Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
jj, škoda jen že pak odešly všechny tvé spolužačky pryč a já tam zůstal sám :DD
Young Widows brali dech!
a vůbec... předchozí večerní hodiny byly psycho jako svině, přičemž celej zážitek skvěle zintenzivňovalo Nothing od Meshu, přičemž afterparty taktéž v klidu... že Deadmane? ;)
mě taky víc bavili Young Widows ;)
tak to je bez debat zvedam palecek pro Young Widows - vynikajici, az na obcasny az prilis psychedelicky kytary. Akimbo jsme uz jen dostali a dokoukali, obcas dobre (i velmi), ale jinak -jak by rekli dr kotek- stadionovka, Mastodon Lemmy by mel radost :-)
Akimbo & YW
Heh, já tam byl taky. Koncert to byl opravdu povedený. Osobně se mi líbili víc agresivnější a údernější Akimbo, YW ale taky ušli a bylo vidět, že vědí co hrají a umějí to zatraceně dobře! Navíc sem si nechal od kluků podepsat plakát, takže mám i hezkou vzpomínku:) Opravdu to byl skvělý zážitek!
Už poněkolikáté zní otázka stejně: Zničil Einar Solberg další desku jinak velice talentované kapely? Odpověď zní: Zase to zvládl. Jeho hlasový projev je jak chilli. Koření. Měl by se používat citem. Když se tam toho najebe hodně, nedá se to žrát.
Hele, Blake Judd ještě žije. Enfant terrible (ale současně i schopný skladatel) US blacku je (znovu) zpět a tentokráte doručuje tradičněji pojatou kolekci. Šlape mu to dobře, tělo už má sice životem zhuntované, mysl však zůstává stále čerstvá.
Návrat po šestnácti letech. Navíc víceméně autorská deska Roberta Smitha. Navazují na nejlepší kousky své diskografie a současně se zbytečně neopakují. Poslouchám to poslední dva týdny a moje dojmy stále rostou.
Bilanční a v rámci možností i moderní album zároveň. Typičtí BODY COUNT místy výrazně oživení působením hostů. Album sotva překvapí něčím neotřelým, ale dá se mu odolávat jen do prvního výkřiku "madafaká". Pak už je to zase všechno zpátky v 90's.
Faust a spol. tentokrát více přitlačili na pilu a natočili o poznání méně přátelskou desku. Více black metalu a méně zjemňujících prvků. I tak je materiál pěkně diversifikovaný, jen je méně přístupný a chybí mu ona zpěvnost, vzletnost a naléhavost.
Čistý death/doom. Špinavý, jeskynním marastem až po krk nasáklý. Ale také spíše jednoduchý, držící se jako klíště žánrových standardů bez nejmenší ochoty alespoň základně experimentovat. Co mu však nechybí, je tolik potřebná neotesanost a hrubozrnnost.
Nejvíce přístupná deska GAEREA. Portugalci sice stále preferují rychlá tempa, ale materiál zároveň různě zahlazují, kudrnatí a zjemňují. A vesele do něj integrují jeden post-metalový prvek za druhým. Black metal pro masy, nicméně velmi pěkně složený.
Vložit diskusní příspěvek