Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Louža ti nabízí bezplatnou heavy metalovou kůru... no dávat kapela z trucu 1/10, aniž bys věděl, co hodnotíš... to prostě trochu pozérství je, to se nezlob.
Lou : Kde je pointa ?
m4xp4yn3 : ale tohle se dá léčit. Existují specialisti kteří se tím zabývají.
Já to album neslyšel...to je z trucu...toť vše.
Pozérství je, když tu kapelu někdo apriori nesnáší, neuznává a přesto jí poslouchá a dává jí 1/10. MANOWAR potvrdí :o)))
m4yp4...atd. - hehe to by tu vyzeralo keby vsetci zacali davat kapelam ktore nemaju radi automaticky 1/10 :)
Zcela upřímně nesnáším Korn... Dají se tedy Korni nenávidět bez toho, abys to označil za pozérství ?
pozerstvo..
a "nezda" nie je presne slovo, prijde mi proste vtipne..
v-dur : A co se ti jako nezdá ?
Přesně tak. Ačkoli Korn normálně vůbec neposlouchám, tahle placka se mi moc líbí.
obykle tolerujem cudzí názor, ale obe doterajšie hodnotenia v aréne su ROFL :)
som velmi prekvapeny mnozstvom negativnych recenzii na tento album... dost ma to prekvapilo, lebo korn opat raz dokazali, ze nie su len obycajna kapela, ktora stale drhne to svoje, ale ze stale maju mnozstvo napadov, coho je tato doska jasnym dokazom
jedina vycitka by tak mozno sla k zvolenemu track listu
nuz a tych 1/10, co su zatial citatelske hodnotenia... chlapci, zamyslite sa nad sebou
praveze mna Amy Lee celkom milo prekvapila.. niezeby spievala lepsie, alebo mala lepsiu farbu hlasu, ale fakt tam pocut, ze staci trosku napadu do frazovania a priestor na solo s dobrym podkladom, ktory priam ponuka priestor na dopre "vyplnenie" a hned to ide lepsie..
- pekne napsana recka
- hodne povedeny anplagd
- ikdyz Amy v E. mnohem vice 'zpiva', v prime konfrontaci ji Jonathan porazi na hlavu, takze diky za ten napad (a dukaz Amyinych 'moznosti')...
V jisté BDM RPG hře vytváříte ultimátní postavu a její charakteristiky definujete následovně: Násilí: 100%, Technické skills: 100%, Skladatelská inteligence: 100%, Šarm: 100%, Oddanost 100%, Laskavost: 0%. Do kolonky "Jméno" pak vyplníte: DEFEATED SANITY.
Už poněkolikáté zní otázka stejně: Zničil Einar Solberg další desku jinak velice talentované kapely? Odpověď zní: Zase to zvládl. Jeho hlasový projev je jak chilli. Koření. Měl by se používat citem. Když se tam toho najebe hodně, nedá se to žrát.
Hele, Blake Judd ještě žije. Enfant terrible (ale současně i schopný skladatel) US blacku je (znovu) zpět a tentokráte doručuje tradičněji pojatou kolekci. Šlape mu to dobře, tělo už má sice životem zhuntované, mysl však zůstává stále čerstvá.
Návrat po šestnácti letech. Navíc víceméně autorská deska Roberta Smitha. Navazují na nejlepší kousky své diskografie a současně se zbytečně neopakují. Poslouchám to poslední dva týdny a moje dojmy stále rostou.
Bilanční a v rámci možností i moderní album zároveň. Typičtí BODY COUNT místy výrazně oživení působením hostů. Album sotva překvapí něčím neotřelým, ale dá se mu odolávat jen do prvního výkřiku "madafaká". Pak už je to zase všechno zpátky v 90's.
Faust a spol. tentokrát více přitlačili na pilu a natočili o poznání méně přátelskou desku. Více black metalu a méně zjemňujících prvků. I tak je materiál pěkně diversifikovaný, jen je méně přístupný a chybí mu ona zpěvnost, vzletnost a naléhavost.
Čistý death/doom. Špinavý, jeskynním marastem až po krk nasáklý. Ale také spíše jednoduchý, držící se jako klíště žánrových standardů bez nejmenší ochoty alespoň základně experimentovat. Co mu však nechybí, je tolik potřebná neotesanost a hrubozrnnost.
Vložit diskusní příspěvek