OBSCURE SPHINX - Emovere
Tři skladby s celkovou stopáží 29 minut, tomu říkám správná plocha pro EP sludge doomového stylu. Studiový návrat po mnoha letech se polské skupině hnané charismatickým ženským vokálem jednoznačně povedl.
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
no zrovna ten Communic bych nijak nevyzdvihoval, nic zvláštního to není. Ty Pagans Mind bych ještě bral, ale Shadow Gallery už jsou přece jen víc rock...
Dnes som si tuto dosku akurat kupil. Poznam celu diskografiu Symphony X, tak som zvedavy, ci to vecer vyhodim von oknom alebo budem krochkat blahom a nezne sa k tomu cd pritulim :)
2Poerkhelle: Také můžeš zkusit desku Never to Play the Servant od kapely Shatter Messiah, pokud to neznáš. Celkem zajímavý power/thrash. Muzika někde "mezi" Nevermore a starší tvorbou Annihilator. Super zvuk.
jo sorry teĎ sem si to tvoje přečetl do konci:D:D....vidím že nevermore znáš:D..
2 Poerkhelle :
..Nevermore (zejména alba Enemies of reality a This Godless Endeavour),dost unikátně znějící power/thrash
..jak už tu padlo tak výborná riffárna jsou Communic (alba Conspiracy of Mind,Waves of visual decay)...nadupadnej power/thrash,na Metalopolis o nich ani zmínka takže jsou možná relativně neznámý,hodně podobný Nevermore jen riffovější
..Rage (hlavně alba se Smolskim,čili Welcome to the other side,Unity a Soundchaser...případně Black in mind)..ale ty snad znáš:)
pokud se ti líbí nová SymphonyX tak by tě tohle zklamat nemělo..jistoty:)
Poerkhelle
Skús ešte Communic, to je taký Nevermore zo Škandinávie.
skus Shadow Gallery alebo Pagans Mind, Prototype alebo posledny Eidolon....
Symphony X wöööw!
Jsem tímhle albem totálně nadšený...ale vůbec se nevyznám v prog powermetalovém ranku...poslouchám spíš tvrdší progy a math...ale tohle je vynikající...neznáte někdo něco podobného? Čili tvrději, či podladěněji zahraný poctivý melodický metal s progovým přílepkem? Já našel ještě Italy Empyrios, všem hooooodně doporučuju...najdete paralely k Dream Theater, Nevermore, ale místy snad i k Swanövi...opravdu moc moc moc dobré...
Souhlas s Marigoldem :) To o agru mě napadlo přesně taky, tím pádem je to ještě větší prda. Jenže mně se prostě líbí všechny jejich placky...
sx
tak ci onak ako spravny fanda som si toto cd objednal-limitovku aj s dvd. Jednoducho to tentokrat nevyslo takze dalsia studiovka to pevne verim vrati do kolaji....a nebudeme na nu cakat 5 rokov...
kvalita
Album Paradise Lost mě rozhodně nezklamalo. Přímočarost a tvrdost vítám (pokud to není na úkor nápaditosti). Když si odmyslíme titulní skladbu předchozího alba (která nemá obdoby a kdo ví, zda něco propracovanějšího a lepšího ještě někdy vznikne), tak Paradise Lost pokračuje v cestě započaté právě na Odyssey. Někdo možná řekne, že po Odyssey nepřišla kapela s ničím novým - já album považuji za stylové pokračování. Album je postaveno na vynikající a festovně přibroušené Romeově kytaře a na tradičně kvalitním pěveckém výkonu Allena, jehož barva hlasu albu sedne jako prdel na hrnec. Při vší úctě k Allenovým dalším projektům se k jeho hlasovému projevu nejlépe hodí právě tvorba Symphony X. Jediná výtka směřuje k určité schematičnosti tvorby, což je v podstatě drobnost. Při srovnání s The Odyssey, s V či s The Divine Wings of Tragedy jsou alba koncipována podobným stylem – po pár tvrdších kusech následuje jako 4 či 5 baladická pomalejší skladba (ať už se jmenuje Accolade či Paradise Lost). Poté se album opět zrychlí a na konci bývá většinou nějaký delší progresivní majstrštyk. Pokud ale vytýkám schematičnost, proč mi potom na konci alba paradoxně chyběla nějaká delší, propracovanější a progresivnější „symphonie“ ?
No ja teda neviem, posledny album co som od S X pocul bol V a prislo mi to ako strasne speed metalove agro. Novy album mi pride postatne znesitelnejsi. Ale asi si pustim tu V este raz, pre porovnanie.
symphony x
no presne toto som ocakaval....po 5 rokoch cakania som cakal nieco extra ale album bohuzial neprekonava ani Odyssey a ani V....radim ho na tretiu priecku. Tento album mala kapela vydat ovela skor....skoda! Netvrdim samozrejme ze je to slabe alebo prepadak to vobec nie ale opakujem po 5 rockoch som cakal album minimalne na urovni toho predosleho a to sa kapele bohuzial nepodarilo.......
po niektorych ohlasoch som cakal znamky okolo 5 takze ste ma prekvapili.
no toto!!!!
S X jsou agro?! Co není?
Nevím, jak je to to možné, ale tohle album se mi líbí přesto a právě proto, že je to určitě nejvíce "agro" nahrávka SYMPHONY X... asi proto, že oni to prostě umí zahrát moc dobře a přesvědčivě.
K Symphony X jsem prisel teprve nedávno prez The Odyssey a novinak se mi opravdu líbí..moc hezké dílo!!!
keby sa na album cakalo rok, tak dobre. ale toto mohli vydat skor, lebo ocakavania boli (az nezmyselne) vysoke. avsak symphony x odviedli opat skvelu pracu. akurat ta zaverecna skladba mala byt predposledna, nie posledna.
co sa tyka stylu, tak sa objavuju nove prvky priamociarej rezaciny, co vsak nie je na skodu. melodie su velmi pekne , pomalpozitivne mozno hodnotit minimalizovanie patosu. aj texty su podarene. titulna paradise lost a the sacrifice su vrcholy albumu.
"len" 8,5/10
Som rad ze sa neuberaju cestou prilisnych experimentov a zachovavaju si svoju tvar. Novy album slape vynikajuco pod taktovkou Romeovho gitaroveho umenie. Technicke narocne skladby su zvladnute proste dokonale.
po mnohych vypocutiach musm skonstatovat, ze The Odyssey ma tiez bavil o nieco trosicku viac, ale Padarise Lost je aj tak veeelmiu elmi prijemen pocuvanie, na Sym X mam rad, ze vzdy sa aspon niekam troska pohnu (aj zvukovo) a nestracaju zo svojej tvare. Inak Romeovi to teda hobluje kurevsky dobre.
Tři skladby s celkovou stopáží 29 minut, tomu říkám správná plocha pro EP sludge doomového stylu. Studiový návrat po mnoha letech se polské skupině hnané charismatickým ženským vokálem jednoznačně povedl.
Jedni z mála u nás (ne-li vůbec jediní) představitelé zatuchlého hnilobného death/doomu o sobě dávají vědět novým EP, jehož trojice chorobných songů také jasně demonstruje fakt, že tato obluda už dozrála na úroveň plnohodnotného alba. Čím dříve, tím lépe!
Pokračování, která neukončují děj, to mají těžké. Druhé Silo je pomalé, vláčné a nestane se v něm vlastně nic, co by se nevešlo do jednoho dvou dílů. Nečtenářům knih navíc nemusejí být zřejmé všechny pohnutky jednajících. Tak snad to třetí řada narovná.
Ruské skupiny většinou ignoruji, ale než jsem si všiml, že je tahle z Jekatěrinburgu, upoutal mě jejich starosvětský thrash. Nic převratného se sice neděje, spíš je to jako výlet zpět časem, ale pro pamětníka celkem dobrý.
Keith Buckley (ex-EVERY TIME I DIE) jako by se svými kumpány zkoušel štěstí v hodně melodickém metalcore, nebo možná spíše post-hardcore, ale na mě je to hodně plytké a podbízivé. BETTER LOVERS, kde působí další členové ETID, jsou úplně jiná liga.
Trochu Red Dead Redemption pro čtenářky Marianne. Pod krví a špínou se schovávají scenáristická klišé a dutá schémata revizionistických westernů. Má to sice patřičně gritty look, ale nekouše to. Spousta sentimentu a neschopnosti poradit si s postavami.
Veteráni stonerrockového stylu toho mají za sebou už hodně, ale stále jim to hodně sluší a tak i album roku 2024 v sobě nese odkaz na klasické devadesátky a tedy dobu, kdy tahle skupina tvořila po boku KYUSS historii.
Vložit diskusní příspěvek