Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
racik: to je pocitac - na nej nereaguj.
navic neumi ani pravopys - to je na dalsi BAN.
nn, shlédnout = pohledět shora dolů, v tomhle případě je správně zhlédnout
a neni nahodou mozne oboji, tzn s/zhlednuti... ?
No jo, no...
Ve "zhlédnutí" se píše "z" a "dnešní moderní a uspěchaná doba" je klišé jak prase, ale s hodnocením filmu v zásadě souhlas.
2500 A.C.
Marigold: Mne prijde, ze je to jedno, jestli je to rok 2500 nebo univerzalni vsehocas. V roce 2500 (kdybychom se ho teda ciste nahodou jako lidstvo dockali) to bude podle me urcite splyvat.
Mam to v merku, mam to v merku. V prvnim kvartalu letosniho roku jsem mam v kalendari nejvyraznejsim pismem oznacen Babel, Millerovskou 300 a prave Fontanu. Prvni zasek mam za sebou. Screeny a ukazky z Fontany vypadaji opravdu uchvatne - o vikendu jdu na vec:-)
Souhlas s Marigoldem. Na tomhle filmu je fajn, že nechává dost prostoru pro diváka, aby si to přebral po svém, nic nediktuje...
necro: Nevím, jestli se ten film tváří, nebo jestli to o něm lidé vyvozují... on skutečně není žádným filozofickým briliantem, složitá forma a df. jednoduchá myšlenka, ale podle mého krásně ztvárněná.
Film, který se tváří, že je něco víc než ve skutečnosti je. Na první podívání lehké zklamání (holt hype), na druhé docela nuda. Samotný soundtrack je mnohem lepší než film.
Docela mě zaujal tralier, ve kterém je poslední rovina označena jako 2500 po Kristu... přitom z mnoha indícií filmu vyplývá, že tahle rovina je vlastně duchovní reflexí hrdinova vývoje, podobně jako je španělská linie jakýmsi alternativním komentářem k rovině ústřední... navíc ta se dá zcela bez problémů vykládat jako další duchovní pouť Tomase, iniciovaná knihou jeho ženy... Aspoň já jsem film vnímal jako jednu souvislou linii, komentovanou a dotvářenou dvěma fantaskními komentáři, jedním historickým a jedním imaginárním.
Uplnou nahodou jsem na to zasel do kina a jednoduse mi to prislo uzasne. Urcite se da najit spousta vyhrad, ale ten den to pro me byla koncentrovana deprese.
Naprosto uchvatna je hudba, k jiz zminovanemu Clintu Mansellovi a Mogrwai bych dodal, ze se na tom podilel jeste Kronos Quartett.
Aktuální EP ukazuje dvě tváře současně. Zprvu klasický symfonický patos, pak ovšem skladby „200 Years“ a „Live The Tale“, které se bez sborových refrénů obejdou, a hned je to o třídu lepší. Tudy vede cesta z tvůrčí smyčky a bezradnosti posledních alb.
Je to úplne posledný album THE CURE? Dôstojnejší odchod si neviem predstaviť. Spočiatku nenápadný album si ma postupne omotal melancholickou atmosférou. Hustý oblak hmly, z ktorej sa mi nechce hľadať cestu von. ,,Disintegration" pre toto desaťročie.
Návrat niekam k "Ghost Reveries" so zvukom posledných albumov. Stávka na istotu, ktorá však za vrcholmi tvorby zaostáva. Navyše, mňa osobne rozprávač pri sústredenejšom posluchu tohto koncepčného albumu irituje.
V jisté BDM RPG hře vytváříte ultimátní postavu a její charakteristiky definujete následovně: Násilí: 100%, Technické skills: 100%, Skladatelská inteligence: 100%, Šarm: 100%, Oddanost 100%, Laskavost: 0%. Do kolonky "Jméno" pak vyplníte: DEFEATED SANITY.
Už poněkolikáté zní otázka stejně: Zničil Einar Solberg další desku jinak velice talentované kapely? Odpověď zní: Zase to zvládl. Jeho hlasový projev je jak chilli. Koření. Měl by se používat citem. Když se tam toho najebe hodně, nedá se to žrát.
Hele, Blake Judd ještě žije. Enfant terrible (ale současně i schopný skladatel) US blacku je (znovu) zpět a tentokráte doručuje tradičněji pojatou kolekci. Šlape mu to dobře, tělo už má sice životem zhuntované, mysl však zůstává stále čerstvá.
Návrat po šestnácti letech. Navíc víceméně autorská deska Roberta Smitha. Navazují na nejlepší kousky své diskografie a současně se zbytečně neopakují. Poslouchám to poslední dva týdny a moje dojmy stále rostou.
Vložit diskusní příspěvek