Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
racik: to je pocitac - na nej nereaguj.
navic neumi ani pravopys - to je na dalsi BAN.
nn, shlédnout = pohledět shora dolů, v tomhle případě je správně zhlédnout
a neni nahodou mozne oboji, tzn s/zhlednuti... ?
No jo, no...
Ve "zhlédnutí" se píše "z" a "dnešní moderní a uspěchaná doba" je klišé jak prase, ale s hodnocením filmu v zásadě souhlas.
2500 A.C.
Marigold: Mne prijde, ze je to jedno, jestli je to rok 2500 nebo univerzalni vsehocas. V roce 2500 (kdybychom se ho teda ciste nahodou jako lidstvo dockali) to bude podle me urcite splyvat.
Mam to v merku, mam to v merku. V prvnim kvartalu letosniho roku jsem mam v kalendari nejvyraznejsim pismem oznacen Babel, Millerovskou 300 a prave Fontanu. Prvni zasek mam za sebou. Screeny a ukazky z Fontany vypadaji opravdu uchvatne - o vikendu jdu na vec:-)
Souhlas s Marigoldem. Na tomhle filmu je fajn, že nechává dost prostoru pro diváka, aby si to přebral po svém, nic nediktuje...
necro: Nevím, jestli se ten film tváří, nebo jestli to o něm lidé vyvozují... on skutečně není žádným filozofickým briliantem, složitá forma a df. jednoduchá myšlenka, ale podle mého krásně ztvárněná.
Film, který se tváří, že je něco víc než ve skutečnosti je. Na první podívání lehké zklamání (holt hype), na druhé docela nuda. Samotný soundtrack je mnohem lepší než film.
Docela mě zaujal tralier, ve kterém je poslední rovina označena jako 2500 po Kristu... přitom z mnoha indícií filmu vyplývá, že tahle rovina je vlastně duchovní reflexí hrdinova vývoje, podobně jako je španělská linie jakýmsi alternativním komentářem k rovině ústřední... navíc ta se dá zcela bez problémů vykládat jako další duchovní pouť Tomase, iniciovaná knihou jeho ženy... Aspoň já jsem film vnímal jako jednu souvislou linii, komentovanou a dotvářenou dvěma fantaskními komentáři, jedním historickým a jedním imaginárním.
Uplnou nahodou jsem na to zasel do kina a jednoduse mi to prislo uzasne. Urcite se da najit spousta vyhrad, ale ten den to pro me byla koncentrovana deprese.
Naprosto uchvatna je hudba, k jiz zminovanemu Clintu Mansellovi a Mogrwai bych dodal, ze se na tom podilel jeste Kronos Quartett.
Posedmé a opět neotřelé, napěchované po okraj hudebním dějem, který mě nepřestává překvapovat v hledání neobjevených cest mezi mathrockem a post-náladovkou. Pocta lidem i místům. Hravé, šílené a vtahující svoji neopakovatelnou atmosférou.
Půlhodina emocemi a expresivitou natlakovaného HC papiňáku. Screamo vokál nutně nemusí být pro každého, ale parádně čitelný a průrazný zvuk a značná naléhavost hovoří jasnou řečí. K tomu jeden z coverartů roku. Deska i pro žánrové ignoranty, jako jsem já.
Reinkarnace švédské devadesátkové kapely, která se svého času svezla s proudem melodického death metalu. Staří páprdové se nedávno po dvaceti letech dali znovu dohromady, aby si zahráli už jen pro radost. Možná pro radost, ale zato pěkně zostra.
Polská deska snažící se prodat djent a progresivní metal v jeho instrumentální podobě. Velká spousta hostů, z nichž nejvíce září asi jméno Jeffa Loomise. Výsledek trochu sráží stále stejné postupy, okatě fádní djentové zářezy a poněkud unylé melodie.
Instrumentální projekt frontmana ELDER Nicka DiSalvo je asi přesně takový, jaký bychom od něj čekali. Tedy plný psychedelie a progresivní rockové klasiky, obsahuje ale i plnější stonerrockovou složku. Příjemné album bez překvapení.
Progresivní metalcore, který nese všechna stylová klišé, ale rozhodně mu nechybí švih a tempo. A vlastně je to i pestré, od death razance přes deathcore až po djent a melodické vyhrávky. Výsledek je sice takové načančané nic, ale za poslech stojí.
Irové pokračují ve své vizi neotřele pojatého a math rockem ušpiněného post rocku, jako by se stále snažili vyrovnat debutu, kterým se blýskli již v roce 2009. Opět chybí asi jen špetka, aby to bylo na potlesk.
Vložit diskusní příspěvek