OBSCURE SPHINX - Emovere
Tři skladby s celkovou stopáží 29 minut, tomu říkám správná plocha pro EP sludge doomového stylu. Studiový návrat po mnoha letech se polské skupině hnané charismatickým ženským vokálem jednoznačně povedl.
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
"Je mi jasný, že je to trend"
mrkni do top10 najcitanejsich clankov MP za posledny cas ;)
u českých kapel jde především o to, že pošlou promo, a tudíž se zde může objevit recenze :)
jinak nemám pocit, že by tu bylo celkově málo blacku nebo čehokoliv jiného, myslím, že je to tu žánrově rozprostřeno docela rozumně...
Já zase nevidím důvod, proč nezveřejnit recenzi na CZ kapelu, ať už hraje cokoli metalu/rocku atd. podobného. Pokud by se zde měly zveřejňovat pouze recenze opravdu progresivních kapel, tak zrovna z naší republiky by jich asi moc nebylo... Takže díky za recenzi, tahle skupina si to dle mého názoru zaslouží.
Směřování serveru
Už délší dobu pozoruju, že se na metalopolis rozmohlo recenzování různejch alternativních/moderních stylů metalu, ale občas už i něco říznutý popem atd.. Je mi jasný, že je to trend, a proto zde mají takovéto kapely po právu místo, ALE proč nezveřejňovat recenze na mladé kapely (tzn nepočítám komerčně úspěšné zástupce stylů, které zde můžu najít), které sice nejsou nijak progresivní, ale hrají ve svém žánru to, co mají fanoušci rádi.. Připadá mi, že poslední dobou jsem například nezaznamenal recenzi nějakého "tradičního" blackovém objevu a neříkejte mi, že neexistují takové kapely, které kvalitní jsou. Teď se mi dostala do ruky nahrávka kapely Lemuria - Tales, Ale and Fire z roku 2005 a přesto, že to není nic nového pod sluncem, jsem rád, že jsem se o ní dozvěděl. Neberte to jako nějakou ostrou kritiku, ale spíš jako návrh, myslím, že plno lidí se mnou bude souhlasit.
Tři skladby s celkovou stopáží 29 minut, tomu říkám správná plocha pro EP sludge doomového stylu. Studiový návrat po mnoha letech se polské skupině hnané charismatickým ženským vokálem jednoznačně povedl.
Jedni z mála u nás (ne-li vůbec jediní) představitelé zatuchlého hnilobného death/doomu o sobě dávají vědět novým EP, jehož trojice chorobných songů také jasně demonstruje fakt, že tato obluda už dozrála na úroveň plnohodnotného alba. Čím dříve, tím lépe!
Pokračování, která neukončují děj, to mají těžké. Druhé Silo je pomalé, vláčné a nestane se v něm vlastně nic, co by se nevešlo do jednoho dvou dílů. Nečtenářům knih navíc nemusejí být zřejmé všechny pohnutky jednajících. Tak snad to třetí řada narovná.
Ruské skupiny většinou ignoruji, ale než jsem si všiml, že je tahle z Jekatěrinburgu, upoutal mě jejich starosvětský thrash. Nic převratného se sice neděje, spíš je to jako výlet zpět časem, ale pro pamětníka celkem dobrý.
Keith Buckley (ex-EVERY TIME I DIE) jako by se svými kumpány zkoušel štěstí v hodně melodickém metalcore, nebo možná spíše post-hardcore, ale na mě je to hodně plytké a podbízivé. BETTER LOVERS, kde působí další členové ETID, jsou úplně jiná liga.
Trochu Red Dead Redemption pro čtenářky Marianne. Pod krví a špínou se schovávají scenáristická klišé a dutá schémata revizionistických westernů. Má to sice patřičně gritty look, ale nekouše to. Spousta sentimentu a neschopnosti poradit si s postavami.
Veteráni stonerrockového stylu toho mají za sebou už hodně, ale stále jim to hodně sluší a tak i album roku 2024 v sobě nese odkaz na klasické devadesátky a tedy dobu, kdy tahle skupina tvořila po boku KYUSS historii.
Vložit diskusní příspěvek