NAILS - Every Bridge Burning
Rezavá a drásavá sedmnáctiminutovka, která v tempu polevuje až u poslední skladby. V čem ale nesleví je hutnost, talk a brutalita, která je pro NAILS signifikantní. Po všech směrech povedené navázání na minulou desku.
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
DKM: jj, podla mna jedna z naj veci co vznikla za posledne roky v tomto zanri. Uz sa tesim na novinku, mala by byt uz coskoro von.
Bizz - velká čest pro mne:-)
Rakva - Redemption se mi líbí moc, jen jsem opomenul na druhý pohled
je jasne, ze mne jako hroticovi se II=I zamlouva o chloupek vic, nicmene v recce s panem autorem souhlasim. hodne dobra deska!!!
Inak mi neda neporovnat tuto dosku s Redemption - The Fullness of Time. Podla mna skvely priklad toho ako ked dvaja robia to iste, moze byt na jednej strane vynikajuca doska a na druhej nudny nepodarok. Samozrejme tou nudou myslim Andromedu. :)
Naopak redaktori MP maju evidentne iny nazor ako tak citam recenzie.. :)
Ja v tomto pripade zdielam nazor s Marigoldom. Nic svetoborne na tom nevidim. Oba predchadzajuce albumy sa mi zdaju byt lepsie aj ked na II=I to uz hosi hodne prehnali .. Najviac mi sedi prva doska, tato ma naopak nebavi.
Zvuk mě nijak neuráží. Když je něco takhle dobrý, tak se nad zvukem většinou ani nestihnu pozastavit.
Ale když tak vo tom mluvíte, tak asi jo, je trošku nevýraznej. Vo to je ale výraznější obsah.
Práce s rytmem. Dechberoucí je slabý slovo.
no tys uzrál, tyhle metallicovský riffy jsou fakt ZLO
Rád bych, kdyby lidi nevěřili Darkmoorovi, že "No Guidelines" je nudná. :)
Tahle píseň mě přesvědčila, že i v dnešní době lze vymyslet fajn riff - a to už jsem fajn riff neslyšel tak 3 roky (co se týče nově vycházejících nahrávek) a myslel jsem si, že všechno už tu bylo. Lahůdková záležitost. Kdyby byla půlhodinová píseň postavená na takovym riffu, bylo by to furt málo! :)
Morty: Ani ne, ale mně to vinou toho zvuku nějak splývá...
nj, A.C.T. budou taky, snad
Bubeník už trhá blany u A.C.T. a tí vydali posl. album u InsideOut. Tak tajne dúfam, že to bol Thomasov zámer, pretože ten zvuk je fakt nevýrazný.
vike to chce mit syrove, marimu to pripada moc uhlazene - sakra kuciii, vy jste tam nejak zdrsneli :-D
Fajnové album, ale nějak pořád nechápu to nadšení kolem... hodně mi vadí zvuk a ta celková uhlazenost.
asi by je to nenechali dělat doma na koleni
ale moc nechápu, proč u inside ještě nejsou, když inside vydávají z tohohle ranku kdejakou sračku a takovej potenciál nevycítí?
ja musim s darkmoorem souhlasit, jedna z mala veci (nebo mozna snad jedina) posledni doby, co ma smrnc, ksicht a hudebni jiskru :-)
no jo, Massacre, takí InsideOut by si zvuk trochu inak postrážili
byť v tom zvuku jsou velké rezervy
snad příště
aha, tak to promiň, za to zklamání
MI se to zdá parádní:-)
Tusim POS jsi hodnotil taky kolem 9 a protoze vetsinou byvas dost kriticky, tak jsem cekal o hodne lepsi a zajimavejsi nahravku... na mne je to silene uhlazene, nacancane, ani trochu syrove...
Rezavá a drásavá sedmnáctiminutovka, která v tempu polevuje až u poslední skladby. V čem ale nesleví je hutnost, talk a brutalita, která je pro NAILS signifikantní. Po všech směrech povedené navázání na minulou desku.
Další alternativa pro příznivce BORKNAGAR je tato parta z Rocky Mountain. Sice nic převratného, ale jízda je to patřičně ostrá i melodická, plná hezkých momentů a přesvědčivé instrumentace. I střídání growlingu a čistého vokálu je namixováno s přehledem.
Páni muzikanti, hoďte tam něco svižného a veselého, kytary ať závodí s klávesami. Dobré, to je ono. Trochu kýčovité jak ti Taliáni STAMINA. A kdo je ten starý pěvec v novém čepci? Ale, nebyl on u ROYAL HUNT? Dobře jste to skloubili, radost poslechnout.
V pátek nás čeká masivní exploze v podobě novinky německých kanonýrů, to se cítím oprávněn tvrdit už na základě luxusního čtyřpísňového EP, které obsahuje ten nejlepší melodický black / death s hnilobným pachem obinadel a lidského masa. Fans do haptáku!
A jsou zpět. Po dekádě odmlky. Opět rozjuchaní, lehce infantilní, ale hlavně maximálně kreativní a hraví. Deska, u které se prostě nejde nepohupovat do rytmu. Je v tom nezbedná nakažlivost.
Řecký instrumentální postrock, jenž koketuje s blackgazem, ambientem i cinematickou hudbou, který se nebojí ani klávesových ploch a piana. Fascinující vizuál skvěle odráží znepokojivost a melancholičnost jejich hudby.
Další španělský příspěvek do už nyní bohaté nadílky výborných doom metalových nahrávek letošního roku. „Espectres“ je klasický, dřevní a čistý doom, přesto stále velmi emotivní a prodchnutý krásně ponurou atmosférou.
Vložit diskusní příspěvek