MÚR - Múr
Pětice mladíků, co na obalu alba vypadá jako chlapecká kapela z devadesátek, vybublala z islandského podzemí s pozoruhodně vyspělým materiálem. „Múr“ se pohybuje někde na pomezí progresivního metalu, doomu a post-metalu. Výborné album.
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Nějak mi to nejde souhlasit. Z desek je fakt neznám, přišlo mi jednu dobu nějak přenihilistováno a slyšet z desek jsem je nechtěl, ale na živo to je opravdu dobré. Atmosféru na posledním koncertu (ten Sázava fest v Abatonu) vytvořili (aspoň pro mě) úžasnou a to jen hudebně, neb přes půlku koncertu byla mlha a nic jsem neviděl. Jak říkám, ten večer to bylo celé jeden velký průser (přes kapacitu narváno,fronty,vedro,nefungující šatna už v půl deváté......) a Nihilists mi přesto nechali na všechny tyhle sračky zapomenout a užít si zbytek večera. Osobní názor, že.
Omlouvám se za hrubost, provázející náhlou erupci hněvu...
nějaké electro mám rád, ale tohle mi přijde tupé
poněkud obhrouble řečeno, nicméně v podstatě souhlasím. Didžina 80tých v novém kabátku, jejíž dnešní popularitu příliš nechápu.
Sorry, ale sonja nezpívá, pouze zoufale nevýrazně ječí (ach, kdyby byla aspoň hezká...), trapný pózy jí ale jdou, to je bez debat. Hudba, kterou hrají, je nehorázná vykrádačka elektro kapel z 80 let, hraná navíc diletantsky a bez špetky nápadu. Pouze výkřiky do tmy a macho přístup - My jsme kultovní kapela!!! Všichni se z nás teď po*erte!
Tahle kapela je trapná trapná trapná
Viděl jsem je i živě a z jejich bezduchýho klepce pro cool lidičky si pamatuju hlavně úděsnou snahu vytvářet kolem sebe nějakou auru tajemnosti či co.
Trapný a ještě trapnější...
Fuj
Na deskách nevím, ale na živo bestiální !!!!
Zimní Sázava fest v Abatonu byl jeden velkej průser, až na NIHILISTS, to byla lahůdka.
Do uší tahle hudba leze překvapivě lehce, ale... ale...
Tohle je psychedelická bestie, která je mnohem dusnější než cokoliv z minulosti. A jde vám po krku. Pomalu, ale pevně a vytrvale. Aneb opravdu šťavnatá porce halucinogenního, technického a lehce bizarního disso death metalu.
Je to vskutku těžký poslech. Přesně takový, jaký u takto pojaté nahrávky má být. Zvuk se opravdu povedl. Je těžký, má tlak a výrazně se podílí na faktu, že vám deska nedá nic zadarmo. Pakliže jí dáte šanci, odměna v podobě jedinečné žánrovky se dostaví.
Jen málokdy tak dokonale jméno kapely přiléhá jak na styl, tak na zvuk. Amák vyrobil naprosto tučný bažinatý sound, který skvěle funguje s hudbou i vokálem rozkročeným mezi skřehotavou black metalovou polohu a čistý zpěv trochu evokující například Načevu.
Ja mám pocit, že Švédi sa vrátili až niekam k "Deliverance" a skutočne som nečakal, že ma to bude baviť až takto. Prvé vypočutia prinášajú zvedavosť a radosť; rastie to!
Aktuální EP ukazuje dvě tváře současně. Zprvu klasický symfonický patos, pak ovšem skladby „200 Years“ a „Live The Tale“, které se bez sborových refrénů obejdou, a hned je to o třídu lepší. Tudy vede cesta z tvůrčí smyčky a bezradnosti posledních alb.
Je to úplne posledný album THE CURE? Dôstojnejší odchod si neviem predstaviť. Spočiatku nenápadný album si ma postupne omotal melancholickou atmosférou. Hustý oblak hmly, z ktorej sa mi nechce hľadať cestu von. ,,Disintegration" pre toto desaťročie.
Vložit diskusní příspěvek