Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Huh! Voe. Roger to dneska zase vokouřil. To bude muset Alexi pořádně nažhavit boužskou kládu, aby se mu jen byť jen přiblížil.
vcera nick mason za bicimi.... plakal som ako maly chlapec....
Před začátkem koncertu a ještě prvních deset minut jsem byl za kverulanta s mými řečmi : narcis jeden, rozbil Floydy, egoista, na plakátech kreativní génius Pink Floyd ( na Davida se taktně zapomíná, ale jeho podíl na tvorbě PF je stejně důležitý ..). Nicméně Roger mě dostal. Nádherný čistý zvuk, kupodivu stíhal i hlasově - i když mu především sedí poklidnější skladby z jeho sólové tvorby. Skladby precizně zahrané, skvělá show, skvělí instrumentalisté. Prostě nádhera. Viděl jsem Floydy na Strahově, teď Rogera a ještě tak Davida Gilmoura a jsem spokojený jako želva.
P.S: Postřehy - Kytarista mě dostal tím, že jeho sóla zněla opravdu hóóódně podobně jako Gilmourova. Čekal jsem je jinak zahrané ( viz Watersova Zeď v Berlíně) ale tady mě šokoval. Mánička s kudrlinami a feeling jako prase...
Pak jen se mi zdálo , že od poloviny koncertu za Rogera zpívali parťáci - klávesista a kytarista ( v záběrech jim to od úst šlo přesněji, navíc v písničkách kde byly vícehlasy a barva hlasu nebyla tak rozhodující). Pokud se pletu opravte mě.
Ale to jen na okraj, jinak znovu opakuji- úžasný koncert.
Pink Floyd ma tak nejak sprevadza cely zivot. Nech si kazdy vravi co chce, Waters nad zvyskom Pink Floydu trosku vytrcal a uvedomoval si to aj Gimour, ale rozhodne nechcem Davida nejakym sposobom podcenovat, ved to sa ani neda :-) Kazdopadne koncert Rogera Watersa - jeden z najemotivnejsich zazitkov, vypalil sa mi pekne hlboko do mozgu a srdca. Nic lepsie som nevidel a uvidel by som, keby sa dedkovci konecne zmierili natolko, aby spolu vydrzali hravat o com samozrejme pochybujem. Waters mal skvelu doprovodnu kapelu, aj gitarista sa snazil, aj mu to islo v celku dobre no nebol to Gilmour. Tento koncert mal pre mna niekolko vyznamnych rovin. Na jednej strane koncert samotny, ktory bol uzasny. Druha dolezita rovina bola, ze som tu bol s ludmi, kt. som pred rokmi na PF taknejak "namotal" a aby moja "namotavka" bola v co najvacsom rozsahu museli tam byt so mnou a o to to bolo krajsie. Ludia ktorych mam rad a Roger Waters, co viac si mozem zelat?
PS: V-dur Watersova trvorba mala vzdy viac ci menej politicky podtext, tomu sa asi nedalo vynut :-)
Na Rogerovi som nebol a vdaka recenzii to lutujem este viac. Nic mi na reportoch nevadilo, emocie su legitimne, najma ked su poznacene uprimnostou.
vike: jako vždy "vtipný" a "nad věcí"...
standa, ozzman : jsem rád že se vám report líbí.
Aj ja:-( Snad sem jeste prijede..
zavidim..
No to mas pravdu tie pozy mi tiez pripadaju presne nacasovane a nacvicene pred zrkadlom :) Ale po hudobnej stranke je to skvely koncert. Pristupoval som k nemu trochu pesimisticky, co uz moze byt Waters bez Floydov, ale prijemne ma to prekvapilo.
Na DVD In The Flesh mě neuvěřitelně irituje metrosexuální kytarista se všemi těmi fešáckými pózami... nakonec zlatej bůčkatej Gilmour v sáčku :o)))
Videl som DVD In The Flesh a mal som podobne pocity ako Louza. Dobra recenzia, velmi dobre sa cita. Roger Waters opat presvedcil, ze ma chut hrat a nestratil ani energiu.
standa > Napis Louzovi na redakcni e-mail. Mozna ti posle i nejake cinty ehm teda uryvky ze sveho metaloveho denicku.
Louža to napsal pěkně. Mám rád recenze, v kterých se autor vypíše ze svých pocitů a zaujme jasné stanovisko. Takové ty nemastné, neslané, chladné reporty, kde se pisatel snaží být děsně nad věcí, mě nudí. Z DVD In The Flesh jsem měl podobné pocity jako Louža, akorát při mých finančních možnostech nemám v nejbližších letech šanci Waterse vidět :-(
vike: s malym detailom, ze thornova recenzia bola recenzia albumu, nie koncertu :)
ja inak netvrdim, ze moj druhy pohlad je regulerny report. jasne, je to iba pretiahnuta dojmologia, ale holt, inak to napisat neslo :)
roger vs david
asi pred pol rokom som bol na koncerte d. gilmoura v rakusku, takze mam sklon porovnavat... mne je trosku srdcu blizsi david a jeho tvorba a snad aj preto mam lepsi dojem z jeho koncertu (mozno jeden z dovodov je ten ze hrali kompletne celu skladbu echoes). kazdopadne rogerov koncert bol uzasny a pre mna vrcholy boli skladby sheep a the fletcher memorial home...
nevim, ja cetl z louzovy i v-durovy recenze jen zbezne posledni odstavce a zvedl se mi kufr
Dreckus: Taky Ti chybí jeho aforismy?
Chte/nechte musim srovnavat s nedavnou recenzi jine klasiky (Thornovi Beatles) a podle mne tady oba redaktori predvedli akorat poradnou davku slovni onanie...
snad si bude moct to dalsi drbatko ze slonoviny dovolit
(btw ta prvni fotka je skutecne dechberouci :)
jinak vidim, ze louza slavi navrat z mrtvych, vybral si k tomu prilezitost hodnou jeho ducha
Odporně chutná lahůdka ukuchtěná z nekompromisně kvalitních surovin. Je to "jen" svérázný old school death metal anebo moderní verze extrémních forem metalové muziky? Možná oboje,ale rozhodně unikátní záležitost pro hledače v okrajových hudebních sférách.
Velkolepé, mnohovrstevnaté a produkčně velkorysé dílo. Jiné ani po minulém albu být nemohlo. Pro někoho možná i trochu za hranou kýče, ale když Jón Aldará se velmi dobře poslouchá, ať působí kde chce. Není to na první poslech, ale i po něm už spokojenost.
Deska, která po skvělém singlu ("Break My Lying Tongue") nakonec nedokázala tuto laťku udržet po celou hrací dobu. Silnější skladby se míchají s těmi "vatoidními" a jako celek nahrávka uplyne a příliš emocí nevzbudí. Model VOLA se asi opravdu vyčerpává.
Zásadní kapela mého dospívání a také kapela, kterou jsem 20 let ignoroval přišla s deskou odkazující k tomu nejlepšímu z její historie. Zároveň ovšem ani neevokuje pocit opakování se. "Disintegration" je jen jeden, ale tohle rozjímání mě prostě baví.
16 minut šťavnatého technického thrashingu a dva covery od kapely, která má řemeslo v paži. Je v tom ta patřičná lehkost, drive i finesa, které člověk od téhle žánrové generace automaticky čeká. Jako drobný příkrm v čase thrashového hladu obstojně zasytí!
Trochu rozpačitý počin po čtyřech letech od minulého alba "The Fallen Crimson". Nedotažené, možná zbytečně stručné album stojí na pouhých náznacích síly, kterou skupina v minulosti disponovala. Ale hezké momenty s typickým rukopisem se najdou, to zase jo.
Objev na první poslech srovnatelný s Nory MEER, Dánové ISBJÖRG uchvacují podobně hravým a progresí provoněným poprockem. Ty melodie, klavír a vzletné aranže včetně sebevědomých vokálů mě napoprvé prostě dostaly do kolen. Uvidíme, zda první dojem vydrží.
Vložit diskusní příspěvek