Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
(to je zas retardovana stylistika :-/)
kombinace burton+deftones se mi take nelibi, ale asi z jinych duvodu :)
kazdopadne jsem saturday night wrist v poslednich mesicich parkrat poslouchal a je to skvele. asi lepsi jak stejnojmenne, u white pony uz bych byl na vazkach. kazdopadne velka spokojenost.
konecne...
1] Burton by musel zmentosit, aby po tehle tuctovce sahnul
2] dost mi to pripomina Extol... tzn velmi rychle vycpi, zacne nudit a zapadne do prumeru, kterym de facto je...
Je to suprově melancholické. Až bude chtít Tim Burton natočit svůj další podivně krásný film, třeba chytne po Deftones...
inac deftones super hudba , vadi u nich iba ten starsne coolovy numetalovy image ,kt si vytvaraju okolo seba
to bol Chino vzdy taky pri sebe alebo som si az teraz vsimol?:)
Sračka
Je to sračka. Chino má už úplně vychlastanej hlas. A chybí tomu ta agresivita z Adrenaline, Around the fur. Popřípadě ty něžné melodie z White Pony. Pro mě mají význam pouze tyto alba. To nové album jsem si poslechnul jednou a víckrát už nemusím. A to je deftones jedna z mých nejoblíbenějších kapel.
1*
Dokonale. Uz hodne dlouho se mi nestalo, abych nejakou desku poslouchal stale dokola.. ale proste se neslo nabazit.
Ja som to ešte nepočul, ale Deftones sú moja obľúbená banda, takže to bude pecka! Cul som len tu prvú pesničku - hole in the earth je to veľmi emočné. Začiatok ma trochu sklamal, ale ten tvrdší koniec ma dostal:)
...<3
Podle mě je to nejzásadnější album letošního roku a mělo by dostat grammy.A taky je to jedno z nejdlepších alb co sem měl možnost slyšet.
to je to pravé EMOcore nádherná deska skoro jsem chvílema plakal
Už si přesně nevzpomínám, ale snad ani mé doposud nejmilejší Around The Fur mne v době svého vydání nechytlo u srdéčka tolik, jako tahle chutná aktuální novinka.
Irové pokračují ve své vizi neotřele pojatého a math rockem ušpiněného post rocku, jako by se stále snažili vyrovnat debutu, kterým se blýskli již v roce 2009. Opět chybí asi jen špetka, aby to bylo na potlesk.
Tento projekt táhne především charakteristický vokál Donovana Melero z HAIL THE SUN, což ve spojení se Sergio Medinou z ROYAL CODA znamená ono emotivně bolavé ukřičené post hardcore inferno, které odkazuje k domovským skupinám obou zmíněných hudebníků.
Rakouská brutální parta si za tematickou oblast své tvorby vybrala sériové vrahy. Je tedy asi logické, že těžiště i jejich třetího alba je deathgrindový nářez. A je to slušná porce třeba pro příznivce belgických ABORTED.
Klasický "Rogga" Johansson a jeho user-friendly death metal. Letos sice nemá oslnivou formu (viz slabší PAGANIZER), ale stále je to se ctí. Minulá deska byla lepší, ale i tady si skalní fanoušek najde to své. Hned po prvním poslechu vidíte všechny karty.
Trochu emařiny, trochu punkrocku a špetka indie melancholie. KOVADLINA řiznutá CARCIO RADIO. Ve výsledku celkem pozitivní vibe. Nová kapela se staronovými tvářemi a Banánem u mikrofonu. Hardcorovější MŇÁGA? Možná.
Tahle britská parta si prostě musí vybrat co chce. Koncept, ve kterém střídáte mělký emotivní rock a temnou post metalovou vlnu šilhající po blackaze v konečném důsledku působí jako zmatlaný dort od Pejska a Kočičky.
Nesúhlasím úplne s kolegom Shnoffom, že „PowerNerd“ je „ezo“. Devinovej potrhlosti je v textoch síce dosť, no v prvom rade ide o priamočiary prog’n'roll, ktorý strhne a baví od začiatku až do konca. Ad koniec: na „Ruby Quaker“ sa už so Shnoffom zhodneme.
Vložit diskusní příspěvek