OPETH - The Last Will And Testament
Návrat niekam k "Ghost Reveries" so zvukom posledných albumov. Stávka na istotu, ktorá však za vrcholmi tvorby zaostáva. Navyše, mňa osobne rozprávač pri sústredenejšom posluchu tohto koncepčného albumu irituje.
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Hm, Never Neverland možná, ale u Alice a Set buď prosím konkrétní.
Podle mého glorifikovaná Alice in Hell, Never Neverland a Set the World on Fire obsahují taky vatové songy.
To zas bude flame... :-D
To určitě jo, ale v porovnání z prvními třemi alby slabý odvar. Hodně vaty.
@ david.ch: "Jistě, Carnival Diablos se povedla." <= Pak tedy nestojí vše po KotK za prd. Dobré skladby se najdou i na dalších albech ač nejsou tak povedená jako právě Carnival Diablos (mé nejoblíbenější od Annihilator).
Tak pro mě byl nejlepší Aaron Randall. Vůbec celá sestava a album Set The World On Fire byla bomba a to neuvěřitelně nedoceněná. Vůbec nevadilo, že byla vyměklá. Bylo to nápadité jako první dvě desky. King Of The Kill se ještě dá, ale zbytek stojí za prd. Už se jen lépe a hůře opakuje. Jistě, Carnival Diablos se povedla.
@ Sepulcore: Někdy mi vůbec nevadí. Je dost možná jedinej zpěvák co zazpívá vše co kdy kapela nahrála, bohužel bez jakékoliv přidané hodnoty. Další výhodou je, že nyní je Annihilator čtveřice, což je pro byznismana Waterse dobré, že nemusí platit 5. člena v kapele. Randy Rampage nebyl schopen zpívat melodicky a byl nespolehlivej a Coburn Pharr to zas prý nedával živě.
Joe Comeau . Padden je hroznej. Současnej, minulej i budoucí, furt hroznej.
to k.eight.a:
A co říkáš na současníka Paddena? Mě tak nějak pořád přijde nemastnej neslanej...
Já měl nějraději Joea Comeau na postu vokalisty Annihilator, ale Jeff byl taky výbornej.
O,o
Apropós: Je velká škoda, že tady na Metalopoli není zrecenzovaných vícero desek Annihilator. Uvítal bych to všema deseti.
to Kary
Shodou náhod jsem zrovna teď doplňoval 'Never, Neverland' a 'Alice In Hell' do své sbírky Annihilator. Jsou to vynikající fošny, ale stejně... tak nějak se mi za mikrofonem stějně nejvíc líbil samotnej Jeff Waters ('King of the Kill'). Jeho hlas mám z desek Annihilator prostě nejraději.
Never, Neverland
Never, Neverland je společne s By inheritace od Artillery moje nejoblíbenější album vůbec. Tohle když si pustim, to mam v uších orgie.
ad DJ Hoyvna / Alice on hell rules!
Top ten internet albums 1989:
1.Sepultura Beneath The Remains
2.Testament Practice What You Preach
3.Exodus Fabulous Disaster
4.Annihilator Alice In Hell
5.Savatage Gutter Ballet
6.King Diamond Conspiracy
7.Morbid Angel Altars Of Madness
8.Metal Church Blessing In Disguise
9.Dream Theater When Dream And Day Unite
10.Voivod Nothingface
Top ten internet ako aj critics albums 1990 je Annihilatorsfrei
http://www.bnrmetal.com/v2/topten.php?Year=1990
PS -ale to hodnotenie Orchid je fakt pruser ... :-)
A to se mi ještě v rámci toho "alba" Couple Suicide líbí nadprůměrně. Špatný to je, no.
Jeff je vynikající zpěvák, škoda že v současný době už blbne a dělá sr*čky. Jako hluboký klín Angely ti to nezachrání Jeffe .-) Prostě M E T A L :D
Pro mě byl nejlepší zpěvák Annihilator (jinak kytarista) Joe Comeau (Carnival Diablos, Waking the Fury).
sorry za offtopic
Orchid [19 reviews, average 82%]
Blackwater Park [19 reviews, average 79%]
http://www.metal-archives.com/
takze tak
Alice in Hell : 11 reviews, average 86%
Never, Neverland : 11 reviews, average 83%
http://www.metal-archives.com/
mě se stejně nejvíc líbilo, když si svoje skladby zpíval Jeff sám ( King of the kill je pro mě vrchol ) Měl nejpříjemnější barvu hlasu ze všech zpěváků Annihilator.
haha, tak to ani omlyem :o)
Návrat niekam k "Ghost Reveries" so zvukom posledných albumov. Stávka na istotu, ktorá však za vrcholmi tvorby zaostáva. Navyše, mňa osobne rozprávač pri sústredenejšom posluchu tohto koncepčného albumu irituje.
V jisté BDM RPG hře vytváříte ultimátní postavu a její charakteristiky definujete následovně: Násilí: 100%, Technické skills: 100%, Skladatelská inteligence: 100%, Šarm: 100%, Oddanost 100%, Laskavost: 0%. Do kolonky "Jméno" pak vyplníte: DEFEATED SANITY.
Už poněkolikáté zní otázka stejně: Zničil Einar Solberg další desku jinak velice talentované kapely? Odpověď zní: Zase to zvládl. Jeho hlasový projev je jak chilli. Koření. Měl by se používat citem. Když se tam toho najebe hodně, nedá se to žrát.
Hele, Blake Judd ještě žije. Enfant terrible (ale současně i schopný skladatel) US blacku je (znovu) zpět a tentokráte doručuje tradičněji pojatou kolekci. Šlape mu to dobře, tělo už má sice životem zhuntované, mysl však zůstává stále čerstvá.
Návrat po šestnácti letech. Navíc víceméně autorská deska Roberta Smitha. Navazují na nejlepší kousky své diskografie a současně se zbytečně neopakují. Poslouchám to poslední dva týdny a moje dojmy stále rostou.
Bilanční a v rámci možností i moderní album zároveň. Typičtí BODY COUNT místy výrazně oživení působením hostů. Album sotva překvapí něčím neotřelým, ale dá se mu odolávat jen do prvního výkřiku "madafaká". Pak už je to zase všechno zpátky v 90's.
Faust a spol. tentokrát více přitlačili na pilu a natočili o poznání méně přátelskou desku. Více black metalu a méně zjemňujících prvků. I tak je materiál pěkně diversifikovaný, jen je méně přístupný a chybí mu ona zpěvnost, vzletnost a naléhavost.
Vložit diskusní příspěvek