuju novinku si nepouštět - budete zklamaní - bohužel..! Osobně mám pocit že hoši dost tápou kam se dneska zařadit a na desce je to znát.
Tohle je psychedelická bestie, která je mnohem dusnější než cokoliv z minulosti. A jde vám po krku. Pomalu, ale pevně a vytrvale. Aneb opravdu šťavnatá porce halucinogenního, technického a lehce bizarního disso death metalu.
Je to vskutku těžký poslech. Přesně takový, jaký u takto pojaté nahrávky má být. Zvuk se opravdu povedl. Je těžký, má tlak a výrazně se podílí na faktu, že vám deska nedá nic zadarmo. Pakliže jí dáte šanci, odměna v podobě jedinečné žánrovky se dostaví.
Jen málokdy tak dokonale jméno kapely přiléhá jak na styl, tak na zvuk. Amák vyrobil naprosto tučný bažinatý sound, který skvěle funguje s hudbou i vokálem rozkročeným mezi skřehotavou black metalovou polohu a čistý zpěv trochu evokující například Načevu.
Ja mám pocit, že Švédi sa vrátili až niekam k "Deliverance" a skutočne som nečakal, že ma to bude baviť až takto. Prvé vypočutia prinášajú zvedavosť a radosť; rastie to!
Aktuální EP ukazuje dvě tváře současně. Zprvu klasický symfonický patos, pak ovšem skladby „200 Years“ a „Live The Tale“, které se bez sborových refrénů obejdou, a hned je to o třídu lepší. Tudy vede cesta z tvůrčí smyčky a bezradnosti posledních alb.
Je to úplne posledný album THE CURE? Dôstojnejší odchod si neviem predstaviť. Spočiatku nenápadný album si ma postupne omotal melancholickou atmosférou. Hustý oblak hmly, z ktorej sa mi nechce hľadať cestu von. ,,Disintegration" pre toto desaťročie.
Vložit diskusní příspěvek