Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Reaper, skvela recenzia, uplne sa s nou stotoznujem.
Paci sa mi, ze aj napriek tomu, ze technickych kapiel v "poslednej dobe" pribudlo, je kazda svojim sposobom jedinecna. Spawn Of Possession, Necrophagist, Martyr,... vsetko kapely, ktore maju vlastny ksicht. Tak to ma byt :)
A nezostava mi nic ine, iba dufat, ze tuto kapelu uvidim niekedy nazivo. Na YouTube sa da najst par ich videii z koncertu, kde hraju strasie skladby, v celkom dobrej kvalite. Doporucujem pozriet :)
No je to hodně slušný, ale asi tomu budu muset ještě pár poslechů věnovat než ohodnotím.
nameless, faceless, neverborn + felony + dead horizon 124 = \m/
No tak tohle je sila. Slozitost, ktera ma smysl. Nadherne se to posloucha. V nekterych partech mi to pripomina Atheist. Pro me jedna z top 5 rocku 2006.
vás ten druhý "Focus" ještě nepustil? :-) No uvidíme co bude za deset let...
pockejte, vsak jak strap psal ve svym view, z tyhle desky se za 10let bude citovat :-)
No, MARTYR toho se SOP moc společného nemají, snad jen, že obě kapely vyhrávají zatraceně kvalitní technodeath. Jinak ta "nálada" starších spolků tam cítit jednoznačně je...
fakkkkkkkkt moc dobry album ktorý bezdebaty konkuruje Spawn OF POSSESION. Vo mne osobne to evokuje skor podobne nalady ako pri pocuvani spheres od pestilence.
PANZERFAUST dech nedošel, ba právě naopak, tetralogii "The Suns Of Perdition" totiž uzavřeli zcela triumfálním způsobem. Komplexní, chytře poskládaná deska, která vrcholí ve své druhé polovině. Takové "The Damascene Conversions" se prostě nejde nabažit.
Posedmé a opět neotřelé, napěchované po okraj hudebním dějem, který mě nepřestává překvapovat v hledání neobjevených cest mezi mathrockem a post-náladovkou. Pocta lidem i místům. Hravé, šílené a vtahující svoji neopakovatelnou atmosférou.
Půlhodina emocemi a expresivitou natlakovaného HC papiňáku. Screamo vokál nutně nemusí být pro každého, ale parádně čitelný a průrazný zvuk a značná naléhavost hovoří jasnou řečí. K tomu jeden z coverartů roku. Deska i pro žánrové ignoranty, jako jsem já.
Reinkarnace švédské devadesátkové kapely, která se svého času svezla s proudem melodického death metalu. Staří páprdové se nedávno po dvaceti letech dali znovu dohromady, aby si zahráli už jen pro radost. Možná pro radost, ale zato pěkně zostra.
Polská deska snažící se prodat djent a progresivní metal v jeho instrumentální podobě. Velká spousta hostů, z nichž nejvíce září asi jméno Jeffa Loomise. Výsledek trochu sráží stále stejné postupy, okatě fádní djentové zářezy a poněkud unylé melodie.
Instrumentální projekt frontmana ELDER Nicka DiSalvo je asi přesně takový, jaký bychom od něj čekali. Tedy plný psychedelie a progresivní rockové klasiky, obsahuje ale i plnější stonerrockovou složku. Příjemné album bez překvapení.
Progresivní metalcore, který nese všechna stylová klišé, ale rozhodně mu nechybí švih a tempo. A vlastně je to i pestré, od death razance přes deathcore až po djent a melodické vyhrávky. Výsledek je sice takové načančané nic, ale za poslech stojí.
Vložit diskusní příspěvek