OBSCURE SPHINX - Emovere
Tři skladby s celkovou stopáží 29 minut, tomu říkám správná plocha pro EP sludge doomového stylu. Studiový návrat po mnoha letech se polské skupině hnané charismatickým ženským vokálem jednoznačně povedl.
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
:)
Samozřejmě že nic, to neříkám :-). Já jen říkám, že ve svý době byli první 3 alba BS byly ve své době objevnější, nesvázaný, nadčasový.. o dost lepší, z mýho pohledu samozřemě, než No more tears.
S těma šlágrama to Hellrider perfektně trefil. Po pár málo posleších to otravuje podobně, jako když postý slyšíte v rádiu titulní melodii Snowboarďáků...
A srovnání se Sabatama taky sedí.
Teda jako mluvím za sebe...
právě to mečení v Mama nemá chybu :) ...
"No More Tears může být jakkoliv dobrý album, ale pořád v tom cítím tu urputnou snahu napsat ty ''dobrý rokový šlágry''" - a co je na tom špatného když se podařili? :))
-
DJ HojA -> Je to blbost podle mě. Myslím si, že minimálně první 3 alba BS jsou o dost lepší alba ''na kterých se Ozzy podílel''. Přelomovější, nápaditější a v té době objevné, postupové a nesvázané ničím.. No More Tears může být jakkoliv dobrý album, ale pořád v tom cítím tu urputnou snahu napsat ty ''dobrý rokový šlágry'' :))).
A mama am comin houm mi jeho umečenym zpěvem trochu evokuje takovýhotoho buránka Houmra vracejícího se domů z mlíkárny. Myslim, že zrovna ty další pomalejší songy na tomhle albu mají v sobě něco víc.
hellrider: úúúú, tak to se ti nepodařilo :) ... jen mě to zajímalo, nic víc...
btw až někdo někdy bude sestavovat nějaké kompilační CD nejlepších rockových balad, tak běda mu, jestli zapomene na Mama I´m Coming Home :) ... na ten song nedám dopustit...
hezky :o))
Tak já ještě přisadím. :)) Tohle je pro mě prostě Ozzyho nejlepší, protože zní ze všech asi nejvíc americky a nejmíň heavy metalově a je prostě jeho jediné u kterého se dá použít slovo - sexy! :-)) Plné hitů pro záchranářky z BayWatch.
.:)
Abych nasral Hooyu přeci :-))) A s tim bičovanim to nemyslím vážně samozřejmě, Strayův názor plně restekpuji.
A to jeste nehodnotil Cherubian;)
howgh. Samozrejme bez debat vynikajici deska, ale neradil bych ji napr. nad debut - ten je uplne stejne nadcasovej, akorat ma holt dobovej zvuk a produkci.
to ale přece není důvod z bYčování ne? :)
Asi že si nemyslí, že je to jeho nejlepší deska
nějak jsem nepochopil, co tím chtěl Hellrider říci .. nechť se vyjádří
Skvělá recenze
DJHooya: Přesně tak, chybí slova. Jediné, co lze, je namlátit tomu 10/10 a jít si to pustit :-)
Stray: Mou nejoblíbenější písničku jsi asi omylem přejmenoval na Zambie Stomp :)))
chtěl jsem něco o této desce napsat, ale trochu mi chýbají slova ... Stray to napsal parádně!
Tři skladby s celkovou stopáží 29 minut, tomu říkám správná plocha pro EP sludge doomového stylu. Studiový návrat po mnoha letech se polské skupině hnané charismatickým ženským vokálem jednoznačně povedl.
Jedni z mála u nás (ne-li vůbec jediní) představitelé zatuchlého hnilobného death/doomu o sobě dávají vědět novým EP, jehož trojice chorobných songů také jasně demonstruje fakt, že tato obluda už dozrála na úroveň plnohodnotného alba. Čím dříve, tím lépe!
Pokračování, která neukončují děj, to mají těžké. Druhé Silo je pomalé, vláčné a nestane se v něm vlastně nic, co by se nevešlo do jednoho dvou dílů. Nečtenářům knih navíc nemusejí být zřejmé všechny pohnutky jednajících. Tak snad to třetí řada narovná.
Ruské skupiny většinou ignoruji, ale než jsem si všiml, že je tahle z Jekatěrinburgu, upoutal mě jejich starosvětský thrash. Nic převratného se sice neděje, spíš je to jako výlet zpět časem, ale pro pamětníka celkem dobrý.
Keith Buckley (ex-EVERY TIME I DIE) jako by se svými kumpány zkoušel štěstí v hodně melodickém metalcore, nebo možná spíše post-hardcore, ale na mě je to hodně plytké a podbízivé. BETTER LOVERS, kde působí další členové ETID, jsou úplně jiná liga.
Trochu Red Dead Redemption pro čtenářky Marianne. Pod krví a špínou se schovávají scenáristická klišé a dutá schémata revizionistických westernů. Má to sice patřičně gritty look, ale nekouše to. Spousta sentimentu a neschopnosti poradit si s postavami.
Veteráni stonerrockového stylu toho mají za sebou už hodně, ale stále jim to hodně sluší a tak i album roku 2024 v sobě nese odkaz na klasické devadesátky a tedy dobu, kdy tahle skupina tvořila po boku KYUSS historii.
Vložit diskusní příspěvek