Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Reaper, skvela recenzia, uplne sa s nou stotoznujem.
Paci sa mi, ze aj napriek tomu, ze technickych kapiel v "poslednej dobe" pribudlo, je kazda svojim sposobom jedinecna. Spawn Of Possession, Necrophagist, Martyr,... vsetko kapely, ktore maju vlastny ksicht. Tak to ma byt :)
A nezostava mi nic ine, iba dufat, ze tuto kapelu uvidim niekedy nazivo. Na YouTube sa da najst par ich videii z koncertu, kde hraju strasie skladby, v celkom dobrej kvalite. Doporucujem pozriet :)
No je to hodně slušný, ale asi tomu budu muset ještě pár poslechů věnovat než ohodnotím.
nameless, faceless, neverborn + felony + dead horizon 124 = \m/
No tak tohle je sila. Slozitost, ktera ma smysl. Nadherne se to posloucha. V nekterych partech mi to pripomina Atheist. Pro me jedna z top 5 rocku 2006.
vás ten druhý "Focus" ještě nepustil? :-) No uvidíme co bude za deset let...
pockejte, vsak jak strap psal ve svym view, z tyhle desky se za 10let bude citovat :-)
No, MARTYR toho se SOP moc společného nemají, snad jen, že obě kapely vyhrávají zatraceně kvalitní technodeath. Jinak ta "nálada" starších spolků tam cítit jednoznačně je...
fakkkkkkkkt moc dobry album ktorý bezdebaty konkuruje Spawn OF POSSESION. Vo mne osobne to evokuje skor podobne nalady ako pri pocuvani spheres od pestilence.
V jisté BDM RPG hře vytváříte ultimátní postavu a její charakteristiky definujete následovně: Násilí: 100%, Technické skills: 100%, Skladatelská inteligence: 100%, Šarm: 100%, Oddanost 100%, Laskavost: 0%. Do kolonky "Jméno" pak vyplníte: DEFEATED SANITY.
Už poněkolikáté zní otázka stejně: Zničil Einar Solberg další desku jinak velice talentované kapely? Odpověď zní: Zase to zvládl. Jeho hlasový projev je jak chilli. Koření. Měl by se používat citem. Když se tam toho najebe hodně, nedá se to žrát.
Hele, Blake Judd ještě žije. Enfant terrible (ale současně i schopný skladatel) US blacku je (znovu) zpět a tentokráte doručuje tradičněji pojatou kolekci. Šlape mu to dobře, tělo už má sice životem zhuntované, mysl však zůstává stále čerstvá.
Návrat po šestnácti letech. Navíc víceméně autorská deska Roberta Smitha. Navazují na nejlepší kousky své diskografie a současně se zbytečně neopakují. Poslouchám to poslední dva týdny a moje dojmy stále rostou.
Bilanční a v rámci možností i moderní album zároveň. Typičtí BODY COUNT místy výrazně oživení působením hostů. Album sotva překvapí něčím neotřelým, ale dá se mu odolávat jen do prvního výkřiku "madafaká". Pak už je to zase všechno zpátky v 90's.
Faust a spol. tentokrát více přitlačili na pilu a natočili o poznání méně přátelskou desku. Více black metalu a méně zjemňujících prvků. I tak je materiál pěkně diversifikovaný, jen je méně přístupný a chybí mu ona zpěvnost, vzletnost a naléhavost.
Čistý death/doom. Špinavý, jeskynním marastem až po krk nasáklý. Ale také spíše jednoduchý, držící se jako klíště žánrových standardů bez nejmenší ochoty alespoň základně experimentovat. Co mu však nechybí, je tolik potřebná neotesanost a hrubozrnnost.
Vložit diskusní příspěvek