OBSCURE SPHINX - Emovere
Tři skladby s celkovou stopáží 29 minut, tomu říkám správná plocha pro EP sludge doomového stylu. Studiový návrat po mnoha letech se polské skupině hnané charismatickým ženským vokálem jednoznačně povedl.
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
predator - ve val verde jako fiktivni zemi, ale tocenej byl na dvou mistech - jednak ve skutecne dzungli nekde v mexiku a dotacky byly v kalifornii (obycejnej lesik, kde se mctiernan snazil naraficit stromky aspon tak, aby to vypadalo dzungloidne :)) - aspon tusim, nedavno jsem k tomu videl dokument (druhe dvd specialni edice), snad si to nepletu s twin peaks (prvni zabery skutecne z okoli seattlu, zbytek kalifornie)
Jo, Komando taky. Plus pár dalších filmů, kde se to hodilo...
Ve Val Verde je Komando, ne?
A já měl za to, že Predator je v Asii. Holt už jsem to neviděl nějakých 15 až 20let.
Četa je kult, kdysi můj TOP film, budu si ho muset připomenout :-)
Predátor je Val Verde, pokud se nemýlím.
NIekde v strednej Amerike tuším.
Predator je v Kambodži alebo Kolumbii? :o)
JInak Nebe a země je třetí film ze Stoneovy vietnamské trilogie. Na ten se letos nedostane. Možná někdy příště:-)
Predator se neodehrával ve Vietnamu;-)
Ale první Rambo by se dal zařadit do toho druhé pomyslného kvalitativního sledu filmů z Vietnamu:-)
Subeer: Načasování nebylo náhodné;-)
Rambo dvojka a Predator nebudou?
:-)
Zajimavy serial nas ceka.
Rad bych jeste poukazal na filmy Heaven And Earth (Nebe a země) a A Bright Shining Lie (Jasná lež) - tyhle filmy daleko lepe vysvetluji o cem ten konflikt vlastne byl a navic jsou paralelne provazeny i zivotnimi pribehy.
Ceta - je vseobecne o zvrhlosti valek a dala by se zasadit i jinam a Apo.. je valka na LSD.
Jinak k znovusjednoceni Vietnamu doslo 30.4.1575 -takze zacatek serialu nacasovany temer dokonale
Apokalypsu hodnotím výš.
Pozoruhodné je i to, že u nás je nejlépe hodnocená Četa, v mezinárodním měřítku je až daleko za Apokalypsou... což plně sdílím :o)
Myslím, že do kina to mohlo hlavně díky té kritické ostrosti
Jinak díky za recenzi, je to můj nejoblíbenější film z Vietnamu.
Jeden z mála amerických (ne-li vůbec jedinej) filmů o Vietnamu, které u nás hraly ještě před revolucí.
Mělo to něco do sebe, to předělávání plakátů...
Tenhle tenkrát do 18 let nepřístupný film jsem viděl v kině asi v 15-16ti letech (nějak jsem proklouzl :-) a společně s Vetřelcem jedničkou to byl tehdy můj největší filmový zážitek.
Pamatujete prosklené vitríny: Dnešní program/Příští program, ve čtvrtek střídání :-) ?
Dobový plakát:
http://www.terryhoponozky.cz/images/product/image/8695/autor-5533-oww.jpg
Tři skladby s celkovou stopáží 29 minut, tomu říkám správná plocha pro EP sludge doomového stylu. Studiový návrat po mnoha letech se polské skupině hnané charismatickým ženským vokálem jednoznačně povedl.
Jedni z mála u nás (ne-li vůbec jediní) představitelé zatuchlého hnilobného death/doomu o sobě dávají vědět novým EP, jehož trojice chorobných songů také jasně demonstruje fakt, že tato obluda už dozrála na úroveň plnohodnotného alba. Čím dříve, tím lépe!
Pokračování, která neukončují děj, to mají těžké. Druhé Silo je pomalé, vláčné a nestane se v něm vlastně nic, co by se nevešlo do jednoho dvou dílů. Nečtenářům knih navíc nemusejí být zřejmé všechny pohnutky jednajících. Tak snad to třetí řada narovná.
Ruské skupiny většinou ignoruji, ale než jsem si všiml, že je tahle z Jekatěrinburgu, upoutal mě jejich starosvětský thrash. Nic převratného se sice neděje, spíš je to jako výlet zpět časem, ale pro pamětníka celkem dobrý.
Keith Buckley (ex-EVERY TIME I DIE) jako by se svými kumpány zkoušel štěstí v hodně melodickém metalcore, nebo možná spíše post-hardcore, ale na mě je to hodně plytké a podbízivé. BETTER LOVERS, kde působí další členové ETID, jsou úplně jiná liga.
Trochu Red Dead Redemption pro čtenářky Marianne. Pod krví a špínou se schovávají scenáristická klišé a dutá schémata revizionistických westernů. Má to sice patřičně gritty look, ale nekouše to. Spousta sentimentu a neschopnosti poradit si s postavami.
Veteráni stonerrockového stylu toho mají za sebou už hodně, ale stále jim to hodně sluší a tak i album roku 2024 v sobě nese odkaz na klasické devadesátky a tedy dobu, kdy tahle skupina tvořila po boku KYUSS historii.
Vložit diskusní příspěvek