MOGWAI - The Bad Fire
Nové album skotských MOGWAI opět těží ze soundtrackových zkušeností skupiny, ale současně je cítit snaha vrátit se k postrockovým kořenům a především po produkční stránce ostřejšímu soundu. Tady bude co naposlouchávat.
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
pánové, tleskám za inteligentní diskusi, která slouží jako výtečný doplněk k recenzi. Takhle se mi to líbí :)
muj nazor
Rad bych se pridal k obhajobe Dead Reckoning. Desku mam doma tyden a slysel jsem ji uz vic nez 10x. Singl jsem si koupil pred mesicem a do vydani cele desky jsem ho denne i nekolikrat poslouchal. Stale me to bavi a DR je pro me jasny kandidat na desku roku 2007. Prvni poslech me trochu zklamal, ale jen co jsem proniknul pod povrch a naposlouchal skladby, co jsem neznal ze singlu, tak jsem musel zmenit nazor. Na zacatku mi to take prislo sablonovite, tak jsem si dal schvalne po sobe Hypothetical, Critical Mass, Subsurface a Dead Reckoning... kazda deska je tak napul podobna, napul odlisne. Vsude jsou zachovane typicke postupy kapely, tvrde riffy a silne melodie, ale vsude se najde neco, co minule nebylo. DR je jednoznacne tvrdsi, na druhou stranu bych rekl i o neco pristupnejsi. Pilot In The Sky Of Dreams se v klidu vyrovna velkym skladbam jako Falling Away nebo Mission Profile, a podobne se da tvrdit i treba o Fighting For Breath ci One Degree Down. I ty kratsi, primocarejsi skladby jsou zdarile. Na desce nenachazim slabe misto, je velmi vyrovnana a libi se mi od zacatku do konce, vcetne bonusove coververze (a chvalim i pekny digipack). Dead Reckoning se opravdu odlisuje od predesle tvorby vic, nez se muze zdat, ale chce to poslouchat, ne jenom slyset. A ze to neni nic prekombinovaneho ve stylu poslednich trech alb Dream Theater, to neni vubec na skodu. Urcite bych Threshold nevylucoval s progmetalove skatulky, je treba rozlisovat progmetal jako oznaceni stylu s charakteristickymi rysy a progresivni muziku odpovidajici skutecnemu vyznamu toho slova progresivni. U Threshold si cenim originalniho vyrazu, je to totiz neco odlisneho od vetsiny progmetalovych kapel, ktere zretelne berou inspiraci od Dream Theater. A zpevaka jako je Mac, to taky kazda skupina nema.
texty a nadhlad su podla mna vyraznou pridanou hodnotou.
chapem, ale minimalne co do pouzitych postupov su obe kapely porovnatelne. osobne zrejme davam vacsiu vahu textovej stranke, co uz ... mam rad, ked slova nie su len zvuky, co dost tolerujem, lebo v sucastnosti to je bieda.
ale to je přeci uplně pochopitelné - poslední THERION je pro MĚ OSOBNĚ trefa do černého - prostě moje krevní skupina, téměř bez výhrad
poslední THRESHOLD jsou ok, ale to album pro MĚ OSOBNĚ není tak silné a myslím, že už se k němu zas tak často vracet nebudu - jak sem již uvedl, postrádá to tu správnou jiskru
a stejně je divné porovnávat uplně odlišné kapely - kort, když každý to vnímá individuálně - to máš jak s ženskejma - blondýny vs. tmavovlásky, když je někdo vysazenej na jeden typ, těžko maximálně ocení ten druhej, třebaže to bude zrovna dokonalá superkočka, nebo třeba auta např. audi vs. bmw - auta prakticky téměř bez chyb a přesto mají své odpůrce i zastánce
doufám že chápeš co chci naznačit
tych 6/10=malo bolo myslene ako priemer. 100 ludi, sto chuti.
2 marigold: obcas sa mi zda, ze by si chcel od kapiel skoro nadludske vykony, napr. druhu polovicu scarsick v neklasickom style prvej casti. pritom by islo o pokracovanie perfect element pII, takze by to nepohlo s part I splynut dokopy (scarsick je akysi prolog). recenzia samozrejme ako vzdy vyborna, z jej textu by som akurat povacsinou predpokladal vyssie hodnotenie (to som mal na mysli).
2 milda: 100 ludi, 100 chuti. bez diskusie. ale v com su produkcia, spev, hudobne vykony, texty,... horsie ako therion. therion tiez vyuziva sablonu, klasicke postupy, ma (podla mna) dost horsie texty a sklza tiez k absolutnej priamociarosti. therion tiez vyuziva hard rockove triky (v horsom pripade cisty speed), prijemne sa to pocuva.
ja citim v novom thresholde nadhlad a atmosferu, co posuva (aj predchadzajuce albumy) vyrazne vyssie. a na dr to doviedli k dokonalosti. pytam sa len na to, v com spociva ten rozdiel minimalne 2 tried (4 body).
6/10 je za tento album z mojho pomerne objektivneho pohladu malo
:-)))) už jen tahle věta nabádá k tomu nereagovat - fakt tomu nerozumím, deska se mi celkem líbí, ta známka stále značí nadprůměr - že z toho nejsem zas tak odvázanej jako M_h je zřejmé - ale vůbec nevidím smysl nějaké polemiky a přesvědčování ve stylu "JAKTOŽESTESINEVŠIMLITĚCHSKVĚLÝCHPASÁŽÍ??? !!!"
zrovna od posluchače této kapely bych čekal větší nadhled a nelpění na vlastním - zdánlivě správném - pohledu na věc
m_h: Podívej se na moje progové recenze a řekni mi, kdy jsem něco dodrbal... ve spoustě případů jsem spíše nařknutelný z opaku...
prave to, ze sa cely cas netlaci na pilu, sa mi paci najviac. ziadny naj refren z celeho albumu sa tu nenajde. album je kompaktny ako pocitovka, plynie postupne. nie je to o jednom tracku, ale o celom albume. mozme to nazvat konceptualnost ;-).
... vsetko je na spravnom mieste. a prave to asi niektori jedinci necitia.
hodnotenie od marigolda chapem, lebo nema vo zvyku precenovat, skor vsetko dodr... ale co ti ostatni (najma milda :-))
Jak jsem řekl, na nové šabloně THRESHOLD jsem nic moc zábavného neviděl ani na minulé desce, nijak mě nenadchla ani tentokrát. Nevadí mi přímočarost, vadí mi, že tahle deska je s výjimkou 2-3 skladeb bez vzruchu a opravu skvělých momentů. Jak vidíš z reakcí kolegů, nejsem sám.
na priamociarosti nie je nic zle, ved preco nie. a okate sebavykradanie sa zatial nekona (inspirovanie sa najde).
maju sablonu, ktora plati a neupada do trapnosti.
tie texty su velmi dobre, najma ak sa berie do uvahy, ze ide o klasicke pesnickove texty (nie pain of salvation a podobne). vsade je sama depresia, umieranie, same doomove klise. doom uz prerazil aj do popu :-). pri death reckoning si nemozem povedat, sakra, zase sa rozchadza x-ty krat s frajerkou (pocuj headbanger, dost sa to tam prepiera). je to o niecom. a to ma velmi malo kapiel, a tie, co hraju "priamociary melodicky" rock s hlavou a patou je sakramensky malo.
. v pravom zmysle progresivny nie je (a nikdy nebol) ani dream theater. dt hra "len" pestru hudbu, ide skor o mix ako fuziu, kde nevznika progres... je to samozrejme vec nazoru.
Co se týček spojení pocitů a decentní instrumentální komplexnosti, můžu doporučit poslední desku SIEGES EVEN nebo švédské WOLVERINE... těmhle kapelám současná tvorba T. sahá někam těsně nad pás.
Neoposlouchanost? Překombinovanost? Bože, vždyť je to hard rockově přímočará deska... podobně jako ta minulá... Pocity už jsou opravdu na mojí straně aparátu hodně zředěné, kde jsou ty časy, kdy ě dostávaly na kolena dokonalé harmonie Falling Away. Tady není jediné tak vygradované místo. Co chceš slyšet o textech? Vždy je měli slušné, ale že bych z nich byl na větvi...
pouzite postupy su klasicke, ale su v tom pocity, urcita neopocuvanost, dostatocna prekombinovanost.
keby ste naozaj hodnotili na zaklade absolutneho novatorstva vsetky albumy, tak by mozno nad priemerom bol mozno len scarsick + zopar dalsich uchylnosti.
a co hodnotenie textov???
Z mého pohledu je tohle album o dvě třídy pod Crtical Mass i Hypothetical, prostě proto, že melodie jsou zvětralé, slyšené a skladby absolutně postrádají nějaký moment překvapení. Je to sázka na jistotu. V progu mám myslím celkem naposloucháno a tohle album (pokud ho ještě vůbec lze do progu počítat :o)) je pouze velmi lehký nadprůměr.
Preboha ... to su zas prispevky ... :)
2 Lucem: mne sa zda dr urcite lepsi ako critical mass. dr je prepracovanejsi, ma lepsiu produkciu, zvuk a hlavne je variabilnejsi.
a spominanu skladbu sloha-refren prezentuju v maximalnej dokonalosti. uz spominany therion ma dost probelmy s touto stavbou, vid posledne album. cele je to len tak za sebou nahadzane, nedotiahnuta sloha a velmi kratky melodicky napad v refrene.
one degree down je super.
Tak strašný to páni recenzentí zase není
Pravdou je,že je to nejslabší deska od doby Hypothetical.Nicméně v rámci prog metalu je to pořád nadprůměrná fošna,která zaslouží 8.A když už tady někdo naráží na strukturu skladby sloka,refrén,sloka refrén - bridge, záseky atd. KOlik metalových kapel tohle nepoužívá???? :o)
mne uz teda nic neprekvapuje
bomba
....mna tento album velmi milo prekvapil....8.5/10
Nové album skotských MOGWAI opět těží ze soundtrackových zkušeností skupiny, ale současně je cítit snaha vrátit se k postrockovým kořenům a především po produkční stránce ostřejšímu soundu. Tady bude co naposlouchávat.
Postmetalový koktejl, ve kterém je namixováno hodně rozdílných vlivů, od DEFTONES přes náznaky TOOL až k post rocku či dravému i melodickému post hardcore. Trochu zvláštní koktejl, ale říz to rozhodně má.
Moje první setkání s tvorbou této rakouské kapely probíhá za asistence emocemi prosycené muziky z různých "post" žánrů. Je tam dostatek nápadů i děje, aby to utáhlo přes hodinu trvající stopáž a zároveň motivovalo k opětovnému poslechu. Fakt supr chlapy!
Tradiční melodický heavy metal, ovšem výborný. Na desce je vše v pořádku, kvalitním zpěvem počínaje a vymazlenou produkcí konče. V rámci žánru mohu jen doporučit, jen tomu chybí nějaká ta vlastní přidaná hodnota.
Zmar nad zmar. GRAVE DIGGER přestali být opravdu zajímaví někdy kolem alba "Ballads Of A Hangman" (2009) a od té doby už si vlastně jen zoufale tahají ze své riffové zastavárny, co jim dříve nepřišlo dost dobré. A tentokráte to tedy rozhodně dobré není.
Parádní švédský old school death, který se vrací v čase do devadesátek a servíruje správně dusivou porci švédské žánrové klasiky zarámovanou do charakteristického chrastivého zvuku. Tohle by mělo chutnat především fanouškům starých DISMEMBER a ENTOMBED.
Třetí album švédských mladíků přináší zároveň i jejich nejvyspělejší materiál. Přechod k velkému labelu z intenzity jejich groovem načichlého blackujícího thrashe pranic neubral, navíc skupina přidala ještě více šikovnosti při kompozici. Svižný poslech!
Vložit diskusní příspěvek