OPETH - The Last Will And Testament
Návrat niekam k "Ghost Reveries" so zvukom posledných albumov. Stávka na istotu, ktorá však za vrcholmi tvorby zaostáva. Navyše, mňa osobne rozprávač pri sústredenejšom posluchu tohto koncepčného albumu irituje.
DEATH BEFORE DISCO - Barricades - zpět na článek
-
flooder
13.12.2006 18:25Při poslechu mě spíše než metalcore napadá emocore. Trochu mi připomínají rozpadlé Grade.Ale rozhodně výborné album a v dnešní záplavě NWOAHM i originální.
spyros
12.12.2006 17:41chybicka se vloudila
2Noisy: Chybicka se vloudila. Myslel som prave na ten "komercne trendovy" Bullet for My Valentine. Mne sa to paci a potencial tam je vacsi ako u Trivium alebo Killswitch napr. :-D
Noisy
12.12.2006 13:46je zde spousta zvukově vybočujících "akustických" pasáží, ale přiznávám, že jsem nezkoumal co z toho je hrané na bouzouki a co jsou jen zvukové efekty ostatních nástrojů, to je asi nad mé síly
leif
12.12.2006 12:32hrají na bouzuki? to musí být zajímavé v metalcoreu, ale v recce to není zmíněno, tak ten nástroj je tam asi dost upozaděný?
Noisy
11.12.2006 20:34metalcore vlivů je tam podle mě hodně, je to skupina, která na dané scéně vyrostla a je k ní často zařazována.
recenze Underoath není jistá, možná to napíšu, ale nic neslibuju
ChAkO
11.12.2006 20:28fuha, pri pocuvani tohto albumu ma termin metalcore teda vobec nenapadol... ok, miestami hej, ale ako celok by som to neoznacoval...
a recenzia na novy Underoath sa nechysta? :P
Noisy
11.12.2006 17:15spyros: pozor, o My Bloody Valentine zde nepadlo jediné slovo, Bullet FOr My Valentine je úplně jiná skupina
spyros
11.12.2006 17:03MBV
Mna z "tradicneho" Heavy Metalu praveze oslovili najviac v poslednej dobe My Bloody Valentine + Gojira...
Noisy
11.12.2006 14:42v čem konkrétně jsou trendoví?
BuKy
11.12.2006 14:41uf.
docela nechutná trendovka.
DEFEATED SANITY - Chronicles Of Lunacy
V jisté BDM RPG hře vytváříte ultimátní postavu a její charakteristiky definujete následovně: Násilí: 100%, Technické skills: 100%, Skladatelská inteligence: 100%, Šarm: 100%, Oddanost 100%, Laskavost: 0%. Do kolonky "Jméno" pak vyplníte: DEFEATED SANITY.
LEPROUS - Melodies Of Atonement
Už poněkolikáté zní otázka stejně: Zničil Einar Solberg další desku jinak velice talentované kapely? Odpověď zní: Zase to zvládl. Jeho hlasový projev je jak chilli. Koření. Měl by se používat citem. Když se tam toho najebe hodně, nedá se to žrát.
NACHTMYSTIUM - Blight Privilege
Hele, Blake Judd ještě žije. Enfant terrible (ale současně i schopný skladatel) US blacku je (znovu) zpět a tentokráte doručuje tradičněji pojatou kolekci. Šlape mu to dobře, tělo už má sice životem zhuntované, mysl však zůstává stále čerstvá.
THE CURE - Songs Of A Lost World
Návrat po šestnácti letech. Navíc víceméně autorská deska Roberta Smitha. Navazují na nejlepší kousky své diskografie a současně se zbytečně neopakují. Poslouchám to poslední dva týdny a moje dojmy stále rostou.
BODY COUNT - Merciless
Bilanční a v rámci možností i moderní album zároveň. Typičtí BODY COUNT místy výrazně oživení působením hostů. Album sotva překvapí něčím neotřelým, ale dá se mu odolávat jen do prvního výkřiku "madafaká". Pak už je to zase všechno zpátky v 90's.
DJEVEL - Natt Til Ende
Faust a spol. tentokrát více přitlačili na pilu a natočili o poznání méně přátelskou desku. Více black metalu a méně zjemňujících prvků. I tak je materiál pěkně diversifikovaný, jen je méně přístupný a chybí mu ona zpěvnost, vzletnost a naléhavost.
Vložit diskusní příspěvek