MÚR - Múr
Pětice mladíků, co na obalu alba vypadá jako chlapecká kapela z devadesátek, vybublala z islandského podzemí s pozoruhodně vyspělým materiálem. „Múr“ se pohybuje někde na pomezí progresivního metalu, doomu a post-metalu. Výborné album.
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
US metal, rock,core
Keď som prvý krát počul kapely ako Staind, ktoré sa objavili po vlne Grunge veľmi ma to potešilo. Godsmack, Staind, Pop Evil, 3 doors down a mnoho iných z mladších by som spomenul napr. Daughtr či Silent season ...no proste jedna balada. No je pravda, že nájsť medzi nimi rozdiely je čím ďalej tým viac zložitejšie. kapelám ako trivium som do dnes neprišiel na chuť a preto nebudem hodnotiť. Čo však je na nich také čo ma zabíja je takmer totálne na vlas rovnaký screaming. ja až moc charkteristický. potom je tu aj vlna Kornovských kapiel, ktoré sú rozoznateľné snáď iba kvalitou produkcie. No každopádne ma američania tešia osobitne juhoameričania s projektami okolo Cavalerovcov. Teším sa novú Sepultúru. Myslím, že amíci sú v tvrdej muzike viac srdciari.
myslím, že to bolo vážne, you angry old man :)
Vike: Ironie? Víš jak? U Tebe nikdo nikdy neví. :))
pekne, Honzo
Tohle je psychedelická bestie, která je mnohem dusnější než cokoliv z minulosti. A jde vám po krku. Pomalu, ale pevně a vytrvale. Aneb opravdu šťavnatá porce halucinogenního, technického a lehce bizarního disso death metalu.
Je to vskutku těžký poslech. Přesně takový, jaký u takto pojaté nahrávky má být. Zvuk se opravdu povedl. Je těžký, má tlak a výrazně se podílí na faktu, že vám deska nedá nic zadarmo. Pakliže jí dáte šanci, odměna v podobě jedinečné žánrovky se dostaví.
Jen málokdy tak dokonale jméno kapely přiléhá jak na styl, tak na zvuk. Amák vyrobil naprosto tučný bažinatý sound, který skvěle funguje s hudbou i vokálem rozkročeným mezi skřehotavou black metalovou polohu a čistý zpěv trochu evokující například Načevu.
Ja mám pocit, že Švédi sa vrátili až niekam k "Deliverance" a skutočne som nečakal, že ma to bude baviť až takto. Prvé vypočutia prinášajú zvedavosť a radosť; rastie to!
Aktuální EP ukazuje dvě tváře současně. Zprvu klasický symfonický patos, pak ovšem skladby „200 Years“ a „Live The Tale“, které se bez sborových refrénů obejdou, a hned je to o třídu lepší. Tudy vede cesta z tvůrčí smyčky a bezradnosti posledních alb.
Je to úplne posledný album THE CURE? Dôstojnejší odchod si neviem predstaviť. Spočiatku nenápadný album si ma postupne omotal melancholickou atmosférou. Hustý oblak hmly, z ktorej sa mi nechce hľadať cestu von. ,,Disintegration" pre toto desaťročie.
Vložit diskusní příspěvek