NAILS - Every Bridge Burning
Rezavá a drásavá sedmnáctiminutovka, která v tempu polevuje až u poslední skladby. V čem ale nesleví je hutnost, talk a brutalita, která je pro NAILS signifikantní. Po všech směrech povedené navázání na minulou desku.
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Akurát počúvam Rubber Soul a som v extáze :)
The Beatles úplne milujem. Viac ako tento album mám ale skôr rád Abbey Road a takisto Revolver. Ako povedal jeden môj kamarát - "Prvá polovica ich albumov má výborné nápady. Tá druhá je však úplný hudobný orgazmus". Plne sa s tým stotožňujem :)
Taky by me to zajimalo, ofiko info je, ze jsou tam opravdu dva kopaky:"The rapid 16th note bass drum fills were done on two bass drums", ale podle me je dost nepravdepodobne, ze by je hral oba najednou Ringo . . . nekde jsem cet, ze bici do tohoto(jako i do jinych) songu nahral Paul, ale i tak, ta rychlost na tu dobu . . . a prece jen, Beatles na tom nebyli kdovijak technicky(no disrespect). Ve hre je i moznost, ze to nahravali dva lidi soucasne a nebo jsou v tom studiove hratky / upravy = to je v jejich pripade docela pravdepodobne.
To viem,že dvojkopák nie je nový vynález,len neviem,či sa nejako spája s Ringom
Ale ona to možná zase až taková blbost není:
The idea for the double bass drum setup came from jazz drummer Louie Bellson when he was still in high school. Double bass drums were used initially by jazz artists such as Ray McKinley and Ed Shaughnessy in the 1940s and 1950s, and popularized in the 1960s by rock drummers Ginger Baker of Cream, Mitch Mitchell of the Jimi Hendrix Experience, Keith Moon of The Who and Nick Mason of Pink Floyd. Double bass drumming later became an integral part of many genres of heavy metal. (zdroj: Wikipedia)
Vzhledem k tomu, kdy bylo album natočeno, je to krajně nepravděpodobné, ale je pravda, že to tak opravdu zní.
Nie je na konci Good Morning Good Morning použitý dvojkopák (cca 02:10)? Či mám bujnú fantáziu?
A co takhle Romeo & Juliet od Dire Straits...
no to hovno..Reunited Again vede..tam je jak láska tělesná, tak láska mateřská, resp. synovská. Navíc láska a úcta k mrtvému a láska k ochraně životního prostředí via činnost půdních destruentů
nejlepsi luvsong je Love Me Tender od Krale Elvise...
Jen to trošku poopravím: Absolutně nejlepším love-songem všech dob je Reunited Again od Broken Hope
Nejlepší popěvky o lásce mají Mayhem..to je snad jasný, ne?
:DDD
Sakra, tak to jsem přehnal, to už se s ním přít nebudu :-)
otecko
Bratr Imhotep hraje lead guitar ve Flussoru - takze odbornik na slovo vzaty.
Boli časy keď som za ten plagátik s uniformami (z Brava) vysolil 150 Kčs...:))
Kdybych se měl chovat podle logiky, tenhle styl neposloucham = sračka,tak bych musel u všech true black metalovejch alb do hodnocení napsat fuck off a dat za jedna, aniž bych je vubec slyšel, protoze true black neposloucham. Zkratka natvrdlost. Ja v tomto případě album radeji nehodnotim.
OH, Natias : To, že někdo fuckuje styl, který zrovna neposlouchá, případně ho nemá rád, rozhodně není jenom výsadou tzv. "metalistů". Tedy pokud si pod pojmem "metalista" nepředstavíte hnedle věrnou kopii Joey DiMaya.
gotta - A co Beatles? :-) Taky fuck?
Jackson fuck off!!!
Rezavá a drásavá sedmnáctiminutovka, která v tempu polevuje až u poslední skladby. V čem ale nesleví je hutnost, talk a brutalita, která je pro NAILS signifikantní. Po všech směrech povedené navázání na minulou desku.
Další alternativa pro příznivce BORKNAGAR je tato parta z Rocky Mountain. Sice nic převratného, ale jízda je to patřičně ostrá i melodická, plná hezkých momentů a přesvědčivé instrumentace. I střídání growlingu a čistého vokálu je namixováno s přehledem.
Páni muzikanti, hoďte tam něco svižného a veselého, kytary ať závodí s klávesami. Dobré, to je ono. Trochu kýčovité jak ti Taliáni STAMINA. A kdo je ten starý pěvec v novém čepci? Ale, nebyl on u ROYAL HUNT? Dobře jste to skloubili, radost poslechnout.
V pátek nás čeká masivní exploze v podobě novinky německých kanonýrů, to se cítím oprávněn tvrdit už na základě luxusního čtyřpísňového EP, které obsahuje ten nejlepší melodický black / death s hnilobným pachem obinadel a lidského masa. Fans do haptáku!
A jsou zpět. Po dekádě odmlky. Opět rozjuchaní, lehce infantilní, ale hlavně maximálně kreativní a hraví. Deska, u které se prostě nejde nepohupovat do rytmu. Je v tom nezbedná nakažlivost.
Řecký instrumentální postrock, jenž koketuje s blackgazem, ambientem i cinematickou hudbou, který se nebojí ani klávesových ploch a piana. Fascinující vizuál skvěle odráží znepokojivost a melancholičnost jejich hudby.
Další španělský příspěvek do už nyní bohaté nadílky výborných doom metalových nahrávek letošního roku. „Espectres“ je klasický, dřevní a čistý doom, přesto stále velmi emotivní a prodchnutý krásně ponurou atmosférou.
Vložit diskusní příspěvek