NAILS - Every Bridge Burning
Rezavá a drásavá sedmnáctiminutovka, která v tempu polevuje až u poslední skladby. V čem ale nesleví je hutnost, tlak a brutalita, která je pro NAILS signifikantní. Po všech směrech povedené navázání na minulou desku.
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
predator - ve val verde jako fiktivni zemi, ale tocenej byl na dvou mistech - jednak ve skutecne dzungli nekde v mexiku a dotacky byly v kalifornii (obycejnej lesik, kde se mctiernan snazil naraficit stromky aspon tak, aby to vypadalo dzungloidne :)) - aspon tusim, nedavno jsem k tomu videl dokument (druhe dvd specialni edice), snad si to nepletu s twin peaks (prvni zabery skutecne z okoli seattlu, zbytek kalifornie)
Jo, Komando taky. Plus pár dalších filmů, kde se to hodilo...
Ve Val Verde je Komando, ne?
A já měl za to, že Predator je v Asii. Holt už jsem to neviděl nějakých 15 až 20let.
Četa je kult, kdysi můj TOP film, budu si ho muset připomenout :-)
Predátor je Val Verde, pokud se nemýlím.
NIekde v strednej Amerike tuším.
Predator je v Kambodži alebo Kolumbii? :o)
JInak Nebe a země je třetí film ze Stoneovy vietnamské trilogie. Na ten se letos nedostane. Možná někdy příště:-)
Predator se neodehrával ve Vietnamu;-)
Ale první Rambo by se dal zařadit do toho druhé pomyslného kvalitativního sledu filmů z Vietnamu:-)
Subeer: Načasování nebylo náhodné;-)
Rambo dvojka a Predator nebudou?
:-)
Zajimavy serial nas ceka.
Rad bych jeste poukazal na filmy Heaven And Earth (Nebe a země) a A Bright Shining Lie (Jasná lež) - tyhle filmy daleko lepe vysvetluji o cem ten konflikt vlastne byl a navic jsou paralelne provazeny i zivotnimi pribehy.
Ceta - je vseobecne o zvrhlosti valek a dala by se zasadit i jinam a Apo.. je valka na LSD.
Jinak k znovusjednoceni Vietnamu doslo 30.4.1575 -takze zacatek serialu nacasovany temer dokonale
Apokalypsu hodnotím výš.
Pozoruhodné je i to, že u nás je nejlépe hodnocená Četa, v mezinárodním měřítku je až daleko za Apokalypsou... což plně sdílím :o)
Myslím, že do kina to mohlo hlavně díky té kritické ostrosti
Jinak díky za recenzi, je to můj nejoblíbenější film z Vietnamu.
Jeden z mála amerických (ne-li vůbec jedinej) filmů o Vietnamu, které u nás hraly ještě před revolucí.
Mělo to něco do sebe, to předělávání plakátů...
Tenhle tenkrát do 18 let nepřístupný film jsem viděl v kině asi v 15-16ti letech (nějak jsem proklouzl :-) a společně s Vetřelcem jedničkou to byl tehdy můj největší filmový zážitek.
Pamatujete prosklené vitríny: Dnešní program/Příští program, ve čtvrtek střídání :-) ?
Dobový plakát:
http://www.terryhoponozky.cz/images/product/image/8695/autor-5533-oww.jpg
Rezavá a drásavá sedmnáctiminutovka, která v tempu polevuje až u poslední skladby. V čem ale nesleví je hutnost, tlak a brutalita, která je pro NAILS signifikantní. Po všech směrech povedené navázání na minulou desku.
Další alternativa pro příznivce BORKNAGAR je tato parta z Rocky Mountain. Sice nic převratného, ale jízda je to patřičně ostrá i melodická, plná hezkých momentů a přesvědčivé instrumentace. I střídání growlingu a čistého vokálu je namixováno s přehledem.
Páni muzikanti, hoďte tam něco svižného a veselého, kytary ať závodí s klávesami. Dobré, to je ono. Trochu kýčovité jak ti Taliáni STAMINA. A kdo je ten starý pěvec v novém čepci? Ale, nebyl on u ROYAL HUNT? Dobře jste to skloubili, radost poslechnout.
V pátek nás čeká masivní exploze v podobě novinky německých kanonýrů, to se cítím oprávněn tvrdit už na základě luxusního čtyřpísňového EP, které obsahuje ten nejlepší melodický black / death s hnilobným pachem obinadel a lidského masa. Fans do haptáku!
A jsou zpět. Po dekádě odmlky. Opět rozjuchaní, lehce infantilní, ale hlavně maximálně kreativní a hraví. Deska, u které se prostě nejde nepohupovat do rytmu. Je v tom nezbedná nakažlivost.
Řecký instrumentální postrock, jenž koketuje s blackgazem, ambientem i cinematickou hudbou, který se nebojí ani klávesových ploch a piana. Fascinující vizuál skvěle odráží znepokojivost a melancholičnost jejich hudby.
Další španělský příspěvek do už nyní bohaté nadílky výborných doom metalových nahrávek letošního roku. „Espectres“ je klasický, dřevní a čistý doom, přesto stále velmi emotivní a prodchnutý krásně ponurou atmosférou.
Vložit diskusní příspěvek